tag:blogger.com,1999:blog-20556266161946231112023-11-16T19:49:36.411+01:00HBlogBlog o všem (ne)podstatném, zejména o právu, studiu a úsměvných situacích všedního dne...Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.comBlogger17125tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-69905164969949411762015-09-27T23:01:00.002+02:002015-09-27T23:01:55.293+02:00Co dům, pardon, internet dal... (3)<br />
Tentokrát to vezmu zkrátka. Podstatu rubriky snad není třeba dále uvozovat. Ostatně její název hovoří tak jaksi za vše, zejména za skutečnost, že samotný obsah bývá jen málo původní, neboť staví hlavně na tom, co se již na internetu objevilo. <a href="http://helenabonckova.blogspot.cz/2013/11/co-dum-pardon-internet-dal-1_22.html" target="_blank">První</a> <a href="http://helenabonckova.blogspot.cz/2015/04/co-dum-pardon-internet-dal-2_26.html" target="_blank">dva</a> díly byly navíc trochu rozbujelejší, než byl můj původní záměr. Takže napříště - jak říkají Ostraváci - už jen "kratce a vystižně". Ústředními tématy dnešního dílu jsou 1) ženy-právničky, ženy-soudkyně a ženy-aktivistky, 2) užitečné studijní tipy (nejen) pro právníky, a v neposlední řadě rovněž 3) publikace o nepravostech v české justici...<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7lfDsnu54JvNa1ttPbZiJxq3h9j4lGKzcgfl_ViUo_TF59RscP8tYHwePppT10kUSUENFtpTfbWaL152CUeY6ay5_R-FdkzPWZZ_JkEjmSOi0gZRJlCDxaNhuqGjrFZk8DZ700Xsmhpez/s1600/Judge+Constance+Harm.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7lfDsnu54JvNa1ttPbZiJxq3h9j4lGKzcgfl_ViUo_TF59RscP8tYHwePppT10kUSUENFtpTfbWaL152CUeY6ay5_R-FdkzPWZZ_JkEjmSOi0gZRJlCDxaNhuqGjrFZk8DZ700Xsmhpez/s320/Judge+Constance+Harm.jpg" width="168" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Judge Constance Harm <br />
Foto: <a href="http://simpsons.wikia.com/wiki/Judge_Constance_Harm" target="_blank">Simpsons Wiki</a></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: right;">
</div>
1) V září bylo v médiích věnováno nebývale mnoho prostoru ženám-právničkám. Jak jsem se dočetla v <a href="http://pravniradce.ihned.cz/c1-64579850-editorial-pouze-pro-zeny" target="_blank">Editorialu</a> zářijového <a href="http://pravniradce.ihned.cz/?p=F12000_rubriky&archive[target_id]=4&archive[source_date]=2015-09-11&archive[source_id]=10000625" target="_blank">Právního rádce</a>, jako právničky jsme profesní skupinou mladou: <i>"Za tři roky totiž uplyne
pouhé sté výročí od doby, kdy mohla na půdu právnické fakulty
československé vstoupit první žena."</i> Tou byla Anděla Kozáková-Jírová, která promovala v roce 1922 a blahopřál jí i samotný T. G. Masaryk. V roce 1938 byla jmenována veřejnou notářkou jako první žena v Československu i v celé Evropě. Po únoru 1948 však odešla do exilu, nejprve do Francie, posléze do USA, kde také zemřela (podrobněji o jejím životě <a href="http://iforum.cuni.cz/IFORUM-14096.html" target="_blank">zde</a>). V Právním rádci byl v této souvislosti otištěn článek <a href="http://pravniradce.ihned.cz/c1-64579830-kdo-jsou-vyznamne-pravnicky-v-cesku" target="_blank"><i>Kdo jsou významné právničky v Česku?</i></a>, který popisuje čtyřiačtyřicet právniček, jež posunuly své obory: <i>"Ženy,
které jsou profesními ikonami, i ty, které mají díky své pozici vliv." </i>V témže čísle vyšly rovněž dva rozhovory s emeritními ústavními soudkyněmi. <a href="http://pravniradce.ihned.cz/c1-64579810-nevim-jestli-zna-prezident-ustavni-soudce-jako-osobnosti" target="_blank">Ivana Janů</a> hovořila zejména o svém novém působení v čele Úřadu pro ochranu osobních údajů: <i>"Judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu je závazná pro všechny. Úřad to musí akceptovat, a jestli to nedělal v minulosti, tak to teď dělat bude. To je moje priorita. Právo musí být stabilní a současně musí být neustále v pohybu. Společnost se mění a každý individuální případ je jiný. Neznamená to, že je judikatura soudů neměnná. I když se bude náš úřad řídit judikaturou, může přijít speciální případ. V té chvíli musíme zdůvodnit, proč jsme rozhodli jinak."</i>.<a href="http://pravniradce.ihned.cz/c1-64579800-ustavni-soud-se-premenuje-v-muzskou-zalezitost" target="_blank">Vlasta Formánková</a> hovořila mj. o kvalitách soudce: <i>"Soudce musí umět ustát kritiku. (...) Nesouhlasná stanoviska vás nutí přemýšlet, proč ten druhý to vidí jinak, kde najít optimální řešení." </i>(rozhovor s posledně jmenovanou soudkyní otiskla v září rovněž <a href="http://ceskapozice.lidovky.cz/treti-ustavni-soud-musi-chranit-bezpeci-i-soukromi-obcanu-pn2-/tema.aspx?c=A150917_151105_pozice-tema_lube" target="_blank">Česká Pozice</a>).<br />
<br />
<a name='more'></a><div style="text-align: left;">
</div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRpm0corwko_dfVgCZnsZaa3s13A2cAFdG-sPSbnCu82HzOwep0V5qQu5wuFt20uehqjfCNqwLwtsjFwOtguDk8i3qKyBpR-72vyxcsfpMtp8gfywVKzs7gWkUIBq_KWAGSP0grfEDsFLm/s1600/Feminist+Judgments.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRpm0corwko_dfVgCZnsZaa3s13A2cAFdG-sPSbnCu82HzOwep0V5qQu5wuFt20uehqjfCNqwLwtsjFwOtguDk8i3qKyBpR-72vyxcsfpMtp8gfywVKzs7gWkUIBq_KWAGSP0grfEDsFLm/s200/Feminist+Judgments.jpg" width="130" /></a>Když už jsme u žen-soudkyň, dovolím si upozornit na jednu zajímavou publikaci: <i><a href="http://www.hartpub.co.uk/books/details.asp?isbn=9781849460538" target="_blank">Feminist Judgments: From Theory to Practice</a></i> (Hart Publishing, 2010), která je výstupem stejnojmenného výzkumného <a href="https://www.kent.ac.uk/law/fjp/index.html" target="_blank">projektu</a> pod vedením akademiček z <i>University of Kent</i> a <i>Durham University.</i> Cílem výzkumu je ukázat, jak by anglické právo mohlo vypadat, kdyby na soudech bylo více soudkyň-feministek a jakým způsobem by tyto soudkyně rozhodly významné případy z minulosti. Publikace tak mj. obsahuje alternativní verze rozhodnutí v 23 klíčových kauzách anglického práva (viz rovněž článek o projektu v <i><a href="http://www.theguardian.com/law/2010/nov/11/feminism-improve-judicial-decision-making?intcmp=239" target="_blank">The Guardian</a></i> nebo audio reportáž <a href="http://podacademy.org/podcasts/legal-judgments-rewritten-from-a-feminist-perspective/" target="_blank">zde</a>). <i>Feminist Judgments Project</i> původně vznikl v <a href="http://www.universityaffairs.ca/features/feature-article/the-womens-court-of-canada/" target="_blank">Kanadě</a> (alternativní kanadská rozhodnutí jsou dostupná <a href="http://www.thecourt.ca/decisions-of-the-womens-court-of-canada/" target="_blank">zde</a>) a v současnosti probíhá v řadě dalších států (např. ve <a href="http://sites.temple.edu/usfeministjudgments/" target="_blank">Spojených státech</a>, <a href="http://www.law.uq.edu.au/the-australian-feminist-judgments-project" target="_blank">Austrálii</a> nebo <a href="http://www.feministjudging.ie/" target="_blank">Irsku a Severním Irsku</a>). Je mi jasné, že mnohým v tuto chvíli cukají koutky úst ("To jako vážně feministická rozhodnutí? <i>Feministická</i>?!"), hodnoťte však teprve poté, co se seznámite s obsahem projektu a jeho výstupů.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqjAuTMj1d5vJUqHS5XUp-8caKLAP11GSVAi8iE_8Yfdwl4Buc9aE_bz57GmmLsz85YFHGHWHQP47c2tPLQF8puEUZR-8wr405Kw75e8ZcLnfEVaMxXPAbUPyDSDEbHvSdFJS-LdIDHpFq/s1600/%25C5%25BDeny+a+politika.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqjAuTMj1d5vJUqHS5XUp-8caKLAP11GSVAi8iE_8Yfdwl4Buc9aE_bz57GmmLsz85YFHGHWHQP47c2tPLQF8puEUZR-8wr405Kw75e8ZcLnfEVaMxXPAbUPyDSDEbHvSdFJS-LdIDHpFq/s200/%25C5%25BDeny+a+politika.jpg" width="138" /></a>No, a když už jsme u toho ženského hnutí (ano, přiznávám, "kratce a vystižně" se ani dnes nekoná...), za pozornost stojí rovněž publikace Marie Bahenské a Jany Malínské: <a href="http://neoluxor.cz/popularne-naucna/zeny-a-politika-1890-1938--216249/" target="_blank"><i>Ženy a politika (1890-1938)</i></a> (Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2014), která se věnuje sociální, kulturní a politické aktivitě českého, německého a slovenského ženského hnutí v Rakousko-Uhersku a v Československé republice: <i>"Vystoupení žen z rodinného a domácího prostředí do veřejného prostoru bylo jedním z důležitých rysů modernizačního procesu druhé poloviny 19. století. Zatímco na počátku této cesty se rozvíjely aktivity žen zejména v oblasti dobročinné a osvětové, počátek 20. století přinesl jejich rostoucí zájem o politické působení a vrcholí bojem o volební právo do zákonodárných a komunálních institucí. Zásadní zlom v profesním, společenském i politickém postavení ženy pak způsobila první světová válka. Ta také výrazně zasáhla do dosavadního uspořádání střední Evropy. Bývalá rakousko-uherská monarchie se přetvořila v nástupnické státy s převážně republikánským státním zřízením. Ženská otázka a její řešení se staly záležitostí nově vzniklých národních států. Některé problematické momenty se tím částečně nebo úplně vyřešily, jiné naopak přetrvaly nebo se zrodily. V nových politických podmínkách byly stávající ženské spolky a hnutí nuceny reagovat na aktuální problémy, nejčastěji hospodářské, hledaly zapojení v mezinárodních organizacích, nově definovaly svůj význam a opodstatnění. Vyrůstá generace žen narozených na sklonku 19. století a často už s vysokoškolským vzděláním, které přebírají štafetu ženského hnutí a formulují jeho moderní program a cíle..."</i> (str. 12). Pro zájemce o problematiku ženského hnutí a všeobecného volebního práva v této souvislosti rovněž podotýkám (a touto poznámkou již předmětné téma skutečně uzavírám), že koncem října jde do kin výborně obsazené britské drama <a href="http://www.csfd.cz/film/367116-suffragette/videa/" target="_blank"><i>Suffragette</i></a>.<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwzTL8-Zb3naeO-dvJHkhxmZAjcteDzAelXt5qm62JlLDFFN5vmkvbJT0BmkPZkOSk_PBAGrbUrYZOONbPFRqSckw2Xg1BgXuQ6Lu9gq-rth1rSFQBK4ZCa4nyx3yphBOua_dIRQXfYHts/s1600/A+Mind+for+Numbers.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwzTL8-Zb3naeO-dvJHkhxmZAjcteDzAelXt5qm62JlLDFFN5vmkvbJT0BmkPZkOSk_PBAGrbUrYZOONbPFRqSckw2Xg1BgXuQ6Lu9gq-rth1rSFQBK4ZCa4nyx3yphBOua_dIRQXfYHts/s200/A+Mind+for+Numbers.jpg" width="133" /></a>2) Byl zahájen nový akademický rok a s ním i nová porce studia a zkoušek. Jeej! Přednášející jásají, studenti naříkají (taky je docela možné, že je tomu přesně naopak...). V každém případě, vážení, trošku života do toho umírání! Všem připravujícím se na zkoušky všeho druhu doporučuji věnovat pozornost skvělému kurzu na <i>Coursera </i>s názvem <a href="https://www.coursera.org/learn/learning-how-to-learn/" target="_blank"><i>Learning How To Learn: Powerful Mental Tools to Help You Master Tough Subjects</i></a>, případně publikaci Barbary Oackley: <i><a href="http://www.amazon.com/Mind-Numbers-Science-Flunked-Algebra/dp/039916524X" target="_blank">A Mind for Numbers: How to Excel at Math and Science (Even If You Flunked Algebra)</a> </i>(Tarcher/Penguin, 2014). Ačkoliv publikace cílí primárně na studium matematiky a přírodních věd, studijní metody a tipy, které popisuje, jsou zcela univerzální. A nejspíš (stejně jako já) zjistíte, že způsob, jakým jste se dosud učili, byl úplně špatný. Studentům, kteří letos zahajují kurz práva Evropské unie, případně v něm pokračují, lze pak doporučit článek <i><a href="http://eulawanalysis.blogspot.cz/p/studying-eu-law-catherine-barnard.html" target="_blank">Studying EU Law: A Law Student's Guide</a></i>, který sepsala Catherine Barnard, tedy nepochybně odbornice na <a href="http://www.amazon.com/European-Union-Law-Catherine-Barnard/dp/0199686114/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1443383999&sr=1-1&keywords=catherine+barnard" target="_blank">slovo vzaté</a>.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizK2VVB5FAphaxdt0aq9qxLnPKLmA_iWLUeoxqhvPOR3UBqVJOnon-WmmZxECzD2-USigng4Oysx74E8PkVVe2ZRWFMW23XIhJO6A3l7eXECUQ44BB91A96RGRtFAuD4t9bvaIkqc4OSIT/s1600/chobotnice.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizK2VVB5FAphaxdt0aq9qxLnPKLmA_iWLUeoxqhvPOR3UBqVJOnon-WmmZxECzD2-USigng4Oysx74E8PkVVe2ZRWFMW23XIhJO6A3l7eXECUQ44BB91A96RGRtFAuD4t9bvaIkqc4OSIT/s320/chobotnice.jpg" width="201" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Octopus vulgaris <br />
Foto: <span id="goog_572621258"></span><a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Octopus_vulgaris?uselang=cs#/media/File:Meyers_b15_s0716a.jpg" target="_blank">Wikipedia Commons<span id="goog_572621259"></span></a></td></tr>
</tbody></table>
3) V srpnu udělal na <a href="http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/karel-hvizdala-chapadla-justicni-chobotnice--1522162" target="_blank">Českém rozhlase</a> novinář Karel Hvížďala promo publikaci Nadačního fondu proti korupci <a href="http://www.nfpk.cz/tiskove-zpravy/3927" target="_blank"><i>Chapadla justiční chobotnice v České republice a jejich dosah</i></a>. Přiznám se, že mě obsah publikace poněkud zklamal. Možná právě proto, že ji v médiích zaštítil Karel Hvížďala, jsem od jejího obsahu čekala více. Autoři více méně kloužou po povrchu, celý text je v podstatě koláží novinových článků provázených komentářem. To by samo o sobě ještě nemuselo vadit, kdyby šlo o komentář kvalitní. Autoři však některé pojmy a skutečnosti interpretují - řekněme - poněkud naivně, vyjádření jednotlivých aktérů místy i vyloženě nekorektně, když vytáhnou jako zajíce z klobouku větu vytrženou z kontextu, jež zazněla v nějakém rozhovoru pro média, a dovozují z ní na podporu svého tvrzení dalekosáhlé závěry (činí tak přitom nejen u osob, vůči nimž se vymezují, ale i u osob, jejichž názorů se dovolávají).<br />
<br />
Snaze upozornit na problém, jakým je klientelismus a korupce v justici, podle mě příliš neprospívá ani bodrá forma vševědoucího lidového vypravěče, s níž jsou jednotlivé - samo o sobě závažné - kauzy popisovány. Není mi ve výsledku zřejmé, komu je publikace vlastně určena, zda soudcům a státním zástupcům, politikům nebo široké veřejnosti. V každém případě nejsem přesvědčena o tom, že plamenné výkřiky, jimiž je publikace proseta, například: <i>"známá věta o 'respektování rozhodnutí nezávislého soudu' je ... projevem cynismu"</i><i>, "soudcovská nezávislost je v mnoha případech libovůle"</i> (str. 5), soudnictví je <i>"uzavřený svět, jehož příslušníci jsou přesvědčeni o své výjimečnosti, exkluzivitě a elitářství"</i> (str. 9) - bez toho, aby se jednalo o poctivou analýzu problému, přispějí nějakým zásadním způsobem ke kultivaci právního vědomí společnosti; spíše mu činí onu pověstnou <a href="http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/medvedi-sluzba" target="_blank">medvědí službu</a>. Na druhou stranu je fér poznamenat, že autoři svou publikaci nevydávají ani za investigativní žurnalistiku, ani za právní rozpravu o principech nezávislosti a nestrannosti, nýbrž za "prázdninové čtení k vodě", a tím tato knížka klidně být může. Jedná se o text veskrze čtivý, s řadou odkazů na zajímavé (a mnohdy již pozapomenuté) rozhovory s bývalými i současnými představiteli české justice. Takže přinejmešním z tohoto důvodu jí stojí za to věnovat pozornost.<br />
