sobota 22. srpna 2015

Óda na soudní prázdniny


Léto je tradičně obdobím, kdy se neprávní, veskrze učitelské profese většiny členů mé rodiny podepisují na mé duševní pohodě velmi negativně. Totižto na rozdíl ode mě má zbytek rodiny prázdniny a taky tendenci pravidelně mě informovat o aktivitách, jimiž je vyplňuje. To snad proto, aby mi náhodou nebylo líto, že je nemohu podniknout s nimi...
I když se základní instituty, které udávají rytmus školního a soudního života, nazývají stejně, tj. školní, resp. soudní roky; na rozdíl od školáků, studentů a jejich pedagogů, kteří si každoročně užívají klidně i několikery školní prázdniny, zaměstnanci justice institut soudních prázdnin neznají, neboť je jimi zákonodárce neobšťastnil. Pravda, nebylo tomu tak vždycky. Například civilní řád soudní (zákon č. 113/1895 ř. z.) soudní prázdniny znal, přinejmenším do té doby, než protektorátní vláda veškeré předpisy, které tento institut upravovaly, nařízením č. 221/1942 Sb. nezrušila. Použivatelnost uvedeného nařízení však po čase rovněž odvál vítr dějin (ano, skutečně "použivatelnost" – viz čl. XII odst. 2 bod 3 zákona č. 105/1947 Sb.), pročež se institut soudních prázdnin opět aktivizoval. Podle všeho však nikoliv na dlouho. Představitelé vítězného pracujícího lidu zřejmě dospěli k závěru, že socialistickou zákonnost je třeba upevňovat prací, nikoliv prázdninami v justici, a tak v zákoně č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních, již o soudních prázdninách nebyla ani zmínka, a stejně tak ani v pozdějším občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb.), který ve znění cirka milionů novel platí do dneška.

Za účinnosti civilního řádu soudního trvaly soudní prázdniny šest neděl a byly vyhlášeny od 15. července do 25. srpna, přičemž v tomto období soud jednal jen v určitých, tzv. feriálních neboli prázdninových, věcech. Těch popravdě nebylo vůbec málo. Patřily sem všechny věci trestní, z civilního procesu většina nesporných řízení a ze sporných věcí např. spory směnečné, spory pro rušení držby, spory ze služební a námezdní smlouvy, spory o majetkových nárocích nepřevyšujících 50 zlatých, ale rovněž - zcela příhodně, neboť: co činí lidé o prázdninách nejčastěji? přece cestují - spory mezi hostinskými, lodníky nebo vozky na straně jedné a jejich hosty, cestujícími nebo zákazníky na straně druhé.

Všeobecný slovník právní Františka Xavera Veselého z let 1896-1900 k tomu uvádí, že s výjimkou věcí feriálních strany během soudních prázdnin "nejsou ani povinny, ani však oprávněny předsevzíti ony procesní úkony, jež by při pravidelném postupu řízení bylo [třeba] podniknouti. Důsledkem toho také lhůty, které jim ať po zákonu, ať rozhodnutím soudcovým k těm kterým úkonům procesním byly poskytnuty, nemohou v době soudních ani počíti ani dokonati." Pokud jde o vnitřní chod soudu, Všeobecný slovník právní dále uvádí, že "[u]vnitř soudu mají prázdniny ten účinek, že spracovány býti mají po dobu jich jen záležitosti prázdninové; ostatní jen potud, pokud toho zbývající čas dopouští. Personál, jehož k vyřízení záležitostí těchto jest zapotřebí, musí zůstati u soudů, ostatním zřízencům soudním může dle poměrů a přípustnosti k jejich žádosti dána býti dovolená na zotavenou." (díl čtvrtý, heslo: prázdniny soudní).

Soudní prázdniny tak byly obdobím, v němž se s výjimkou věcí feriálních nekonaly tzv. soudní roky. V této souvislosti je třeba uvést na pravou míru, co je to vlastně ten rok, protože přece jen není soudní rok jako školní rok. Donedávna (resp. do účinnosti zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) více méně platilo, že použil-li někdo v právní mluvě pojem "soudní rok", obvykle tím chtěl dát svému okolí na vědomí, že tedy skutečně, ale jako opravdu bravurně, ovládá současnou justiční hantýrku a tvářil se přitom, že tomu bylo včera, co zabili Ferdinanda. Učinil-li tak však soudce, pak tím zpravidla účastníky řízení nanejvýš dokonale zmátl:

Soudce: "Toho Vašeho svědka vyslechneme při příštím soudním roku, pane žalobče." 
Žalobce: "Cože? To jako až za rok??"

