Jak zachránit Ph.D. studium za pět minut dvanáct. PS. Doufám

Aniž bych o to nějak zvlášť usilovala, zdá se, že aktivizace tohoto blogu již tak nějak tradičně nastupuje v období povolebního kvasu. Totižto obecné rozčarování z povolební situace, které se je pravděpodobně pouze v ČR schopno dostavit zcela nezávisle na tom, jak člověk ve skutečnosti hlasoval, má zjevně v řadových občanech, tedy včetně mne, tendenci vyvolat pocit, že alespoň oni – když už toho politici nejsou schopni – by v rámci svých profesí něco dělat měli, neb pokud již ani oni nebudou pracovat, tak to také s námi všemi může dopadnout opravdu špatně. A v mém případě je v tomto ohledu obzvláště načase – v duchu osvědčených terapeutických schémat à la protialkoholická léčba – nalít si sklenku čistého vína.

Tak tedy: jmenuji se Helena a jsem ve čtvrtém ročníku doktorského studia. Pokud vám uniká tragika (či komika, obé je možné) mého sdělení, vysvětlím: jsem totižto ve čtvrtém ročníku (v zásadě) čtyřletého doktorského studia s přesně – ano, Word to říká jasně – 70 z celkově nejméně 261 000 znaků, které jsou na obsah dizertační práce požadovány. Těch 70 znaků včetně mezer tvoří pochopitelně téma dizertace, avšak díky Bohu aspoň za něj. Příčiny tohoto neutěšeného stavu jsou zcela zřejmé a většinu z nich lze nepochybně přičíst osobě mé vezdejší, tj. zejména práci při studiu, dalšímu studiu při práci a studiu, jakož i mému dosavadnímu akademickému (ne)nasazení, nicméně jak to tak bývá, vnější faktory v podobě organizace, obsahové náplně a vedení doktorského studia se většinou viní snáze.

Nad všemi uvedenými faktory jsem poslední říjnový víkend měla možnost velmi intenzivně rozjímat, a to společně s obdobně tápajícími doktorandy právnických fakult v ČR i zahraničí, kteří se sjeli do Olomouce, aby konfrontovali metodologii svých dizertačních projektů s názory mnohem zkušenějších akademických matadorů. Krátkou zprávu z akce o tom, jak právnická elita potkala právnická jelita, je možné nalézt zde (poděkování za výstižný příměr náleží Zuzce Vikarské). Několik uklidňujících, zneklidňujících a alarmujících postřehů, které jsem si z Ph.D. workshopu odnesla, níže.

Uklidňujícím zjištěním bylo, že metodologicky tápeme v podstatě všichni. Někteří více, jiní méně, avšak metodologie je očividně, zejména na českých právnických fakultách, zcela podceňovanou či přímo absentující součástí doktorských studijních programů. Důsledkem této zneklidňující skutečnosti je, že většina studentů má velký problém vůbec uchopit téma své dizertace, jakož i vhodně nastavit a formulovat metodologii vlastní práce (samozřejmě za předpokladu, že chyba nespočívá již v samotné volbě a šíři tématu dizertace). Pokud jste na tom navíc jako já, tj. ve čtvrtém ročníku studia, je tato metodologická bezradnost vyloženě alarmující.

Zároveň nejspíš zklamu všechny, kteří na základě názvu tohoto postu očekávali zázračný všelék, neboť skutečně během celého víkendu jsem nepřišla na nic originálnějšího, než že je jednoduše třeba zasednout a začít vytrvale pracovat na odstraňování vlastních nevědomostí a nedostatků v této oblasti. Pátrání po příčinách je sice velmi lákavé, nicméně nic zásadního nad rámec výše uvedeného nejspíš nepřinese. Tak tedy - jak na to? Zde přichází opět uklidňující zjištění, neboť pochopitelně nejsem první, ani poslední, kdo nad touto otázkou hloubá, a je proto možné nechat si poradit od těch, kteří stejným procesem již úspěšně prošli. Blog The Thesis Whisperer, který se věnuje tomu jak psát, a zejména jak dopsat dizertaci, se v tomto ohledu šikovnými radami jen hemží. Pokud svému předsevzetí o vytrvalé práci nad dizertačním projektem nepotřebujete dodat symbolický nádech v podobě vánočních zvonců a líbivé vůně cukroví (jakože vzhledem ke stavu své vlastní dizertace si takový luxus nemohu dovolit), můžete předeslané novoroční předsevzetí rovnou realizovat podle návodu zde. Přečíst denně jeden odborný článek a napsat cca 250 slov se při jakýchkoliv dalších pracovních či studijních aktivitách nezdá být až tak nerealizovatelným úkolem. Stejně tak je pravda, že i když se metodologie v právních vědách na českých fakultách nevyučuje, neznamená to, že se k potřebným informacím není jak dostat (viz zde, zde nebo zde). Takže – jak říká má babička-neprávnička – s chutí do toho a půl je hotovo!