<br />Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-21399762930755331702015-08-22T01:58:00.001+02:002015-08-24T21:49:46.511+02:00Óda na soudní prázdniny<br />
Léto je tradičně obdobím, kdy se <a href="http://helenabonckova.blogspot.cz/2013/02/pocta-babickam-nepravnickam-obzvlaste.html" target="_blank">neprávní</a>, veskrze učitelské profese většiny členů mé rodiny podepisují na mé duševní pohodě velmi negativně. Totižto na rozdíl ode mě má zbytek rodiny prázdniny a taky tendenci pravidelně mě informovat o aktivitách, jimiž je vyplňuje. To snad proto, aby mi náhodou nebylo líto, že je nemohu podniknout s nimi...<br />
I když se základní instituty, které udávají rytmus školního a soudního života, nazývají stejně, tj. školní, resp. soudní <i>roky</i>; na rozdíl od školáků, studentů a jejich pedagogů, kteří si každoročně užívají klidně i několikery školní prázdniny, zaměstnanci justice institut soudních prázdnin neznají, neboť je jimi zákonodárce neobšťastnil. Pravda, nebylo tomu tak vždycky. Například civilní řád soudní (zákon č. 113/1895 ř. z.) soudní prázdniny znal, přinejmenším do té doby, než protektorátní vláda veškeré předpisy, které tento institut upravovaly, nařízením č. 221/1942 Sb. nezrušila. Použivatelnost uvedeného nařízení však po čase rovněž odvál vítr dějin (ano, skutečně "použivatelnost" – viz čl. XII odst. 2 bod 3 zákona č. 105/1947 Sb.), pročež se institut soudních prázdnin opět aktivizoval. Podle všeho však nikoliv na dlouho. Představitelé vítězného pracujícího lidu zřejmě dospěli k závěru, že socialistickou zákonnost je třeba upevňovat prací, nikoliv prázdninami v justici, a tak v zákoně č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních, již o soudních prázdninách nebyla ani zmínka, a stejně tak ani v pozdějším občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb.), který ve znění cirka milionů novel platí do dneška.<br />
<br />
<a name='more'></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFLu6MjXXmSTJRnnUVemUvuYVXCSQjZo9At7p2yd8CzsQThTkxG-FuNlqykXM2-TRMCpQHXBD_IImXYUKEWH_9JOF2ohyphenhyphenApVYUcblzRnDbn7LWYkvJSfuNN7Gdt4U_j0Hekp5X_Nc0HPew/s1600/V%25C5%25A1eobecn%25C3%25BD+slovn%25C3%25ADk+pr%25C3%25A1vn%25C3%25AD.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFLu6MjXXmSTJRnnUVemUvuYVXCSQjZo9At7p2yd8CzsQThTkxG-FuNlqykXM2-TRMCpQHXBD_IImXYUKEWH_9JOF2ohyphenhyphenApVYUcblzRnDbn7LWYkvJSfuNN7Gdt4U_j0Hekp5X_Nc0HPew/s320/V%25C5%25A1eobecn%25C3%25BD+slovn%25C3%25ADk+pr%25C3%25A1vn%25C3%25AD.png" width="212" /></a>Za účinnosti civilního řádu soudního trvaly soudní prázdniny šest neděl a byly vyhlášeny od 15. července do 25. srpna, přičemž v tomto období soud jednal jen v určitých, tzv. feriálních neboli prázdninových, věcech. Těch popravdě nebylo vůbec málo. Patřily sem všechny věci trestní, z civilního procesu většina nesporných řízení a ze sporných věcí např. spory směnečné, spory pro rušení držby, spory ze služební a námezdní smlouvy, spory o majetkových nárocích nepřevyšujících 50 zlatých, ale rovněž - zcela příhodně, neboť: co činí lidé o prázdninách nejčastěji? přece cestují - spory mezi hostinskými, lodníky nebo vozky na straně jedné a jejich hosty, cestujícími nebo zákazníky na straně druhé.<br />
<br />
<a href="http://obchod.wolterskluwer.cz/cz/vseobecny-slovnik-pravni.p387.html" target="_blank">Všeobecný slovník pr<span id="goog_241275822"></span><span id="goog_241275823"></span>ávní</a> Františka Xavera Veselého z let 1896-1900 k tomu uvádí, že s výjimkou věcí feriálních strany během soudních prázdnin <i>"nejsou ani povinny, ani však oprávněny předsevzíti ony procesní úkony, jež by při pravidelném postupu řízení bylo [třeba] podniknouti. Důsledkem toho také lhůty, které jim ať po zákonu, ať rozhodnutím soudcovým k těm kterým úkonům procesním byly poskytnuty, nemohou v době soudních ani počíti ani dokonati."</i> Pokud jde o vnitřní chod soudu, Všeobecný slovník právní dále uvádí, že <i>"</i><i><i>[u]</i>vnitř soudu mají prázdniny ten účinek, že spracovány býti mají po dobu jich jen záležitosti prázdninové; ostatní jen potud, pokud toho zbývající čas dopouští. Personál, jehož k vyřízení záležitostí těchto jest zapotřebí, musí zůstati u soudů, ostatním zřízencům soudním může dle poměrů a přípustnosti k jejich žádosti dána býti dovolená na zotavenou."</i> (díl čtvrtý, heslo: prázdniny soudní).<br />
<br />
Soudní prázdniny tak byly obdobím, v němž se s výjimkou věcí feriálních nekonaly tzv. soudní roky. V této souvislosti je třeba uvést na pravou míru, co je to vlastně ten <i>rok</i>, protože přece jen není soudní rok jako školní rok. Donedávna (resp. do účinnosti zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) více méně platilo, že použil-li někdo v právní mluvě pojem "soudní rok", obvykle tím chtěl dát svému okolí na vědomí, že tedy skutečně, ale jako opravdu bravurně, ovládá současnou justiční hantýrku a tvářil se přitom, že tomu bylo včera, co zabili Ferdinanda. Učinil-li tak však soudce, pak tím zpravidla účastníky řízení nanejvýš dokonale zmátl:<br />
<br />
Soudce: <i>"Toho Vašeho svědka vyslechneme při příštím soudním roku, pane žalobče." </i><br />
Žalobce: <i>"Cože? To jako až za rok??"</i><br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgE1Zj6jQMSWpqYAIcbRAvimenuVUg5cY1MfH-3QEdbuk3KCpubUSnsj5FwAbvhjnswH6TzBWHWzb4lEUypQmDv4eB4ioNKWoT_a8mzCLYPhQx-Qk05L2C9xP_a-39aqsUKAeuxaJKnFasL/s1600/Alibi.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgE1Zj6jQMSWpqYAIcbRAvimenuVUg5cY1MfH-3QEdbuk3KCpubUSnsj5FwAbvhjnswH6TzBWHWzb4lEUypQmDv4eB4ioNKWoT_a8mzCLYPhQx-Qk05L2C9xP_a-39aqsUKAeuxaJKnFasL/s320/Alibi.jpg" width="213" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ilustrace: Antonín Pelc</td></tr>
</tbody></table>
Pod pojmem "rok" civilní řád soudní rozuměl <i>stání </i>neboli <i>jednání </i>(pravděpodobně od slova "rokovat", tedy "jednat"). Všeobecný slovník právní tento institut definuje následovně: <i>"Roky jsou úkony procesní, které v den a hodinu soudem určenou se předsebéřou zpravidla v soudní budově za intervence soudu. … [M]imo budovu soudní jen v těch případech, kde to zákon předpisuje neb povaha věci žádá neb kde je to ku značnému prospěchu věci neb stran neb konečně jsou-li tu dostatečné důvody věcné."</i> Co se týče dne, na který bylo možno roky nařídit, civilní řád soudní stanovil, že <i>"v neděli a na hod boží vánoční (25. prosince) nesmí býti roky odbývány, na jiný svátek lze roky klásti, jen když je nebezpečí v prodlení."</i> Pokud jde o hodinu, kdy se jednotlivé roky mohly konat, jednací řád v zájmu stran dále stanovil, že <i>"v případech, kde lidé z venkova dostaviti se mají k roku, má býti hodina roku položena se zřetelem na dobu příjezdu příslušných vlaků, lodí neb pošty a že dále má býti, pokud jde o osoby ze vzdálenějších obcí, položen rok zejména v zimě na takovou dobu denní, by osoby tyto ještě před setměním domů doraziti mohly."</i> (díl pátý, heslo: roky). <br />
<br />
Zákon o řízení ve věcech občanskoprávních z roku 1950 od této zastaralé terminologie upustil a běžnému jazyku vzdálený pojem <i>roku </i>v tomto kontextu nahradil <i>jednáním</i>. Jedinou vzpomínkou, která na uvedený právní termín v zákoně zůstala, byl tzv. dražební rok (viz § 468 o. s. ř. z roku 1950). V právní doktríně nicméně pojem soudního roku přetrval a je používán nejčastěji ve spojení <i>jiný soudní rok</i>. Odborná a komentářová literatura k dnešnímu občanskému soudnímu řádu za jiný soudní rok (tedy za jiný, méně formální typ soudního jednání) považuje například přípravné jednání podle § 114c o. s. ř. <br />
<br />
Jak již však bylo shora naznačeno, zákon o zvláštních řízeních soudních od 1. 1. 2014 institut jiného soudního roku vrátil do civilního procesu a všedního právního jazyka zcela výslovně, přičemž jej vymezuje následovně: <i>"Považuje-li to soud za vhodné, svolá k přípravě a projednání věci jiný soudní rok a přizve k němu účastníky. Při jiném soudním roku dá soud účastníkům prostor, aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich stanoviska jiným vhodným způsobem. Dokazování lze při jiném soudním roku provádět, jen je-li to účelné a umožňuje-li to povaha věci."</i> (§ 18 odst. 1 z. ř. s.). <i>"Způsob, místo a průběh jiného soudního roku určuje předseda senátu opatřením. Jiný soudní rok se může konat mimo soudní budovu nebo mimo obvyklou úřední dobu soudu. Z jiného soudního roku může předseda senátu vyloučit veřejnost."</i> (§ 18 odst. 2 z. ř. s.). Institut jiného soudního roku tak míří zejména na situace, kdy je v zájmu účastníka, aby se záležitost projednala podle zvláštních, méně formálních pravidel nebo ve zvláštních prostorách, které třeba nejsou veřejnosti přístupné.<br />
<br />
Skutečností však zůstává, že na takových nejvyšších soudech se (ať už běžné nebo jiné) soudní roky konají zřídkakdy (což je občas vážně škoda). V průběhu letních měsíců se pak chod justice - i při absenci institutu soudních prázdnin - tradičně zpomalí, neboť i účastníci řízení, jejich zástupci a zaměstnanci soudu obvykle vycestují na dovolenou. Nevšední akumulaci volného času tak lze využít porůznu. Například k sepsání blogového příspěvku. Samozřejmě <i>mimo soudní budovu a mimo obvyklou úřední dobu soudu</i> :)<br />
<br />Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-76835328754271470352015-04-26T01:58:00.001+02:002015-08-09T12:28:01.243+02:00Co dům, pardon, internet dal... (2)<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUd-F98HQgGgVbObbO8G2Gbs9L02-6nYlSLF6k88T7E9nxRxdPBJ3RThPmcAxKITmklPeiDqTIuQEKUEAefNle-ta1gqb54MM0rxjbefXO6m5hKfxPdkzrVVbE3FUEUnsnSOqMASnWnWNQ/s1600/25042015190.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUd-F98HQgGgVbObbO8G2Gbs9L02-6nYlSLF6k88T7E9nxRxdPBJ3RThPmcAxKITmklPeiDqTIuQEKUEAefNle-ta1gqb54MM0rxjbefXO6m5hKfxPdkzrVVbE3FUEUnsnSOqMASnWnWNQ/s1600/25042015190.jpg" width="320" /></a>Na začátku roku jsem si v povznesené, novoroční náladě, plná odhodlání a víry v lepší (rozuměj: neproprokrastinované) zítřky, založila poznámkový blok, který jsem pod vlivem jednoho internetového <a href="https://medium.com/the-writers-room/the-spark-file-8d6e7df7ae58" target="_blank">článku</a> honosně nazvala <i>„The Spark File“</i>. Po vzoru autora článku jsem si do něj začala zaznamenávat střípky svých myšlenek, postřehů, poznámek z konferencí a také (a tím jsem svůj blok zahájila) novoročních předsevzetí. Čtvrtletní inspekce lednového seznamu úkolů však přinesla poněkud neradostné, ovšem o to jednoznačnější zjištění – můj „spark fajl“ se prozatím ukázal být tak nanejvýš velkým „spark fejlem“. Z plánovaných úkolů a aktivit na letošní rok (jejichž sáhodlouhý výčet a různorodá povaha dávají tušit, že mým primárním cílem bylo stát se nejpozději koncem roku superženou) jsem dosud realizovala jen jeden, a to ještě jen z jedné čtvrtiny, konkrétně trhání osmiček. Veškeré vznosné plány jako příprava k justičním zkouškám, psaní riga a dizertace, studium jazyků, četba klasické literatury, sportovní aktivity a celý seznam dalších úkolů, jež lze obsáhnout slovy „uspořádání vlastního života“, dosud zůstaly ležet ladem, a to včetně aktivity, která s tímto blogem úzce souvisí, a tou je <i>„Psát více – cokoliv a pro radost.“</i> (bod 8 mého seznamu). A tak tedy opět po delší době činím, a to doslova, neboť je na čase již konečně oprášit <a href="http://www.helenabonckova.blogspot.cz/2013/11/co-dum-pardon-internet-dal-1_22.html" target="_blank">rubriku</a>, která sice slibovala „pokračování příště“, avšak dosud se tak nestalo (i blogování holt jako spousta jiných činností vyžaduje <a href="http://kevin.lexblog.com/2015/01/18/blogging-is-not-for-most-lawyers/" target="_blank">pevné odhodlání</a>). Níže proto druhý díl toho, co dům, pardon, internet dal – rubriky tak říkajíc o všem, avšak doufejme, že nikoliv zcela o ničem.<br />
<br />
<a name='more'></a>1) Když jsem si nedávno chtěla zpříjemnit práci nad dizertací nějakým filmem a zároveň realizovat bod 12 svého novoročního seznamu, tj. <i>„Prokrastinovat smysluplně.“</i>, řekla jsem si, že si pustím něco edukativního a nepříliš tematicky vzdáleného. I jala jsem se tedy vyhledávat filmy o právu. Nakonec jsem samozřejmě většinu večera strávila pročítáním různých „the best of“ a „top ten“ výčtů právních filmů a jejich recenzí. Úplný poklad jsem však objevila na <a href="http://www.legalresearchandwriting.ca/movies/movies.htm" target="_blank">blogu</a> kanadského právníka Teda Tjadena, který nejenže obsahuje <a href="http://www.legalresearchandwriting.ca/movies/atozlist.htm" target="_blank">seznam 132 filmů o právu</a> seřazených abecedně i tematicky, včetně odkazů na jejich recenze, ale najdete na něm i řadu dalších užitečných informací pro právní výzkum a právní psaní. Pokud však zůstanu u populární kultury, výborný je zejména odkaz na webové stránky knihovny texaské právnické fakulty, které obsahují seznam <a href="http://tarlton.law.utexas.edu/exhibits/lpop/print_collection.html" target="_blank">beletrie</a>, jakož i <a href="http://tarlton.law.utexas.edu/exhibits/lpop/video.html" target="_blank">filmů, seriálů a dokumentů</a> s právní tematikou.<br />
<br />
Pozornost si zaslouží rovněž článek Michaela Asimowa <a href="http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=159295" target="_blank"><i><i>„</i>Bad Lawyers in the Movies</i><i>“</i></a> (2000), který na základě rozboru cca 300 právních filmů upozorňuje na skutečnost, že zhruba do 70. let 20. století byli právníci ve filmech zobrazováni jako kompetentní profesionálové s morální autoritou, zatímco od 70. let jsou filmoví právníci povětšinou zápornými postavami se špatnou morálkou. Autor článku dává tento fenomén do souvislosti se strmě upadajícím vnímáním povahy, prestiže a morálky právníků v očích americké veřejnosti, k němuž dochází během 80. let 20. století a které přetrvává do dneška. Ačkoliv Američané mají podle průzkumů přiměřenou důvěru ve vlastní soudní systém, právníkům nedůvěřují téměř vůbec; lépe než právníci dopadli i státní legislativci, vězeňský systém nebo Kongres Spojených států; hůře než právníky Američané hodnotí pouze média. Podle Asimowa by právníci toto negativní vnímání své profese v očích veřejnosti neměli brát na lehkou váhu:<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>„The harshly negative perception that lawyers or law students encounter constantly in their daily lives ("how can a nice person like you be a lawyer or law student?") undeservedly lowers self esteem. It makes lawyers devalue the work they do and diminishes their satisfaction in doing this work. Surely it contributes to the widespread feelings of career dissatisfaction and stress among practicing lawyers. More broadly, doesn't our civil society suffer when any large group of people are collectively demonized? </i><br />