Ilustrace: Antonín Pelc
Pod pojmem "rok" civilní řád soudní rozuměl stání neboli jednání (pravděpodobně od slova "rokovat", tedy "jednat"). Všeobecný slovník právní tento institut definuje následovně: "Roky jsou úkony procesní, které v den a hodinu soudem určenou se předsebéřou zpravidla v soudní budově za intervence soudu. … [M]imo budovu soudní jen v těch případech, kde to zákon předpisuje neb povaha věci žádá neb kde je to ku značnému prospěchu věci neb stran neb konečně jsou-li tu dostatečné důvody věcné." Co se týče dne, na který bylo možno roky nařídit, civilní řád soudní stanovil, že "v neděli a na hod boží vánoční (25. prosince) nesmí býti roky odbývány, na jiný svátek lze roky klásti, jen když je nebezpečí v prodlení." Pokud jde o hodinu, kdy se jednotlivé roky mohly konat, jednací řád v zájmu stran dále stanovil, že "v případech, kde lidé z venkova dostaviti se mají k roku, má býti hodina roku položena se zřetelem na dobu příjezdu příslušných vlaků, lodí neb pošty a že dále má býti, pokud jde o osoby ze vzdálenějších obcí, položen rok zejména v zimě na takovou dobu denní, by osoby tyto ještě před setměním domů doraziti mohly." (díl pátý, heslo: roky).

Zákon o řízení ve věcech občanskoprávních z roku 1950 od této zastaralé terminologie upustil a běžnému jazyku vzdálený pojem roku v tomto kontextu nahradil jednáním. Jedinou vzpomínkou, která na uvedený právní termín v zákoně zůstala, byl tzv. dražební rok (viz § 468 o. s. ř. z roku 1950). V právní doktríně nicméně pojem soudního roku přetrval a je používán nejčastěji ve spojení jiný soudní rok. Odborná a komentářová literatura k dnešnímu občanskému soudnímu řádu za jiný soudní rok (tedy za jiný, méně formální typ soudního jednání) považuje například přípravné jednání podle § 114c o. s. ř.

Jak již však bylo shora naznačeno, zákon o zvláštních řízeních soudních od 1. 1. 2014 institut jiného soudního roku vrátil do civilního procesu a všedního právního jazyka zcela výslovně, přičemž jej vymezuje následovně: "Považuje-li to soud za vhodné, svolá k přípravě a projednání věci jiný soudní rok a přizve k němu účastníky. Při jiném soudním roku dá soud účastníkům prostor, aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich stanoviska jiným vhodným způsobem. Dokazování lze při jiném soudním roku provádět, jen je-li to účelné a umožňuje-li to povaha věci." (§ 18 odst. 1 z. ř. s.). "Způsob, místo a průběh jiného soudního roku určuje předseda senátu opatřením. Jiný soudní rok se může konat mimo soudní budovu nebo mimo obvyklou úřední dobu soudu. Z jiného soudního roku může předseda senátu vyloučit veřejnost." (§ 18 odst. 2 z. ř. s.). Institut jiného soudního roku tak míří zejména na situace, kdy je v zájmu účastníka, aby se záležitost projednala podle zvláštních, méně formálních pravidel nebo ve zvláštních prostorách, které třeba nejsou veřejnosti přístupné.

Skutečností však zůstává, že na takových nejvyšších soudech se (ať už běžné nebo jiné) soudní roky konají zřídkakdy (což je občas vážně škoda). V průběhu letních měsíců se pak chod justice - i při absenci institutu soudních prázdnin - tradičně zpomalí, neboť i účastníci řízení, jejich zástupci a zaměstnanci soudu obvykle vycestují na dovolenou. Nevšední akumulaci volného času tak lze využít porůznu. Například k sepsání blogového příspěvku. Samozřejmě mimo soudní budovu a mimo obvyklou úřední dobu soudu :)

Žádné komentáře:

Okomentovat