<i>(...) <br /><br />The roots of the law and of law practice lie deeply embedded in the social, political and economic institutions of a given society and a given community. Law is neither autonomous nor unchangeable. If people generally hate law and lawyers, this will be reflected in the laws that legislatures pass and the initiatives that voters enact. Thus distrust of the judicial system has prompted enactment of draconian mandatory minimum sentencing laws. Distrust of personal injury lawyers resulted in caps on the amount that can be recovered in medical malpractice cases. Ultimately, the public's willingness to use the judicial system and the public's belief in the rule of law will decline if people hate and distrust the lawyers and judges who administer that law. <br />(...) <br /><br />Besides its function in both following and perhaps leading the general public's attitudes about law and lawyers, legal popular culture is important to lawyers for another reason: it teaches us as well as the public. In years past, film and television presented us with a set of lawyers who were decent people and honest, competent professionals – sometimes even heroes. (...) Today, it's just the opposite. Most film lawyers are bad role models. Lawyers on the big screen are teaching lawyers and law students that uncivil and unethical behavior is rewarded in law practice. (An anecdote: I was told about some young lawyers who formed a small litigation firm. Each morning the partners met and discussed their respective cases. They learned this was an appropriate law office management technique from watching </i><a href="http://www.imdb.com/title/tt0090466/" target="_blank">L.A. Law</a><i>. Of course, the meetings were a total waste of time. Another: A clinical law professor reports that third year students simply cannot be persuaded that it is inappropriate during cross examination to address remarks or rhetorical questions to the jury. After all, Daniel Kaffee did it in </i><a href="http://www.imdb.com/title/tt0104257/" target="_blank">A Few Good Men</a><i>). Law students are taught that they must be Rambo with a briefcase to be successful; perhaps young people who find that model attractive are proportionately choosing legal careers. <br /><br />While there is little or nothing that we can do to alter the way lawyers are portrayed in popular culture, we can make use of film and television to better understand the fundamental problems besetting our profession. (...) We need to seriously address all of these problems and invest in finding solutions to them, whether or not we ever succeed in improving our public image. Thinking about the way that we're portrayed in film can teach us a lot about ourselves.“</i></blockquote>
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]-->2) Tento měsíc jsem rovněž narazila na mně dosud neznámý digitální časopis <a href="http://aeon.co/magazine/about/" target="_blank">Aeon</a>, který publikuje zajímavé texty o přírodních vědách, filozofii a společnosti. Pozornost si zaslouží zejména esej německého fyzika Stefana Kleina a britského filozofa Stephena Cave’a <a href="http://aeon.co/magazine/philosophy/what-will-morality-look-like-100-years-hence/" target="_blank"><i>„Once and future sins“</i></a>, která byla rovněž převyprávěna Sylvií Lauder v jednom z dubnových <a href="http://respekt.ihned.cz/c1-63804030-odpusti-nam-vnuci-nase-budouci-hrichy" target="_blank">Respektů</a> (č. 15/2015). Autoři článku se zamýšlejí nad tím, co budou naše pravnoučata jednou při pohledu na dnešní společnost považovat za naše největší morální selhání. Apelují přitom, abychom se nesoustředili jen na to, jak naše chování odpovídá současné morálce, ale uvažovali i nad tím, co bychom mohli sami začít měnit, aby nás jednou naše pravnoučata pro naše jednání neodsoudila. Autoři v této souvislosti definují čtyři oblasti, v nichž je možné již dnes spatřovat zárodky morálních hodnot budoucnosti.<br />
<br />
První oblastí jsou <b>práva příštích generací</b>. Autoři navrhují, aby se myšlenka základních práv netýkala pouze života tady i teď, ale aby byla rozšířena v čase. Spousta rozhodnutí, které přijímáme dnes, totiž přímo ovlivňuje kvalitu života budoucích generací. Precedent k těmto právům lze podle autorů spatřovat v současné ochraně dětí nebo zvířat, které se svých práv rovněž nemohou samy dovolávat. Druhou oblastí je <b>rozšíření základních práv na všechny uvědomělé bytosti</b> – tj. na zvířata a v budoucnu rovněž na počítače, jakmile nabudou vědomí, o čemž jsou autoři přesvědčeni, že jednou skutečně nastane. Třetí oblastí je <b>otevření hranic</b>: <i>„Za sto let možná lidi ohromí míra prosperity a blahobytu v industrializovaném světě, ale budou otřeseni tím, že přístup k němu závisel na loterii narození – zda to bylo v Londýně, nebo v Lagosu.“</i> Jinými slovy naši potomci se budou považovat za globální občany. Konečně čtvrtá oblast se týká <b>léčení zločinců</b>. Podle autorů eseje za sto let nebude nikdo věřit tomu, že naše vůle je naprosto svobodná a že se proto někdo jen tak rozhodne být zločincem. Naši potomci budou proto zděšení počtem lidí, které jsme vsadili do vězení, místo toho, abychom jim pomohli. V závěru své eseje pak autoři uvádějí: <i>„Naši otázku </i><i><i>můžeme rovněž </i>otočit a ptát se, co na nás </i><i><i>budou </i>naši pravnuci jednou obdivovat? Když se podíváme zpět, obdivujeme ty, kteří odvážně zpochybňovali normy své doby, takové osobnosti, jakými byli Gándhí, Martin Luther King nebo Nelson Mandela; osobnosti, které rozšířily oblast morálního zájmu. Máme možnost učinit totéž. A pokud to dokážeme, pak nám naši pravnuci </i><i><i>možná </i></i><i>naše hříchy odpustí</i><i>.“</i><br />
<br />
Nutno podotknout, že myšlenky, které nastiňují Klein a Cave, nezaznívají poprvé. A mnozí jdou ve svých úvahách ještě dále. Například Kristian Skagen Ekeli ve svém článku <i><a href="https://www.academia.edu/553096/Giving_a_Voice_to_Posterity_-_Deliberative_Democracy_and_Representation_of_Future_Generations" target="_blank">„Giving a Voice to Posterity - Deliberative Democracy and Representation of Future People“</a> </i>(2005) rozvíjí model zastupitelské demokracie, podle něhož by ve stávajících parlamentech měly své zastoupení rovněž příští generace. Stejně tak již existují první pokusy o formulaci katalogu práv budoucích generací (viz např. <a href="http://www.unesco.org/cpp/uk/declarations/generations.pdf" target="_blank">zde</a> nebo <a href="http://www.wcffg.org/declarationfortherightsoffuturegenerations.cfm" target="_blank">zde</a>). I když se tyto modely a iniciativy mohou v současnosti jevit jako nerealizovatelné, bylo by chybou je bez dalšího jako „naivní“ nebo „utopické“ odmítnout. Jsou totiž reakcí na jednu z největších slabin demokratického „západního“ světa, kterou je jeho orientace na přítomnost či nanejvýš na blízkou budoucnost. Na jedné straně máme jedinečnou možnost si v pravidelných intervalech volit své zástupce a v brzkém čase jim vystavit účet, čímž je (v ideálním případě) udržujeme v bdělosti a orientaci na výkon; na druhé straně však tento častý audit vede nevyhnutelně k tomu, že jejich bdělost a orientace na výkon se omezují nejdále na příští volební období. Naše civilizace zkrátka vizi sebe samé za sto a více let postrádá. Už proto bychom se měli ptát, co budou naši potomci jednou považovat za naše největší selhání, a pokoušet se na tuto otázku nalézt odpověď. Jako jednotlivci, jako společnost i jako civilizace .<br />
<br />
3) A jak jsem začala, tak také končím - plná odhodlání a víry v lepší (tj. především neproprokrastinované) zítřky. Přeji hezkou neděli a plodné pondělí ;)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKZz5MrPGXaulniVPPIKpg0BGwcsrk1m2_OxfmjyB3TSZcsuBl_dHuV36xWt7yMYmPUXMtHcZf-dwjuaO9RhmEihc6QbhkksrIJM6oUstMOM_Ld_N92UvwBz0DzlnxYWgyn0u_BveuvA1L/s1600/phd041315s.gif" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="281" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKZz5MrPGXaulniVPPIKpg0BGwcsrk1m2_OxfmjyB3TSZcsuBl_dHuV36xWt7yMYmPUXMtHcZf-dwjuaO9RhmEihc6QbhkksrIJM6oUstMOM_Ld_N92UvwBz0DzlnxYWgyn0u_BveuvA1L/s1600/phd041315s.gif" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-87941622549352886612014-11-25T17:33:00.004+01:002015-08-09T14:05:55.238+02:00Právnická (j)elita. Druhé vydání<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
Jednou za čas člověk potřebuje tak říkajíc nakopnout, aby ze sebe
dostal to nejlepší. A o psaní dizertace to platí obzvláště. Problémem českých doktorských
studijních programů, jejich obsahu a organizace, je však to<a href="https://www.blogger.com/null" name="_GoBack"></a>,
že takových motivačních nakopnutí neposkytují příliš mnoho. Průběh doktorského studia
se povětšinou dělí na fáze překotného a intenzivního zájmu o osobu doktoranda
(typicky v období opravování seminárních prací, hlídání u
zkoušek, přípravy konferencí, spravování projektů, nutnosti ze dne na den zaskočit
ve výuce nebo v lepším případě v období zápočtů, kdy jsou doktorandi v rámci svých předmětů povinni odevzdat vyučujícím plnění,
jež zásadně nijak nesouvisí s tématem jejich dizertace) a naopak na fáze
zdlouhavého a intenzivního nezájmu, v nichž vztah fakulty (resp. katedry,
školitele) a doktoranda úspěšně připomíná pětadvacetileté vyčpělé manželství, ve kterém obě strany setrvávají bůhví proč. Aniž bych chtěla dále pokračovat ve stylu „všechno
je špatně“ a „za všechno mohou fakulty, katedry nebo školitelé“ (protože tomu
tak jistě není a k mnohému negativnímu přispívají i sami doktorandi svou
vlastní neiniciativností a neaktivitou), faktem však zůstává, že času,
který během svého studia doktorští studenti věnují tříbení tezí, struktury a
obsahu vlastní dizertace, příliš mnoho není.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
A tím se vracím zpět k oněm motivačním kopancům, které by měli doktorští
studenti v souvislosti se svou dizertací vyloženě aktivně vyhledávat. Podle mého názoru dosud nejlepší platformu pro tato akademická nakopnutí
poskytuje PhD workshop, který již podruhé uspořádala <a href="http://www.csesp.cz/" target="_blank">Česká společnost pro evropské a srovnávací právo</a>, tentokrát ve spolupráci s brněnskou Právnickou fakultou. Myšlenka, jež stála u zrodu akce, je jednoduchá:
poskytnout doktorským studentům prostor představit projekt své dizertace, tj. její cíle,
metodologii a náčrt obsahu na jedné z kapitol, a zároveň jim dodat zpětnou vazbu, kterou zajišťuje nejen přidělený mentor, jenž je odborníkem na danou
oblast, ale i další účastníci semináře (více o organizaci PhD workshopu <a href="http://csesp.cz/2014/11/23/phd-workshop-2014/" target="_blank">zde</a>). Průběh
akce, jež byla již loni výstižně vykreslena jako příběh o tom, jak právnická
elita potkala právnická jelita (viz např. <a href="http://jinepravo.blogspot.cz/2013/11/jan-broulik-pravnicka-jelita-v-olomouci.html" target="_blank">článek</a> Honzy Broulíka<a href="http://helenabonckova.blogspot.cz/2013/10/jak-zachranit-phd-studium-za-pet-minut_31.html" target="_blank"></a>), je ve své
podstatě velmi pěkným námětem pro tradiční vánoční pohádku (a pokud
organizátoři pošlou zápis z workshopu Svěrákům, třeba se příští rok
dočkáme pokračování <a href="https://www.youtube.com/watch?v=LjwDapt2o6A" target="_blank">Tří bratrů</a>, kteří se tentokrát nebudou honit za nevěstami,
ale za doktorským titulem, což bude jistě neméně dobrodružná podívaná).<br />
<br />
<a name='more'></a></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
Již má loňská pasivní účast na PhD workshopu byla velmi podnětným
zážitkem, který ve mně dosti dlouho rezonoval (viz můj loňský post <a href="http://helenabonckova.blogspot.cz/2013/10/jak-zachranit-phd-studium-za-pet-minut_31.html" target="_blank">zde</a>). S implementací
nabytých poznatků to však – jak to tak bývá – již tak růžové nebylo. Zejména
ony bodře míněné rady o vhodném time-managementu při zpracovávání odborných
textů v mém případě dosud nepadly na úrodnou půdu a svůj výstup jsem přidělenému
mentorovi zaslala po překročení všech možných i nemožných termínů, tj. den před
konáním akce. Na druhou stranu - aspoň jsem šla letos také se svou kůží na trh. Mám-li tedy
srovnat své dojmy z loňského a letošního ročníku workshopu, tak zatímco loňská
srážka právnických jelit s elitami byla dosti tvrdá, respektive z prezentovaných
projektů po metodologické stránce neobstál snad ani jeden a výhrady byly kolikrát
vznášeny i k samotnému tématu a rozsahu vymezení dizertačních prací; letošní ročník
se nesl v pozitivnějším duchu (možná i díky tomu, že složení účastníků
nebylo ve srovnání s loňskem tak odlišné, a „noví“ doktorandi již zjevně
od svých kolegů věděli, do čeho jdou a jak se na akci připravit).</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwUliQGbdyN9z_jMZlsssPFxoMWvyZAJZTmX60CKkYT78T7f9tRX4pntqozCELKEzzM65OJ4LgiYi9RhwDYjJ0H86iPKIWdCbR0cfJsAQyqPdxIvVIC4LgFF8ShlDV1UJk58wgMLnXd1cq/s1600/Uk%C3%A1zka.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="237" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwUliQGbdyN9z_jMZlsssPFxoMWvyZAJZTmX60CKkYT78T7f9tRX4pntqozCELKEzzM65OJ4LgiYi9RhwDYjJ0H86iPKIWdCbR0cfJsAQyqPdxIvVIC4LgFF8ShlDV1UJk58wgMLnXd1cq/s1600/Uk%C3%A1zka.png" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ukázka práce, která to šíří svého tematického záběru poněkud nezvládla.<br />
Zdroj: Institut Václava Klause: Newsletter - říjen 2014, dostupný <a href="http://www.institutvk.cz/newslettery/newsletter-institutu-vaclava-klause-rijen-2014" target="_blank">zde</a>.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
V prezentovaných projektech byl rovněž viditelný posun k většímu empiričnu, což ostatně dokládaly i vznášené
dotazy na možnosti využití kvantitativních metod v právní vědě a vhodné
počítačové programy k jejich realizaci (majetnější zájemce lze v této souvislosti odkázat
např. na IBM SPSS a <a href="http://www.amazon.com/Discovering-Statistics-using-IBM-SPSS/dp/1446249182/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1439114284&sr=8-1&keywords=Discovering+Statistics+Using+IBM+SPSS+Statistics" target="_blank">příručku</a> k němu, najdou se však i volně dostupné programy,
např. <a href="http://www.r-project.org/index.html" target="_blank">R Project</a>; vše se samozřejmě odvíjí od toho, jakou operaci s daty vlastně
potřebujete provést a kolik času jste ochotni nastudování programu věnovat; některé
postupy pak zvládne i MS Excel, tedy osvojíte-li si v něm – na rozdíl ode
mě – i jiné funkce než „sloučit buňky“). S tím také souvisí debata, zda právní věda je skutečně „vědou“ a zda i
v rámci ní jsou čistě doktrinální práce na ústupu (ne-li rovnou za
zenitem, jako je tomu např. v rámci politických věd, z nichž se obzvláště
v zahraničí stává čistá matematika). Odpověď na tuto otázku
není jednoznačná. Jak na workshopu zaznělo, v rámci českého rybníku si lze
s doktrinálním pojetím právních prací vystačit. Již méně to
platí v případě, ucházíte-li se se svým projektem o finanční podporu některé z grantových
agentur, a to nejen v zahraničí, ale i v České republice. Na druhou
stranu rigorózní a dizertační práce mohou být čistě deskriptivní nebo normativní,
a přesto oboru přinést něco nového, takže ani v tomto ohledu není potřeba
házet flintu do žita. Celkové vyznění druhého ročníku PhD workshopu se tedy
neslo ve veskrze pozitivním duchu à la: <a href="https://www.youtube.com/watch?v=-Su4Exi8Iis" target="_blank"><i>„Jste (téměř) na dobré cestě, jen tak dál!“</i></a>, a já si pro sebe dodávám hlavně: <a href="https://www.youtube.com/watch?v=GigsoE-x4qA" target="_blank"><i>„Nezastavovat, máme zpoždění!“</i></a>.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-34069918254894974042014-08-09T19:30:00.001+02:002015-08-09T11:49:23.904+02:00Jak se stát sociálním vědcem a ještě u toho tančit salsu? Dějství prvé<br />
Je poněkud žalostné, pokud se člověk začíná seznamovat s metodologií svého oboru teprve v závěru doktorského studia a nikoliv na jeho začátku. Občas jsou však příkoří života stravitelnější, osvojíte-li si teze relativismu a perspektivismu: jinými slovy, ve světě se dějí větší tragédie a radějí seznámit se pozdě, ale přece, nežli nikdy (ostatně o tom jsem se rozepisovala již <a href="http://helenabonckova.blogspot.cz/2013/10/jak-zachranit-phd-studium-za-pet-minut_31.html" target="_blank">dříve</a>). Tak tedy jednoho večera - poté, co jsem minutou ticha uctila všechny ty roky svého studia, kdy jsem o metodologii ani okem nezavadila - jsem začala načítat novou metodologickou příručku, jež se ukázala být překvapivě čtivou a podnětnou, a stejně tak i následná debata o příslušných kapitolách v kruhu obdobně tápajících soukmenovců. Celá akce v podstatě vznikla jako svého druhu čtenářský kroužek z podnětu jednoho kolegy, kdy jsme se v malé skupince (vesměs metodologických ignorantů) dohodli, že za vzájemného podporování načteme několik kapitol vybrané publikace o metodách sociálních věd a následně se o nich pobavíme v příjemném prostředí lužáneckého parku (ano, vím, můj život je tak <a href="https://www.youtube.com/watch?v=V9w7aWptl6s" target="_blank">vzrušující!</a>).<br />
<br />
<div style="text-align: right;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJxii7jwMPzd3DsvUF-i7Etxk98MQeuatiEk03Txygw2ZBipeWWhY9HFMjKPBxJSWqJgkMLLvmWpQOpSso0BVg9N6FkJNX_j3fTWXLTDiFD8y3YKH46btnlhQ0YSaimCucmOTsHnYQhMmM/s1600/Salsa+Dancing.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJxii7jwMPzd3DsvUF-i7Etxk98MQeuatiEk03Txygw2ZBipeWWhY9HFMjKPBxJSWqJgkMLLvmWpQOpSso0BVg9N6FkJNX_j3fTWXLTDiFD8y3YKH46btnlhQ0YSaimCucmOTsHnYQhMmM/s1600/Salsa+Dancing.jpg" width="211" /></a></div>
Tento příspěvek přitom není ani recenzí příslušné publikace, tj. knihy Kristin Luker <i><a href="http://www.amazon.com/Salsa-Dancing-into-Social-Sciences/dp/0674048210" target="_blank">„Salsa Dancing into the Social Sciences: Research in an Age of Info-glut”</a></i> (neb zatím mám za sebou pouze první čtyři kapitoly; případné zájemce o recenzi lze odkázat <a href="http://www.nova.edu/ssss/QR/WQR/luker.pdf" target="_blank">zde</a> nebo <a href="http://asociologist.com/2010/08/27/review-salsa-dancing-into-the-social-sciences-by-kristin-luker-2008/" target="_blank">zde</a>), ani návodem na to, jak se stát sociálním vědcem ve věku informačního přesycení. Více než cokoli jiného se jedná o málo uspořádané poznámky a výpisky, jež mají sloužit zejména jako prevence před ztrátou těch, které jsem si zuřivě činila ve svém novém tabletu, abych je pak i s celou e-knihou jedním elegantním pohybem palce úspěšně smazala a mohla je tak ještě zuřivěji činit zcela od začátku…<br />
<br />
Úvodem je však vhodné položit si otázku, k čemu vlastně studentům právnické fakulty mohou být dobré znalosti (empirické) metodologie sociálních věd, když těmto oborům je (nejen v Brně) zasvěcena zcela jiná fakulta? Odpověď je velmi prostá: i právní věda je totiž ve své podstatě vědou sociální, tedy - chcete-li - vědou o člověku a společnosti, a vyžaduje proto určitý klíč k poznání jevů, jež jsou jejím předmětem, tzv. jevů právních (k tomu viz <a href="http://eshop.beck.cz/teorie-prava-d/" target="_blank">Knapp [1998]</a>: <i>Teorie práva</i>, str. 4-5). A i když osnovy právnických doktorských studijních oborů v ČR tuto skutečnost umně zamlčují a jakémukoliv kontaktu s okolním světem (rozuměj: souvisejícími obory) se brání zarputileji, než některé izolované <a href="http://zpravy.idnes.cz/izolovany-kmen-v-brazilii-v-brazilii-se-objevili-indiani-pk9-/zahranicni.aspx?c=A140802_2087275_volby-ep2014_bse" target="_blank">kmeny</a> v amazonských pralesech, faktem zůstává, že bez (alespoň) minimální znalosti sociálněvědní metodologie se dobrá dizertace zkrátka napsat nedá. (<i>Tento příspěvek je opravdu dlouhý - byli jste varováni.</i>)<br />
<br />
<a name='more'></a>A teď tedy k tomu sociálněvědnímu tanci... Myslím, že i po přečtení prvních čtyř kapitol mohu místopřísežně prohlásit, že kniha Kristin Luker je jednou
z těch mála metodologických publikací, u nichž nad každou stránkou textu
nemusíte sami sebe přesvědčovat o nezbytnosti pokračovat v četbě dále. Kniha se čte vyloženě lehce,
klady a zápory jednotlivých metodologických přístupů jsou podávány srozumitelně
a ilustrovány na zajímavých příkladech nebo osobních zkušenostech autorky, a co
více kniha nepostrádá nadhled a humor, aniž by se snad jednalo o vyumělkovanou snahu
zalíbit se čtenáři. Pravda, publikace předpokládá, že už jste něco málo o metodologii sociálních věd nebo alespoň o sociálních vědách slyšeli, nicméně pokud jsem těch pár kapitol byla schopna (s občasnou pomocí googlu) pobrat já - která svého času nedočetla ani nebohého, přitom rovněž docela čtivého <a href="https://www.kosmas.cz/knihy/105584/jak-se-vyrabi-sociologicka-znalost/" target="_blank">Dismana</a> - zvládne to vážně každý.<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--><br />
<br />
<b>Kapitola 1: Salsa Dancing? In the Social Sciences?</b><br />
<br />
První kapitola je vyloženě úvodní a Luker v ní nastiňuje myšlenky, které blíže rozvíjí v následujících kapitolách. S<span style="font-size: small;">vou publika</span>ci přitom začíná téměř poeticky:<i> “I’m serious. Really I am. About the salsa dancing part, that is. (...) Actually going to a salsa dancing club has been known to work wonders for untangling knotty research problems in the social sciences. As your partner holds you close, the Internal Censor (that part of you that tells you not only are you terminally stupid, but no self-respecting social scientist would even consider doing the research you have in mind) gets lulled off-guard by the seductive rhythms of salsa. As your shoes trace new patterns on the dance floor and your hips start to swivel, a different part of your mind takes over and you find yourself drifting into new intellectual areas, making connections across boundaries and even across disciplines. You suddenly find yourself knowing things you didn’t know you knew.” </i>(str. 1-2).<br />
<div style="text-align: right;">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--><span style="font-size: x-small;"><i></i></span></div>
<br />
Podle autorky ten nejlepší sociálněvědní výzkum v nadcházející době bude přesně takový - tj. výzkum, který vyvěrá z nebojácného a interdisciplinárního poruzumění podstaty věci; stejného porozumění, jakého se člověku dostává, když tancuje salsu (trocha inspirace pro netanečníky <a href="https://www.youtube.com/watch?v=F5zCGgZMaWQ" target="_blank">zde</a>). Cílem knihy je přitom poskytnout studentům užitečné vodítko: <i>"I’ve come up with a certain way of doing research that aims to hit that sweet spot between the rigor and theory-building capacities of canonical quantitative social science research, and the emergent, open-ended, and pragmatic capabilities of traditional field research."</i> (str. 2). Jinými slovy autorka se snaží představit způsob vedení výzkumu, jenž na jedné straně využívá kladů tradičních kvantitativních metod a na straně druhé maximalizuje možnosti metod kvalitativních.<br />
<br />
Ústředním problémem sociálněvědní metodologie je způsob, jakým formulujeme otázky. Je třeba si uvědomit, že i samotné metody, kterými poznáváme sociální realitu, jsou hluboce zakořeněny ve světě, který se snažíme poznat: <i>"In concrete terms, I will argue that the political, social, and historical context in which specific “research methods” grew up, as well as the power relations among different kinds of stakeholders, have indelibly shaped what we have come to think of as “scientific” and “rigorous” research." </i>(str. 3).<br />
<br />
Samotné rozdělení metod na kvantitativní a kvalitativní považuje Luker
za překonané a má za to, že "salsu-tančící-sociální-vědec" by měl být
otevřen jakékoliv metodě, která mu pomůže pochopit tu část sociálního
světa, která jej zajímá a představuje pro něj výzvu (str. 4-5). Pokud jde o hledání "pravdy" v sociálních vědách autorka uvádí: <i>"I see the search for objectivity in the social sciences as something along the lines of Zen enlightenment: I don’t personally expect to achieve either of them, but I do find the pursuit worthwhile."</i> (str. 6).<br />
<br />
Důvod, proč tolik studentů má problém metodologicky uchopit svůj výzkum, vidí Luker zejména ve způsobu, jakým je metodologie vyučována: <i>"the problem in how we teach “methods” is that the world that “methods” were meant to study has changed profoundly. Not only has social reality changed, but our assumptions about how to think about and explore that social reality have changed even more, and our “methods” don’t reflect that change yet."</i> (str. 7). Autorka je přitom poměrně kritická k tradičním metodám, které jsou postaveny na určitém lineárním vnímání světa: <i>"Traditional research methodologies are based on an epistemology, that is, a taken-for-granted set of beliefs about how it is that we know what we know, and that epistemology in turn presumes a certain linear view of how the world is experienced and should be studied. If you have already taken a methods course, you will recognize this as having come up in the guise of independent, dependent, and conditional variables."</i> (str. 10). Na tomto místě jsem si definitivně oddechla, že kniha opravdu nebude o tom, jak do pěti minut poté, co nás napadne téma článku nebo práce, formulovat výzkumnou otázku nebo hypotézu... Autorka zdůrazňuje, že zatímco naši školitelé, kteří vycházejí z tradičních (neboli "kanonických", jak je rovněž nazývá) sociálněvědních metod, nás obvykle nutí k <i>predikci </i>určitých jevů (<i>"act of prediction"</i>), to, oč ve své podstatě usilujeme, je však jejich <i>objevení</i> (<i>"act of discovery"</i>; str. 18).<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-T72zQbp8AiOhLcZhke5l4yjMz16b8h6CF1Guh1xVcB0_W3Ij0S1U6Y19WBdIXOm8PcI8Ra_0Hptwem4Ue1Brjhlw8z3mXntBXGIAUN0KWgUfFDrZuepmXi1yX8zhln0TsIQ1-qwhrA1o/s1600/Honor%C3%A9_de_Balzac_(1842).jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-T72zQbp8AiOhLcZhke5l4yjMz16b8h6CF1Guh1xVcB0_W3Ij0S1U6Y19WBdIXOm8PcI8Ra_0Hptwem4Ue1Brjhlw8z3mXntBXGIAUN0KWgUfFDrZuepmXi1yX8zhln0TsIQ1-qwhrA1o/s1600/Honor%C3%A9_de_Balzac_(1842).jpg" width="281" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Honoré de Balzac</td></tr>
</tbody></table>
Závěr každé kapitoly obsahuje krátké cvičení, přičemž autorka trvá na tom, abychom o něm nejen přemýšleli, ale abychom svoji odpověď napsali: <i>"My own theory is that writing engages a very different part of the brain than reading and talking do, and that writing is the door that opens out to the magic. Someone once asked Balzac, who supported himself by writing reviews of plays, how he liked a play he had just seen. “How should I know?” he is reported to have answered. “I haven’t written the review yet!” Balzac was onto something: I find that when I write things down, I write and think things that I’ve never really thought before. Novelists sometimes say that their characters do things that surprise their authors, and I guess this is the sociological version of that phenomenon."</i> (str. 21). Prvním úkolem je během 15 minut napsat otázku týkající se světa kolem nás, kterou bychom chtěli prozkoumat, pokud bychom měli absolutní jistotu, že bychom při jejím zkoumání uspěli. Tipem autorky je vést si výzkumný deník (<i>"research journal</i>"), což chápu tak, že je vhodné mít bokem jeden wordovský dokument, v němž si tu a tam zapíšete věci, které vás v souvislosti s předmětem vašeho výzkumu napadají (např. témata, o nichž by bylo fajn napsat článek, poznámky k související literatuře a judikatuře, otázky, na nichž jste při jejich načítání narazili, apod.). Uvedený úkol můžete pojmout jako první zápis do vašeho deníku.<br />
<br />
<b>Kapitola 2: What's It All About?</b><br />
<br />
Začínám mít obavu, že tento příspěvek bude nemístně dlouhý. Druhá kapitola je však zajímavější, neb ve stručnosti pojednává o historii sociálněvědních metod. Je mi přitom jasné, že většina z vás v tuto chvíli převrátila oči v sloup, a věřte, byla by to přirozeně i moje reakce (<i>seriously, not such a <a href="http://www.phdcomics.com/comics/archive.php?comicid=401" target="_blank">nerd</a> as she looks like, folks</i>...), avšak zdání klame, neb Luker vypichuje pouze několik skutečně zajímavých momentů. Tak třeba: který americký sociolog je dosud jediným nositelem Nobelovy ceny? Tušíte? Malá nápověda: byla to <i>žena</i>. Pořád nemáte tušení? Odpověď zní: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Jane_Addams" target="_blank">Jane Addams</a>, známá spíše jako sociální reformátorka, která získala Nobelovu cenu v roce 1931. Luker se proto ptá, proč se o ní navzdory této skutečnosti neučíme stejně jako o jejích mužských protějšcích - Marxovi, Durkheimovi, Weberovi a dalších světových sociolozích? (Ano, Kristin Luker je feministka, ale mužské čtenáře mohu ubezpečit, že tato skutečnost není ústředním motivem její knihy). Důvod, proč Jane Addams nebyla automaticky řazena do sociologických čítanek, byl ten, že řada jejích současníků (sociologů - mužů) považovala její výzkum za poněkud pochybný, protože byl - jste připraveni? - příliš <i>kvantitativní </i>(str. 23). Představa, že dnešní mainstreamový metodologický proud v sociálních vědách byl svého času považován za v zásadě "zžeštilou" odnož, je poněkud úsměvná. Kopernikovský obrat v sociálních vědách nastal v průběhu a po skončení druhé světové války, kdy začaly vznikat první studie založené na dotazníkovém šetření velkého počtu osob (str. 26).<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi18DXCFEOgswaw1ApHgUED1E1NhgC7G0qnqUXx5hR7_eXlwwY5N_usT78j37wRGly-TI2ZWBwmyLgGmV1JABp4gmejU0TBXhCt6Boa8CijtWNmAGEEZUVFPZxZf11-NROeun7EOILOb3j2/s1600/640px-Jane_Addams_profile.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi18DXCFEOgswaw1ApHgUED1E1NhgC7G0qnqUXx5hR7_eXlwwY5N_usT78j37wRGly-TI2ZWBwmyLgGmV1JABp4gmejU0TBXhCt6Boa8CijtWNmAGEEZUVFPZxZf11-NROeun7EOILOb3j2/s1600/640px-Jane_Addams_profile.jpg" width="232" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jane Addams</td></tr>
</tbody></table>
V této souvislosti Luker vzdvihuje druhý zásadní moment historie metodologie sociálních věd, a to její "governmentalizaci". Jinými slovy činěny jsou především takové výzkumy, které je ochoten někdo financovat, a tím "někým" je povětšinou buď vláda, nebo (později rovněž) filantropické nadace a nevládní organizace (str. 27). <i>"If I may bring up a question that may well have occurred to you already: how is any of this relevant, if at all, to you? It’s fascinating history, to be sure, and it’s nice to know about Jane Addams, but what are she and the rest of this history doing here in a book about research methods? To make a long story short, it’s because research methods - what this book is about - </i>have <i>a history. And a politics, and a set of relationships to power and money. Whether you know it or not, the way you think about research, and about research methods in particular, is intimately shaped by the way numbers got gendered, and the taken-for-granted assumptions that surround all methods, not just numbers. We forget our history at our peril."</i> (str. 30).<br />
<br />
Luker proto kritizuje tradiční kvantitativní metody pro jejich častou "governmentalizaci", přičemž mnohdy zapomínáme, že právě "tvrdost" a "vědeckost" čísel, stejně jako těch, kteří je produkují, je sociálně situována (str. 30-31). Kvalitativní metody naopak netrpí tak častou "governmentalizací", podle autorky je tomu však nikoliv v důsledku jejich síly, nýbrž <i>slabosti</i>: <i>"My main complaint about qualitative methods is that they so often lack a method."</i> (str. 32). Kvalititativní metody mají tendenci klást příliš velký důraz na "dobré psaní", tj. povětšinou se omezují pouze na odvyprávění poutavého příběhu, aniž by usilovaly o vytvoření nějaké větší teorie (str. 36-37). Podle autorky je přitom cílem dobrého výzkumu zjistit nejen odpověď na otázku <i>jak</i>, ale zejména <i>proč</i> (str. 38).<br />
<br />
Úkol na závěr druhé kapitoly zní takto:<i> "As a follow-up to what you wrote as the last entry in your research journal, I’d like you in this section to write down what kinds of questions you might want to spend several precious years of your life investigating. What kinds of things about the world worry and provoke you? What would you like to know that you don’t already know? Most important, what kinds of questions do you find interesting enough to get you out of bed in the morning with energy and excitement, at least on most days?"</i> (str. 39).<br />
<br />
<b>Kapitola 3: An Ode to Canonical Social Science</b><br />
<br />
Třetí kapitola se věnuje kladům a záporům kanonické sociálněvědní metodologie, tedy tradičním kvantitativním metodám. Ty se ve své podstatě skládají ze tří kroků: vzorkování (<i>"sampling"</i>), operacionalizace (<i>"operationalization"</i>) a zobecňění (<i>"generalizability"</i><!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:RelyOnVML/>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]-->). Je mi jasné, že v tuto chvíli všichni, které jsem snad na začátku příspěvku přesvědčila
o tom, že metodologie sociálních věd by měla být součástí osnov právnických
doktorských studijní oborů, otáčejí list a dávají za pravdu těm, kteří tvrdí
přesný opak. Jakkoliv výše popsaný postup zní technicky, pro potřeby právní vědy snad vyloženě
"přírodovědně", empirické metody jsou použitelné i pro výzkum v oblasti <a href="http://www.scandinavianlaw.se/pdf/40-17.pdf" target="_blank">práva</a> a existuje řada studií, které jsou toho <a href="http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2084639" target="_blank">důkazem</a> (např. dají se využít při práci s judikaturou, snažíte-li se postihnout nějaké trendy v odůvodňování rozhodnutí apod.). Tím spíše pak může být nápomocná metoda Kristin Luker (<i>"salsa-dancing social science"</i>), o které - pravda - zatím ani já toho nevím příliš mnoho, neb její podstata je osvětlena až v pozdějších kapitolách, nicméně - jak píše samotná autorka v úvodu své publikace - jedná se primárně o metodu vycházející z kvalitativního pojetí empirického výzkumu.<br />
<br />
Cílem vzorkování je vybrat z celku, tj. určitého širšího rámce objektů (<i>"sampling frame</i>"), dílčí vzorek. Kanoničtí sociologové přitom trvají na tom, že se musí jednat o náhodný vzorek. <i>"Indeed, their commitment to random sampling is so deep that when a canonical social scientist says “sample,” what he or she really means is a </i>random probability<i> sample. As far as they are concerned, if it ain’t random, it ain’t a sample. We salsa-dancing social scientists won’t be drawing random samples because we can’t - we don’t know the parameters of the larger population from which our sample will be drawn, and are therefore clueless about what kind of sampling frame to use - but that doesn’t mean we don’t have to worry a lot about sampling. We do."</i> (str. 42).<br />
<br />
Operacionalizace v pojetí tradiční kvantitativní metodologie spočívá zejména v určení závislých a nezávislých proměnných. Tyto proměnné přitom musíte znát již na samotném začátku výzkumu, jinak nejste schopni provést šetření s relevantními výstupy. <i>"In the language of canonical social science, they have to have operationalized their variables ahead of time, and done so carefully and well. What that means is that whatever concepts will show up in the questionnaire have been defined in such a way that everyone reading (or hearing) them accesses the same mental category when they answer." </i>(str. 42). Realizace tohoto cíle však není vůbec snadná, jak autorka znázorňuje na svém vlastním předmětu výzkumu: <i>"In my own chosen field of sexual and reproductive behavior, to take another example, operationalization is particularly tricky. It’s not at all clear that adolescents, especially young ones, understand “having sex” in the same way that you and I might. It’s not just that teenagers, like Bill Clinton, don’t define oral sex as sex, but that teenagers are accessing a very different social world than the world researchers are accessing. Researchers want to know if an adolescent is exposing himself or herself to activities that might give rise to either a pregnancy or a sexually transmitted disease, while teenagers are dealing with concepts like “virginity” and “going all the way” that do not overlap neatly with the concerns researchers have."</i> (str. 43).<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGAIvWWwEt2H0yknKKReyo9olBGNO7UlxgyrDFFvTT70lJOtLeXoA4-0imJuIWRgxK9FhlpETTXgDwNSfUc5y2GPjAbu0gOC9SfLoZdhyphenhyphenaCkvlRDvSOAcP2sTBX0V2cYBdbYqhhMqNx2SZ/s1600/h0CC7797C.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGAIvWWwEt2H0yknKKReyo9olBGNO7UlxgyrDFFvTT70lJOtLeXoA4-0imJuIWRgxK9FhlpETTXgDwNSfUc5y2GPjAbu0gOC9SfLoZdhyphenhyphenaCkvlRDvSOAcP2sTBX0V2cYBdbYqhhMqNx2SZ/s1600/h0CC7797C.jpg" width="320" /></a>Konečně ke třetímu kroku, tj. zobecnění, Luker uvádí: <i>"Because we salsa-dancing social scientists do not have data that come from a random sample, we cannot, strictly speaking, generalize, at least in the statistical sense. But that does not mean that our case has to be a case of one. In fact, as I will argue in subsequent chapters, if we sample carefully, operationalize fastidiously, and stay connected to theory at every single juncture of our enterprise, we can be more than just a single case. <b>While we cannot generalize </b></i><b>statistically<i>, I think we can generalize </i>logically</b><i><b>.</b>"</i> (str. 44).<br />
<br />
Co si z této kapitoly tedy odnést? <i>"The take-home lesson from this discussion is that along with sampling and operationalization, both bias and generalization are things that you and I have to worry about, and worry about a lot."</i> V závěru kapitoly pak autorka formuluje jedno užitečné a snadno přenositelné pravidlo do oblasti jakéhokoliv výzkumu: <b><i>"The one question I </i>always <i>try to think about, as I make every single decision in my research, is what would my smartest, nastiest, most skeptical, and meanest colleague think of this particular decision? How can I persuade someone who does not share my taken-for-granted assumptions about the world that my research is valid?"</i></b> (str. 47).<br />
<br />
A jsme u třetího úkolu: s ohledem na předmět vašeho zájmu zamyslete se na tím, jak by tuto výzkumnou otázku zkoumal kanonický sociolog. Následuje přitom otázka za milion: proč je tento způsob zkoumání vaší otázky nevhodný pro to, nač se vlastně snažíte zeptat? (str. 48-49).<br />
<br />
<b>Kapitola 4: What Is This a Case of Anyway?</b><br />
<br />
Pokud jste vydrželi číst až do tohoto místa, gratuluji, dostáváme se totiž konečně (z prvních čtyř kapitol) k tomu nejzajímavějšímu a nejpodstatnějšímu, tj. k výzkumným otázkám. Podle autorky se studenti mnohdy domnívají, že mají výzkumnou otázku (<i>"research question"</i>), avšak to, co nejčastěji mají, je nanejvýš předmět zájmu, který by chtěli zkoumat (<i>"research interest"</i>). Právě přeměna výzkumného <i>zájmu </i>na výzkumnou <i>otázku</i> představuje jeden z nejdůležitějších kroků.<i> "In my experience, four features set off a true research question from a research interest. First, a true research question proposes - even in a preliminary, confused, and sometimes just plain wrong way - a set of </i>relationships<i> between or among concepts (call them “variables,” if you like). Second, </i>understanding <i>that relationship (or those relationships, if there are more than one) helps us to explain something important about social life. Third, a true research question permits a </i>range <i>of possible answers that can be empirically or at least logically examined in order to see if some answers fit the data better than others. Fourth and finally, a good research question, properly answered, </i>advances the state of play in one or more intellectual conversations that are already going on in some part of the scholarly world that matters to you<i>."</i> (str. 51-52).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJEEL4nQfC4WKwD1XUMky33DTecDoAVptg4YBqJ4vHePoOs7axjnXedxUlkzebqzClHgi-wZrcRsVC-W5LubIz4fZPliihX8R_IpouZJlOgSJDDvk_lzCyS_kAuIXgBFfZKJop3H2cwtZZ/s1600/keep-calm-and-research-on-8.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJEEL4nQfC4WKwD1XUMky33DTecDoAVptg4YBqJ4vHePoOs7axjnXedxUlkzebqzClHgi-wZrcRsVC-W5LubIz4fZPliihX8R_IpouZJlOgSJDDvk_lzCyS_kAuIXgBFfZKJop3H2cwtZZ/s1600/keep-calm-and-research-on-8.png" width="274" /></a></div>
Zde přitom Luker uvádí z mého pohledu nejpovznášející zjištění <i><b>"the research question in a lot of salsa-dancing research becomes clear only toward the end</b>, but it’s important to keep in mind at all times that the goal of getting a clear and productive research question is a key one."</i> (str. 52). Pro mě osobně se jedná o prvního akademika, který mi netvrdí, že mě musí uprostřed noci políbit múza, abych se do nového dne probudila s výzkumnou otázkou na rtech a mohla začít pracovat. Jinými slovy, výzkumná otázka je pochopitelně pro jakoukoliv práci (ať už právní či jinou) potřeba, to však neznamená, že je třeba propadat panice, pokud ji <i>ještě </i>nemáte. <i>Keep calm and research on.</i><br />
<br />
Překvapivě upřímná a bezprostřední je i autorka, pokud jde o to, jak se k výzkumné otázce či jejímu zpřesnění dopracovat. Velký význám v této souvislosti přikládá četbě: <i>"The first and most important thing is to remember to have an orderly and well-prepared house. Make a practice of reading everything even dimly related to social science that catches your eye, or perhaps better yet, your inner ear." </i>(str. 67). <i><b>"So read, and read often, and don’t worry that it’s not on point, or at least doesn’t seem to be just yet. Read what catches your attention, and read what other people in your world are excited about. </b>This is what Zen practitioners have in mind when they talk about sweeping the grounds of the temple while you are awaiting enlightenment. Be sure to take good notes on what interests you in your reading."</i> (str. 68).<br />
<br />
A neméně význámné je podle Luker i samotné psaní: <i>"Here’s my last piece of advice on this. <b>Put on your overcoat (you might well get rained on) and just start submitting papers to journals.</b> I even tell my students that the only reason to write a class paper that is not destined for a journal is that they might want to write a “think piece” for their own purposes. So for every single class paper that you write, think about where you would send it for publication, and how you would frame it in a way that would be interesting to that journal. I know that this is potentially one of those “you’ve got to kiss a lot of frogs before you meet a prince” scenarios, but look at it this way. <b>Even in the worst case, which is where you get a scathing letter from a journal, you have (a) met new people with whom to correspond and (b) had some reasonably smart people look at your work very carefully. Surprising as it may seem, journals need you more than you need them.</b> Good journals are always short of good papers, and in theory, dedicated editors (and bless them, each and every one) will be happy to work with you to help you learn what it takes to get published. What you get is a terrific professional education, and it’s free."</i> (str. 74).<br />
<br />
Čtvrtý úkol: <i>"What is the “frame” - the “hook” - of your research? What kind of research question is emerging from your research interest?"</i> (str. 75).<br />
<br />
K dalším kapitolám zase někdy příště, tanečníci.<br />
<br />
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-33472688785108332142014-08-04T03:43:00.000+02:002015-08-09T10:51:01.232+02:00Potíže s láskou aneb speciál (nejen) o právních knihách<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:EnableOpenTypeKerning/>
<w:DontFlipMirrorIndents/>
<w:OverrideTableStyleHps/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-language:EN-US;}
</style>
<![endif]-->Vlastnost, za kterou nepochybně vděčím jednomu ze svých rodičů (a
rozměry otcovy knihovny v tomto ohledu zcela jednoznačně označují viníka),
je kladný vztah ke knihám. Jako u každého druhu citu, byť by byl
sebepozitivnější, i zde však platí, že všeho moc škodí. A tedy i příliš mnoho
lásky ke knihám se může po čase projevit negativně, zvláště dopracuje-li se
člověk k tomu, že knihy pořizuje v daleko větším množství, než kolik
jich je schopen přečíst. Pokud obýváte prostor větších než malých rozměrů, není to nejspíš ještě takový problém, nicméně pokud bydlíte na 2x4 <span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Trebuchet MS",sans-serif;"><span style="line-height: 115%;">m<sup>2</sup></span></span></span>, jako je tomu v mém případě,
po čase vám knihy začnou přepadávat nejen z nočního stolku, stolu a poliček,
nýbrž i z piana či koše na prádlo (ano, to vše lze do prostoru o 8 <!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "Trebuchet MS",sans-serif;"><span style="line-height: 115%;">m<sup>2</sup></span></span></span> opravdu
nasoukat).<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>A to již vůbec nehovořím o
vymoženostech digitálního věku, tj. počítačích, tabletech a čtečkách, v nichž
můžete uskladnit e-publikace v prakticky neomezeném množství, aniž by vám zároveň
všudypřítomné komínky knih neustále připomínaly, kolik jste jich ještě
nepřečetli. <!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge4-rIl43AuZbPB9-2R3WgZJzC609zVPqjPwQp0lJDUx5Z7WrSakCYVqSvtsC5Q2gfWjWJtNkWxfsFeAejYYqG9LoBOS6ivlS_tuuhAs4o5_uW8FNsskdURc4h4I-SsTv2Py6ijehT5_QT/s1600/20140804_003508.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="221" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge4-rIl43AuZbPB9-2R3WgZJzC609zVPqjPwQp0lJDUx5Z7WrSakCYVqSvtsC5Q2gfWjWJtNkWxfsFeAejYYqG9LoBOS6ivlS_tuuhAs4o5_uW8FNsskdURc4h4I-SsTv2Py6ijehT5_QT/s1600/20140804_003508.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Zkrátka: „A dost!“, řekla jsem si, když jsem při jedné nešikovné otočce
ve svém pokoji zase jeden takový komínek loktem zrušila, a vyhlásila embargo na
pořizování další literatury. Tedy alespoň do té doby, než mi té pořízené a
nepřečtené trochu ubyde… Zároveň jsem
při procházení oněch popadaných knih poněkud s překvapením zjistila, jakou
literaturu jsem si v posledních měsících vlastně pořídila a pro vlastní zaneprázdněnost
na ni již mezitím spokojeně zapomenula. Svatosvatě jsem si proto slíbila, že se
alespoň s částí předmětných knih do konce roku vypořádám. Níže uvedený výběr
tedy předkládám ze dvou důvodů: jednak abych sama na sebe vytvořila tlak na jejich přečtení, a jednak – co si budeme nalhávat
– abych se pochlubila svými novými knižními přírůstky (knihofilové jistě pochopí). V neposlední řadě třeba uvedená (nikoliv však nutně) právní literatura někoho inspiruje k výběru
vlastní prázdninové četby.<br />
<br />
<a name='more'></a>(1) Novou knihu <b>Jana Kysely </b><a href="http://www.knihyleges.cz/ustava-mezi-pravem-a-politikou" target="_blank"><i><b>„Ústava mezi právem a politikou“</b></i></a> jsem si
původně půjčila v naší soudní knihovně, neboť v brněnských knihkupectvích
již nebyla k dostání. Tato zvýšená poptávka po publikaci společně s nadšenými
reakcemi těch, kteří ji již četli, ve mě vyvolala radostné očekávání. Mé
nadšení z nového přírůstku však netrvalo dlouho, protože jsem knihu musela
vzápětí odevzdat do služeb jednoho trestního soudce, který si ji ode mne přišel
vypůjčit se slovy: <i>„Máme na stole zase jeden zapeklitý případ, tak se chci
podívat, jestli tam k tomu něco nebude...“</i>. Od té doby jsem knihu
neviděla. Tento týden jsem proto učinila opakovaný pokus jejího zakoupení a
tentokrát slavila úspěch. Hned v úvodu publikace mne potěšila zpráva,
že nejen doktorští studenti, ale i velikáni české akademie stojí před jednou ze základních otázek akademického existencionalismu, tj. zda číst či nečíst: <br />
<blockquote class="tr_bq">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOqtgN0IXKAEHhSIjFj6wGe-Dv3r1meb1_yhw7N_pP0i3A9FggsU8d-8v0peNsTSqnea4giGsSdllyFhdS_aHdkQLpcsL2TRyFpzKhLjIsSXL6eQ-Q8mrCawvPE_XWPPFN5cWD_kHi3uNQ/s1600/C-UsersJanaDesktopOB%C3%81LKY+ZAT%C3%8DM%C3%9Astava+mezi+pr%C3%A1vem+a+politikou_midi.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOqtgN0IXKAEHhSIjFj6wGe-Dv3r1meb1_yhw7N_pP0i3A9FggsU8d-8v0peNsTSqnea4giGsSdllyFhdS_aHdkQLpcsL2TRyFpzKhLjIsSXL6eQ-Q8mrCawvPE_XWPPFN5cWD_kHi3uNQ/s1600/C-UsersJanaDesktopOB%C3%81LKY+ZAT%C3%8DM%C3%9Astava+mezi+pr%C3%A1vem+a+politikou_midi.jpg" width="142" /></a><i>„S jistou nelibostí jsem také zjistil, že grantový závazek k napsání knihy nepůsobí na mou chuť psát příliš pozitivně, nýbrž naopak. Radostné tvůrčí rozrušení se tedy na počátku procesu psaní nedostavilo… Umocněno je to pohledem na hřbety knih v mých knihovnách, které jsem nečetl a nejspíše bych je před psaním další knihy číst měl. Kdybych je však měl nejdříve přečíst, je vzhledem k průměrné délce života značně nepravděpodobné, že bych tu svou knihu kdy napsal. Navíc existuje podstatně větší množství knih, o časopisech nemluvě, které ani nemám, takže je tím spíše nepřečtu. Nicméně současný stav relevantní literatury je takový, že nezbývá než rezignovat na zevrubné rešerše, nejde-li o téma dostatečně úzké, což ovšem to mé není. Takže jde o hledání kompromisu mezi přečtením všeho, resp. všeho podstatného, a nečtením ničeho.“</i></blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">J. Kysela: <i>Ústava mezi právem a politikou. Úvod do ústavní teorie</i>. Praha:
Leges, 2014, str. 12.</span></div>
<i><!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--></i><br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv0R6pdNXibu-K_CgssX2TbF1I2wDNA3NlP_2a8zUCFKfA_AVQJQ8SpTw6eukC1nsin0UdtLFQ9pZAvIiNF0vIqJTMvpGwyRW-r0Ia28BFbXkqarNyjC7UUXncvDVFmLxb-N4K73kvxy7J/s1600/9782021023473.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv0R6pdNXibu-K_CgssX2TbF1I2wDNA3NlP_2a8zUCFKfA_AVQJQ8SpTw6eukC1nsin0UdtLFQ9pZAvIiNF0vIqJTMvpGwyRW-r0Ia28BFbXkqarNyjC7UUXncvDVFmLxb-N4K73kvxy7J/s1600/9782021023473.jpg" width="131" /></a>(2) Ke koupi knihy <b>Pierra Rosanvallona <a href="http://www.seuil.com/livre-9782021023473.htm" target="_blank"><i>„La société des égaux“</i></a></b> (Paris: Seul, 2011) mne svého času podnítil článek Terezy Matějčkové <i><a href="http://ceskapozice.lidovky.cz/demokracii-se-dnes-vede-dobre-navzdory-tomu-je-na-ustupu-p2w-/recenze.aspx?c=A140129_104125_pozice_138881" target="_blank">„Demokracie se dnes vede dobře. Navzdory tomu je na ústupu“</a></i>, v němž stručně představila základní teze tohoto francouzského historika: <i> „Rosanvallon ve své knize </i>Společnost rovných<i> předkládá dějiny moderní demokracie. Historickou rekonstrukcí se snaží, aby pojmy rovnost či spravedlnost, o které se ve veřejném prostoru často svádí lítý boj, nabyly perspektivy, díky níž bude možné stanovit, co je na naší době nové či přelomové, a naopak které myšlenkového stereotypy se do ní vracejí. (...) V současnosti dle Rosanvallona vládne individualismus, v jehož rámci chce být každý nezaměnitelný. (...) Současného západního člověka lze proto označit za </i>homo munitus<i> – opevněného a uzavřeného vůči vnějšímu prostředí. Moderní demokracie se zrodila z obtížně udržitelného, ale o to nezbytnějšího sepětí trhu a důrazu na rovnost. V současnosti však převážil trh natolik, že se důraz na rovnost ocitl příliš v pozadí. S tím souvisí i zrod «člověka opevněného». Ten ví, co je vlastnictví a uznává ho, což je v pořádku. Pozbyl však schopnosti nacházet sám sebe v jinakosti, kultivovat svůj vztah k druhému – nikoliv navzdory jeho jinakosti, ale kvůli ní – a pociťovat sounáležitost s lidskými osudy ve všech společenských třídách. Problém spočívá v tom, že právě tyto ztracené schopnosti tvoří základ každého demokratického uspořádání.“</i><br />
<br />
(3) Krásu i hořkost českých dějin ještě pořád tak nějak teprve objevuji. Ve škole jsme z pochopitelných důvodů (neboť jsem chodila do škol s polským jazykem vyučovacím) věnovali mnohem více času polské historii, a to – jak tvrdil náš vynikající dějepisář – nejen proto, že to máme v osnovách, ale hlavně proto, že je zajímavější. Jakékoliv srovnání dějinných zkušeností obou národů je pochopitelně třeba brát s rezervou, nicméně právě touha po hlubším srovnání a porozumění (a to, pokud možno, ve stravitelné podobě) mě přiměla k pořízení několika historických publikací a románů, v tom zejména <b><a href="http://shop.mobaknihy.cz/knihy/premyslovska-epopej-i-velky-kral-4" target="_blank"><i>„Přemyslovské epopeje“</i></a> Vlastimila Vondrušky</b>. Svým způsobem je tato sága nejen nahlédnutím do českých dějin, nýbrž i pohledem na rané právo:<i> </i><br />
<i><!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--></i><br />
<blockquote class="tr_bq">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:EnableOpenTypeKerning/>
<w:DontFlipMirrorIndents/>
<w:OverrideTableStyleHps/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-language:EN-US;}
</style>
<![endif]--><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7dzikwLeI1d_Ta7yl92XKCDfBKmZi2whDSzo0TBDhxUffu8sJ5e-svex5ey3F60DjcTHfzHg2dK7jUNFhve9PuvS1JgBzRRJgK7inV2qnB6PsHyV7U48tdaFd3WsGuxYF8IxLA2TGHqVy/s1600/6019_big.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7dzikwLeI1d_Ta7yl92XKCDfBKmZi2whDSzo0TBDhxUffu8sJ5e-svex5ey3F60DjcTHfzHg2dK7jUNFhve9PuvS1JgBzRRJgK7inV2qnB6PsHyV7U48tdaFd3WsGuxYF8IxLA2TGHqVy/s1600/6019_big.jpg" width="135" /></a><i>„Ještě než za ozbrojenci znojemského údělného knížete zapadla hradní brána, začali vítězní čeští rytíři drancovat. Proto přece válčili. Jenže tentokrát se to neobešlo bez hádek a několik rytířů se dokonce mezi sebou porvalo o kořist. V předhradí byla spousta krásných věcí, ale nebylo jich tolik, aby uspokojily všechny. A aby toho nebylo dost, kníže Bedřich nařídil, aby všichni snesli kořist na hromadu před jeho stan, a on rozhodne, jak se rozdělí. To bylo proti tradičním zvyklostem. V případě útoku na městské hradby měli rytíři právo na vše, co během útoku ukořistili. Bedřich však oponoval, že v tomto případě staré právo neplatí, neboť rytíři nemuseli útočit na hradby, ale do města se dostali průlomem v palisádě, který udělali horníci. Rytíři do města vstoupili, jako by prošli bránou.“</i><span style="font-size: x-small;"></span></blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">V. Vondruška: <i>Přemyslovská epopej I. Velký král Přemysl I. Otakar</i>. Brno: Moba, 2011, kap. 21 (cit. z e-knihy).</span><br />
<span style="font-size: x-small;"> </span> </div>
<div style="text-align: right;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Krátký rozhovor s Vlastimilem Vondruškou o prvním dílu jeho historické ságy lze nalézt <a href="http://www.stavitele-katedral.cz/brno-historik-a-spisovatel-vlastimil-vondruska-vydal-prvni-dil-sve-premyslovske-epopeje/" target="_blank">zde</a>. Autor v něm k významu znalosti vlastních dějin mj. uvádí: <i>„Stará známá pravda říká, že národ, který zapomene na svou minulost, který nerespektuje odkaz předků nebo který nehájí svůj životní styl, takový národ nemá žádnou budoucnost. To poznalo v minulosti mnoho národů, z nichž zbyla jen jména v encyklopediích. Dějiny jsou neúprosné. Národ, který se jako národ přestane chovat, zanikne.“</i> Čtenáře, kteří by se s ohledem na výše uvedené chtěli seznámit i s oněmi „zajímavějšími“ polskými dějinami (kladu přitom důraz na uvozovky), mohu odkázat na dosud pravděpodobně nejlepší průřezovou publikaci o polské historii z pera britského historika <b>Normana Daviese <a href="http://www.normandavies.com/books/gods-playground/?lang=en" target="_blank"><i>„God’s Playground. A History of Poland“</i></a></b><a href="http://www.normandavies.com/books/gods-playground/?lang=en" target="_blank"> </a>(v polštině <i>„Boże igrzysko. Historia Polski“</i>; kniha, resp. její dva díly v angličtině vyšly opakovaně v Oxford University Press, nejsem si však vědoma, že by byla přeložena i do češtiny). Nejlepší snad právě proto, že ji nepsal „našinec“, ale cizinec, který však svůj doktorát získal právě v Polsku. „Boží hřiště“ je přitom velmi výstižné označení pro polská území, která opakovaně doplácela na svou polohu mezi Německem a Ruskem. Jinak pokud máte tip na obdobně průřezovou, kvalitní a hlavně čtivou knihu o českých dějinách, tak sem s ním. Zatím jsem na žádnou takovou neměla štěstí.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFwoCXchecIWztjibTiulF4_WzbmIG1_GUrZl_yq2OXah9GXgcrKiSYfuWh-JBe3dLPbBWEgwA773APmiKlzIuhValLTthTp6uW987gf1XY2l_P6i5gFGqcP6v-EdcKZbH7NxPUEh9Fin-/s1600/0031_Posner.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFwoCXchecIWztjibTiulF4_WzbmIG1_GUrZl_yq2OXah9GXgcrKiSYfuWh-JBe3dLPbBWEgwA773APmiKlzIuhValLTthTp6uW987gf1XY2l_P6i5gFGqcP6v-EdcKZbH7NxPUEh9Fin-/s1600/0031_Posner.jpg" width="132" /></a>(4) Již poměrně dlouhou dobu mi na nočním stolku leží několik knížek amerického soudce a údajně nejcitovanějšího právního teoretika <b>Richarda A. Posnera</b>, jenž sám sebe s nadsázkou označuje za notorického psavce: <i>„Whenever I have free time, I write.“</i> (viz jeho rozhovor <a href="http://www.thedailybeast.com/articles/2013/11/07/how-i-write-richard-posner.html" target="_blank">zde</a>). Kniha, na kterou se přitom těším nejvíc, je třetí vydání <a href="http://www.hup.harvard.edu/catalog.php?isbn=9780674032460" target="_blank"><i><b>„Law and Literature“</b></i></a> (Harvard University Press, 2009). Navzdory skutečnosti, že Posnerova publikace je pravděpodobně nejznámějším dílem mapujícím vztah práva a literatury, Posner je zároveň jedním z nejprominentnějších kritiků vzájemné podobnosti těchto odvětví: <i>„Chápe přínos spojení práva a literatury a poměrně jasně si dovede představit, jak využít literární poznatky v právu. Současně ale nepředpokládá velký význam literatury pro právo. Předpokládá, že literatura přibližuje právníky lepšímu porozumění společnosti. Nepředpokládá ale, že by literatura mohla posloužit jako zvláštní kultivační faktor obecného vystupování právníků, jako je tomu v případě Wigmora či Cardoza. Kromě konstrukce soudního rozhodnutí, kde si však všímá pouze dílčích prakticko-tvůrčích aspektů: «studium literatury může málo přispět k interpretaci zákonů a ústav, ale něčím, snad i mnohým, přispívá k porozumění a zdokonalení soudních rozhodnutí».“ </i>Citovaná charakteristika Posnerova přístupu je z knihy<b> Martina Škopa<a href="http://www.auditorium.cz/pravo-jazyk-a-pribeh.php" target="_blank"> <i>„...právo, jazyk a příběh.“</i></a></b> (Praha: Auditorium, 2013, str. 21), kterou nejspíš stojí za to si přečíst ještě předtím, než se člověk pustí do načítání zdrojových textů autorů věnujících se právu a literatuře. Jinak k tomuto směru rovněž článek Jamese Seatona (1999) <a href="http://digitalcommons.law.yale.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1218&context=yjlh" target="_blank"><i>„Law and Literature: Works, Criticism, and Theory“</i></a>.<br />
<br />
(5) <!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]-->Jméno právníka a antropologa českého původu <b>Leopolda Pospíšila </b>ve svém
příspěvku na konferenci <i>„Společnost, právo a </i><i>politika </i><i>“</i>, kterou v květnu 2014
pořádala FF UK společně s Nejvyšším soudem, mimoděk zmínil Jiří Přibáň
(záznam příspěvku <a href="https://www.youtube.com/watch?v=luIWb7rWSNc" target="_blank">zde</a>, příspěvek se však primárně věnuje
problematice státní suverenity v kontextu EU). Na to konto jsem si v knihovně půjčila sympaticky útlou Pospišílovu publikaci <a href="http://www.cbdb.cz/kniha-83794-etnologie-prava" target="_blank"><i><b>„Etnologie práva“</b></i></a>, jež nabízí opět trochu jiný pohled na právo, a to na pozadí fungování tradičních
kmenových společností:</div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<blockquote class="tr_bq">
<div style="text-align: left;">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]--><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeTkvbLDZRFhdw-BEOWYpBbswPIowRVz_W2M27G2yT_XOhhiFKQI433cTtW9NKHcig-mczfWJp9zdtRu2iK657HyQ-jpYvOhO_No_nANM5quHact5q6LAqw5z_0jxNf029g1hCIyy9yTd6/s1600/2010-10-21_4cc04a828e207.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeTkvbLDZRFhdw-BEOWYpBbswPIowRVz_W2M27G2yT_XOhhiFKQI433cTtW9NKHcig-mczfWJp9zdtRu2iK657HyQ-jpYvOhO_No_nANM5quHact5q6LAqw5z_0jxNf029g1hCIyy9yTd6/s1600/2010-10-21_4cc04a828e207.jpg" width="145" /></a><i>„Srovnání západního právního systému s právními systémy jiných kultur jasně ukazuje na etnocentrickou povahu našeho práva. Na doplnění důležitých, avšak etnocentrických přístupů k právu, které se vyvinuly v sociologii, filozofii a v právní vědě, je proto nezbytný pohled založený na kulturním srovnávání. A je to právě etnologický přístup, který nám dovoluje redukovat naši etnocentrickou jednostrannost. Umožňuje nám vidět právo nejen v jeho západní podobě a nejen jako pouhý systém pravidel oddělených od kultury, ale jako dynamický proces, jehož funkce je pevně svázaná s kulturou a jehož struktura může být značně proměnlivá. Tato srovnávací základně eliminuje hluboce zakořeněnou etnocentrickou jednostrannost a navíc nám dovoluje objektivněji vidět i náš vlastní právní systém. Díky tomu pak vzrůstá i možnost dospět k obecně platným závěrům o úloze práva ve všech společnostech.“ </i></div>
</blockquote>
<div style="text-align: right;">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:EnableOpenTypeKerning/>
<w:DontFlipMirrorIndents/>
<w:OverrideTableStyleHps/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml>
<w:LatentStyles DefLockedState="false" DefUnhideWhenUsed="true"
DefSemiHidden="true" DefQFormat="false" DefPriority="99"
LatentStyleCount="267">
<w:LsdException Locked="false" Priority="0" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Normal"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="heading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="9" QFormat="true" Name="heading 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 7"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 8"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" Name="toc 9"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="35" QFormat="true" Name="caption"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="10" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" Name="Default Paragraph Font"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="11" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtitle"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="22" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Strong"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="20" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="59" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Table Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Placeholder Text"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="1" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="No Spacing"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" UnhideWhenUsed="false" Name="Revision"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="34" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="List Paragraph"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="29" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="30" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Quote"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 1"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 2"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 3"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 4"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 5"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="60" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="61" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="62" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Light Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="63" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="64" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Shading 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="65" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="66" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium List 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="67" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 1 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="68" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 2 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="69" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Medium Grid 3 Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="70" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Dark List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="71" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Shading Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="72" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful List Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="73" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" Name="Colorful Grid Accent 6"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="19" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="21" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Emphasis"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="31" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Subtle Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="32" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Intense Reference"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="33" SemiHidden="false"
UnhideWhenUsed="false" QFormat="true" Name="Book Title"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="37" Name="Bibliography"/>
<w:LsdException Locked="false" Priority="39" QFormat="true" Name="TOC Heading"/>
</w:LatentStyles>
</xml><![endif]--><!--[if gte mso 10]>
<style>
/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:"Normální tabulka";
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:"";
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:10.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:115%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:"Calibri","sans-serif";
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-language:EN-US;}
</style>
<![endif]--><span style="font-size: x-small;">L. Pospíšil: <i>Etnologie práva. Teze ke studiu práva z mezikulturní
perspektivy.</i> Praha: Set out, 1997, str. 5.</span></div>
<div style="text-align: right;">
<br /></div>
Antropologický přístup k právu na výše uvedené konferenci prezentoval rovněž ve svém příspěvku <a href="https://www.youtube.com/watch?v=kECMbjZ6BVQ" target="_blank"><i>„Soudcovská moc a stát“</i></a> Jan Sokol. V tomto kontextu je vhodné rovněž zmínit jednu z klíčových publikací v oblasti výzkumu soudů a soudnictví vůbec (na kterou mi již v knihovničce taky docela dlouho usedá prach), konkrétně knihu <b>Martina Shapira <a href="http://www.amazon.com/Courts-A-Comparative-Political-Analysis/dp/0226750434" target="_blank"><i>„Courts: A Comparative and Political Analysis“</i></a></b> (The University of Chicago Press, 1981), v níž srovnává soudy v jednotlivých právních systémech: od tradičních společností, přes anglickou a kontinentální justici, až k výkonu soudní moci v Číně a islámských zemích.<br />
<br />
Pokračování snad někdy příště, do té doby prima letní čtení!<br />
<br />
<!--[if gte mso 9]><xml>
<o:OfficeDocumentSettings>
<o:AllowPNG/>
</o:OfficeDocumentSettings>
</xml><![endif]-->Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-90387258855493720892013-11-22T22:28:00.000+01:002015-08-09T02:23:45.964+02:00Co dům, pardon, internet dal... (1)<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl-CZx5HG0c19w-i9wFxLrrVB3HjPckk0oCd1jWCOpfCrq-gp1DbRpzQZFp357mSARBsJz49bJHzG1Yo0Y4jpO7BPeQKSJ0-qq3EwGSeCy5s03HPSZRHzX3Vd3w7iimou4x_Jr0MJbrfRx/s1600/Mondrian_CompRYB.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl-CZx5HG0c19w-i9wFxLrrVB3HjPckk0oCd1jWCOpfCrq-gp1DbRpzQZFp357mSARBsJz49bJHzG1Yo0Y4jpO7BPeQKSJ0-qq3EwGSeCy5s03HPSZRHzX3Vd3w7iimou4x_Jr0MJbrfRx/s200/Mondrian_CompRYB.jpg" width="189" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ehm, Excel nebo Piet Mondrian?<br />
</td></tr>
</tbody></table>
Trochu se vzpírám tomu oficiálně zavádět nějakou pravidelnou
rubriku, už proto, že pravidelná rubrika ze své podstaty vyžaduje
pravidelnost (což při pohledu do archivu tohoto blogu očividně zavání
průšvihem), na druhou stranu jsou chvíle, kdy <a href="http://www.phdcomics.com/comics/archive.php?comicid=1655" target="_blank">není času nazbyt</a> a hrozící
průšvih (v tomto případě právě ona neaktivita na blogu) si žádá rychlá a
účinná protiopatření. A tak tímto neoficiálně představuji rubriku: co
dům, pardon, internet dal - rubrika tak říkajíc o všem,
avšak doufejme, že nikoliv zcela o ničem.<br />
<br />
1) Začnu neprávně, byť tematicky. <i>À propos</i> pravidelnosti: tento týden mne potěšil rozhovor s prof. Helenou Ilnerovou v <a href="http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058091116/" target="_blank">Hyde Parku Civilizace</a>
a vřele jej doporučuji k zhlédnutí i těm, kterým přírodní vědy nic
neříkají, neboť prof. Ilnerová o nich dokáže mluvit poutavě a
srozumitelně. Navíc patří mezi tu hrstku osobností, které dokáží zcela
mimoděk, věcně a vlídně předat životní moudra i mravní postoje, jež se
možná kolikrát zdají být úplně samozřejmá (zvláště při pokusu o jejich
slovní reprodukci), pohledem na sebe nebo kolem sebe však člověk mnohdy
zjistí, že jejich realizace ve skutečnosti tak samozřejmá vůbec není.
Odkazovaný rozhovor je zhruba do půlky o chronobiologii, respektive o
zkoumání tzv. biologických hodin v živých organizmech, ve druhé půlce
pak rovněž o působení prof. Ilnerové v čele Akademie věd ČR, o jejím
studiu a životě obecně. O zmíněných vnitřních hodinách se z rozhovoru
můžete dozvědět například následující:<br />
<br />
<a name='more'></a><blockquote class="tr_bq">
„Tyto
vnitřní rytmy existují, i když organismus, tedy potažmo člověk, je v
naprosto neperiodickém prostředí … Strašně dlouho se hledal generátor té
vnitřní rytmicity a v roce 1972 byl nalezen v takových dvou maličkých
shlucích nervových buněk v mozku ... Jde o desetitisíce buněk a mozek má
miliardy buněk, a to mě vždycky strašně překvapovalo: jak může být
takový veliký činitel tak maličký a celé tělo mít pod kontrolou ... V
okamžiku, kdy byly nalezeny geny, které jsou zodpovědné za tu zhruba
dvaceti čtyř hodinovou rytmicitu, byly nazvány hodinovými geny a první u
savců byl izolován v roce 1996, čili to není tak dávno <i>(prof. Illnerová
máchne rukou směrem k moderátorovi)</i> – samozřejmě pro mladé lidi je to
už jako v době Napoleona, ale pro mě je to nedávno – tak v tom okamžiku
začali lidé zkoumat, zda hodinové geny také mohou navodit takové
rytmické změny v jednotlivých orgánech, které máme v těle, na periferiu,
v srdíčku, v plících, v játrech, v ledvinách <i>(prof. Illnerová opět
směrem k moderátorovi)</i> – co vás napadne, třeba ve varlatech – a zjistilo
se, že vlastně každý orgán je hodinami ... Hodiny v mozku jsou však
strašně důležité, protože fungují jako dirigent v orchestru: hrát na
něco umí každý orgán, ale jen hodiny v mozku jsou schopné synchronizovat
celé tělo k jednomu času.“</blockquote>
<br />
2) Pozornost si rovněž zaslouží nedávný <a href="http://europaeuslaw.blogspot.cz/2013/11/the-network-on-ssrn-grainne-de-burca.html" target="_blank">příspěvek</a> Gráinne de Búrca, jenž je volně dostupný na <a href="http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2319175" target="_blank">SSRN</a>
a týká se aplikace Listiny základních práv Evropské unie a role
Soudního dvora EU jakožto lidskoprávního arbitra. De Búrca předně
konstatuje značný nárůst lidskoprávní judikatury poté, co Listina
vstoupila v platnost. Zároveň však upozorňuje na skutečnost, že Soudní
dvůr má tendenci Listinu vykládat izolovaně, bez využití argumentace
mezinárodním či komparativním právem, a to včetně Evropské úmluvy o
lidských právech a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Rovněž
upozorňuje na potlačení transparentnosti a legitimity vlastní
argumentace Soudního dvora, zejména v případech, kdy jeho rozhodnutí
nepředchází stanovisko generálního advokáta. Podle de Búrca za této situace,
kdy SDEU odmítá zavést institut odlišných stanovisek, by měl být počet
rozhodnutí přijímaných bez předchozího stanoviska GA v lidskoprávních
věcech minimalizován...<br />
<br />
<div style="text-align: left;">
</div>
Jak je vidět, tak debata o případném zavedení institutu <i>votum separatum</i>
u lucemburského soudu v akademických kruzích nabírá na intenzitě.
Unijní soudci a generální advokáti však stejně zuřivě odlišná stanoviska
odmítají. Svého času jsem měla možnost se na tuto skutečnost neformálně
zeptat tří lucemburských soudců a jedné generální advokátky a všichni
tuto myšlenku buď odmítli s tím, že pro unijní soud není vhodná, anebo
konstatovali, že negativa převažují nad pozitivy. Nabyla jsem přitom
dojmu, že jejich názor vycházel primárně z obavy, že by členské státy
sledovaly rozhodování "svého" soudce a podle toho pak (ne)navrhovaly
jeho opětovné jmenování, což je nepochybně pádný argument. Na druhou
stranu mám za to, že transparentnost vlastního rozhodování je argumentem
pádnějším a soudce by měl unést i to, že ho veřejnost identifikuje s
konkrétním názorem či rozhodnutím ve věci. Shora uvedené argumenty
samozřejmě nejsou jedinými, jimiž lze argumentovat pro a proti zavedení
odlišných stanovisek v rozhodnutích SDEU, zatím je však nad slunce
jasné, že se jich v blízké budoucnosti u lucemburského soudu nedočkáme.<br />
<br />
3) Z evropské justice rovnou za plot k sousedům: slovenská <i>Transparency International</i> tento týden zveřejnila <a href="http://transparency.blog.sme.sk/c/342665/Kto-je-s-kym-rodina-na-nasich-sudoch.html" target="_blank">statistiky</a>,
z nichž vyplývá, že každý pátý slovenský soudce má v řadách soudců či
dalšího justičního personálu alespoň jednoho rodinného příslušníka.
Čísla samozřejmě nejsou nic bez jejich interpretace, lze se tedy přít, jakou mají tato čísla vypovídací hodnotu, zda je
to mnoho nebo málo, případně dumat nad
příčinami... Peprný komentář bývalé slovenské ministryně spravedlnosti o
tom, že slovenská justice klonuje sebe sama, však nebude příliš daleko
od pravdy. Je docela škoda, že obdobná statistika není dostupná v
případě české justice, o níž si povětšinou troufáme tvrdit, že je v
daleko lepším stavu, než je tomu u našich slovenských bratrů - možná by
nás však některá čísla překvapila?<br />
<br />
4) Pro fanoušky čísel ještě jeden odkaz. Nedávno se mi opět podařilo objevit objevené, respektive narazila jsem na zajímavý <a href="http://www.elsblog.org/the_empirical_legal_studi/" target="_blank">blog</a>,
který se věnuje empirickému právnímu výzkumu. Jak jsem jej měla možnost
dosud prolistovat, slouží spíše jako informativní nástěnka, nicméně
najdou se na něm i živočišnější posty, např. <a href="http://www.elsblog.org/the_empirical_legal_studi/2013/10/five-reasons-law-reviews-are-terrible.html" target="_blank">zde</a> - příspěvek o těžkostech publikování v amerických právních časopisech, jenž volně navazuje na novinový <a href="http://www.nytimes.com/2013/10/22/us/law-scholarships-lackluster-reviews.html?_r=0" target="_blank">článek</a> Adama Liptaka a v něm vyjádřenou myšlenku: <i>"Law reviews are such a target-rich environment for ridicule that it is barely sporting to make fun of them."</i> Ach, zapomněla jsem říci, že se jedná o blog politických vědců...<br />
<br />
5)
Začala jsem u neprávna a neprávnem tento post rovněž završím. Občas je nepochybně třeba
potěšit nejen ducha, ale i oko. Mnohým (včetně mě) však z návštěv
evropských galerií v hlavě utkví nanejvýš zoufalá směsice výjevů, barev a
jmen bez toho, aby byli schopni nějak inteligentně popsat, co vlastně
shlédli a čím se lišil malíř A od malíře B (samozřejmě kromě odlišností v
preferencích múz ženského nebo mužského rodu, oblíbeném alkoholu a
počtu let od smrti, kdy nabyli světového uznání). Pro všechny, kteří se
touží blýsknout svojí znalostí evropských malířů, velmi jednoduché a
výstižné vodítko lze nalézt <a href="http://www.boredpanda.com/how-to-recognize-painters-by-their-work/" target="_blank">zde</a>. Myslím, že takového Jana van Eycka nebo Pieta Mondraina už asi nebudu mít problém poznat ;)<br />
<br />Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-13203814997104413072013-11-09T16:08:00.001+01:002015-08-09T02:00:48.236+02:00Jaký soudce, takový asistent?<br />
<div style="text-align: right;">
</div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJfiT_qU5NKvkNLFFkKwv-zvrdmHuZH5_73p2k3y7fc3yiVn6GaU0GJNdhAv5CQY09V9ZA7049wTNuqojBFnpa_6mUdMNVAyIrOt34XO6I0hpCA2d3kHvbeykomvwgDF9XKePEqE0zW8hp/s1600/original.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJfiT_qU5NKvkNLFFkKwv-zvrdmHuZH5_73p2k3y7fc3yiVn6GaU0GJNdhAv5CQY09V9ZA7049wTNuqojBFnpa_6mUdMNVAyIrOt34XO6I0hpCA2d3kHvbeykomvwgDF9XKePEqE0zW8hp/s1600/original.jpg" /></a>Při brouzdání na internetu jsem tuhle narazila na zajímavou polemiku o asistentech soudců Nejvyššího soudu USA, kterou svojí glosou vyvolal chicagský konstitucionalista <a href="http://www.law.uchicago.edu/faculty/stone-g" target="_blank">Geoffrey R. Stone</a>. Ve svém <a href="http://www.huffingtonpost.com/geoffrey-r-stone/the-difference-between-co_b_4205674.html" target="_blank">příspěvku</a> popsal rozdílné preference konzervativních a liberálních soudců při výběru vlastních asistentů (tzv. <i>law clerks</i>), přičemž zkritizoval přístup konzervativních soudců, kteří si podle něj vybírají téměř výhradně z řad obdobně smýšlejících právníků. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a na blogu skupinky amerických profesorů práva <span class="site-title"><i><a href="http://volokh.com/" target="_blank">The Volokh Conspiracy</a></i> se tento týden objevily hned dva </span><span class="site-title">oponující </span><span class="site-title">příspěvky. </span><br />
<span class="site-title"></span><br />
Soudci amerického Nejvyššího soudu mají na rozdíl od českých vrcholných soudců čtyři "full-time" asistenty. Jedná se povětšinou o čerstvé absolventy právnických fakult, kteří jsou u Nejvyššího soudu zaměstnáni po dobu jednoho roku, což vyplývá ze skutečnosti, že chod instituce jako celku je organizován v ročních cyklech (tzv. <i>terms</i>). Není pochyb o tom, že asistenti jsou pro americké soudce velmi důležití, na což poukazuje i Stone: <br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>„In each chamber, the Justice and the four clerks form a close-knit intellectual family. It is with their law clerks that Justices are able to speak openly and to engage in a candid give-and-take, testing ideas, theories and approaches as they consider the merits of each case. Moreover, in most chambers the law clerks play a central role in preparing drafts of a Justice's opinions."</i></blockquote>
Ostatně Stone se o tom, jak to chodí na vrcholu americké justice, přesvědčil na vlastní kůži, neboť stejně jako většina amerických profesorů a vrcholných soudců ve svých mladých letech pracoval jako asistent soudce Nejvyššího soudu, konkrétně liberála <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/William_J._Brennan,_Jr." target="_blank">Williama J. Brennana.</a> <br />
<br />
<a name='more'></a>Většina dnešních amerických asistentů ještě předtím než začne pracovat pro soudce Nejvyššího soudu sbírá nejdřív zkušenosti u soudců na nižších stupních justiční soustavy, nejčastěji na odvolacích soudech. A zde přichází Stoneovo zjištění: 18 z 20 (tj. rovných 90 %) asistentů vybraných letos konzervativními soudci (Robertsem, Scaliou, Kennedym, Thomasem a Alitem) dříve působilo u soudců jmenovaných republikány, zatímco pouze 9 z 16 (tj. 56 %) asistentů vybraných liberálními soudci (Ginsburgovou, Breyerem, Sotomayorovou a Kaganovou) v minulém roce pracovalo u soudců jmenovaných demokraty. Z toho Stone bez skrupulí vyvozuje dalekosáhlé závěry:<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>"</i><i>What is really going on here is a combination of intentional insularity and ideological patronage. Instead of wanting to have their ideas tested and challenged by their clerks, the conservative Justices apparently want their law clerks to applaud and affirm their views. That is their prerogative, but it does not speak well of their judgment. And this pattern is also clearly about patronage - it is about the conscious and considered goal of the conservative Justices to promote the careers of conservative young lawyers. After all, a Supreme Court clerkship is a ticket to a very special future - important positions in government, judgeships, and perhaps eventually appointment to the Supreme Court itself. This sort of political patronage is surely unseemly, at best."</i></blockquote>
Na Stoneův příspěvek reagoval <a href="http://www.volokh.com/2013/11/05/conservative-judges-better-evidence-geoff-stone/" target="_blank">Eugene Kontorovich</a>, který namítá, že ačkoliv procentuálně vyjádřená data mohou vypadat zajímavě, na jednom jmenování asistentů lze sotva stavět teorii, natož pak poukazovat na trend. Uvedená čísla je podle něj navíc možné interpretovat zcela opačně. Upozorňuje zejména na skutečnost, že v posledních dvaceti letech bylo na odvolací
soudy jmenováno mnohem více konzervativních soudců. I když se počty v
posledních letech srovnaly, lze se domnívat, že soudci jmenováni republikánskými prezidenty měli v mezidobí více času vybudovat si své jméno a uznání. Jejich doporučení tak může mít pro soudce Nejvyššího soudu větší váhu, než v případě jejich demokratických protějšků. Podle Kontoroviche lze předmětná čísla stejně tak dobře vysvětlit i tím, že soudci vykazují tendenci názorově se posouvat směrem od konzervatismu k liberálnějšímu myšlení, a proto je možné dospět k závěru, že na odvolacích soudech obecně existuje více soudců jmenovaných republikány, kteří se postupně přiklánějí na stranu liberálně orientovaných řešení, než soudců, kteří byli jmenováni demokraty a ubírají se konzervativním směrem. <br />
<br />
<a href="http://www.volokh.com/2013/11/05/another-response-geoffrey-stone/" target="_blank">Orin Kerr</a> naopak Stoneovi vytýká, že zcela pomíjí zákonitosti nabídky a poptávky. Je totiž všeobecně známo, že na amerických právnických fakultách studuje mnohem více liberálně smýšlejících studentů, než konzervativců. Naopak funkce federálních soudců jsou rozděleny rovnoměrně mezi republikány a demokraty, což vytváří nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, pokud jde o obdobně orientované asistenty. Podle Kerra soudci preferují asistenty se stejným politicko-právním přesvědčením, avšak na druhou stranu chtějí rovněž nejlepší možné asistenty. V důsledku této skutečnosti proto republikánští soudci odvolacích soudů běžně vybírají své asistenty rovněž z řad liberálně smýšlejících absolventů práv. Liberální soudci Nejvyššího soudu, pokud si přejí asistenty se stejným politicko-právním přesvědčením, tedy mohou své asistenty vybírat jak mezi právníky, kteří u odvolacích soudů působili v kabinetech republikánských soudců, tak mezi těmi, kteří pracovali pro soudce ustanovené do funkce demokraty.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHb3rI0q0Hn_9YFXOQ6oenPnh8LXi0e9w0RmqCCzVME_QkapAiOKqth8OT-d1JrIuaJVzZ9W9WqdetzEJBJt7fOvr00bP82-UMyrNVbLeYotNIuRbnk8Mga89Uk9LrgVrdljxbTX3ObgCQ/s1600/436px-Clarence_Thomas_official_SCOTUS_portrait.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHb3rI0q0Hn_9YFXOQ6oenPnh8LXi0e9w0RmqCCzVME_QkapAiOKqth8OT-d1JrIuaJVzZ9W9WqdetzEJBJt7fOvr00bP82-UMyrNVbLeYotNIuRbnk8Mga89Uk9LrgVrdljxbTX3ObgCQ/s320/436px-Clarence_Thomas_official_SCOTUS_portrait.jpg" width="232" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Clarence Thomas<br />
Foto: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Clarence_Thomas_official_SCOTUS_portrait.jpg" target="_blank">Wikipedia Commons</a></td></tr>
</tbody></table>
Další zajímavé (a lehce ironické) reakce lze nalézt rovněž <a href="http://www.nationalreview.com/bench-memos/363073/justices-revealing-clerk-hiring-practices-richard-w-garnett" target="_blank">zde</a> a <a href="http://balkin.blogspot.cz/2013/11/geoffrey-stone-on-clerks.html" target="_blank">zde</a>. Všichni kritici Stoneova článku se však shodují v tom, že k ověření jím popisovaných tendencí by bylo předně zapotřebí pracovat s mnohem reprezentativnějšími daty. Na celé polemice ústavních právníků je tak vůbec nejúsměvnější to, že při troše námahy lze v odborných databázích dohledat řadu empirických studií, které poměrně utěšeně osvětlují, jak se věci ve skutečnosti mají, a to přinejmenším pokud jde o onen sporný trend týkající se preferencí soudců Nejvyššího soudu při výběru asistentů. Opět pro jednou se tak potvrzuje, že ve chvíli, kdy právníci teprve začínají vraštit svá čela nad identifikovaným problémem, aby mohli nakonec objevit Ameriku, političtí vědci již dávno sypou z rukávu potřebná data a předkládají jejich možné interpretace (viz např. <a href="http://www.jstor.org/discover/10.2307/2691717?uid=3737856&uid=2129&uid=2&uid=70&uid=4&sid=21102890160537" target="_blank">Ditslear, Baumm [2001]</a>: <i>Selection of Law Clerks and Polarization in the U.S. Supreme Court</i> - článek je dostupný v databázi JSTOR; nebo <a href="http://via.library.depaul.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1203&context=law-review" target="_blank">Peppers, Zorn [2008]</a>: <i>Law Clerk Influence on Supreme Court Decision Making: An Empirical Assessment</i>). Nicméně abych právníkům nekřivdila, některé studie na uvedené téma zpracovali rovněž profesoři práva (viz např. <a href="http://www.vanderbiltlawreview.org/articles/2009/11/Nelson-et-al.-Supreme-Court-Clerkships-62-Vand.-L.-Rev.-1749-2009.pdf" target="_blank">Nelson, Rishikof et al. [2009]</a>: <i>The Liberal Tradition of the Supreme Court Clerkship: Its Rise, Fall, and Reincarnation?</i>).<br />
<br />
Uvedené studie zejména poukazují na skutečnost, že zhruba od začátku 90. let minulého století dochází při výběru asistentů k výrazné názorové polarizaci. Na rozdíl od 70. a 80. let sahají v posledních dvou dekádách konzervativní soudci výrazně méně po asistentech, kteří předtím pracovali pro soudce jmenované demokraty, a to platí i při zohlednění poměru republikánských a demokratických soudců u odvolacích soudů (viz Ditslear a Baum 2001, s. 876-880). Pomineme-li tedy nevalnou metodologii Stoneova příspěvku a jeho svéráznou interpretaci příslušných dat pro letošní rok, výsledky empirických studií mu, zdá se, i v delším časovém horizontu dávají za pravdu. Obecně však platí, že soudci amerického Nejvyššího soudu si častěji vybírají asistenty ze stejného ideologického tábora (byť konzervativní soudci tak činí častěji, než liberálové). Na základě průzkumu bývalých asistentů bylo zjištěno, že právníci, kteří se považují za republikány, mají mnohem větší šanci stát se asistentem u těch nejkonzervativnějších soudců Nejvyššího soudu, než u těch nejliberálnějších (viz Peppers a Zorn 2008, s. 63-66). Nejdůslednější je ve svém přístupu k výběru vlastních asistentů republikánský soudce <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Clarence_Thomas" target="_blank">Clarence Thomas</a>, který dosud nesáhnul po právníkovi, jenž by dříve pracoval pro soudce jmenovaného demokratickým prezidentem, ani v jednom případě. Údajně se nechal <a href="http://www.nytimes.com/2008/12/09/washington/09bar.html?_r=1&" target="_blank">slyšet</a>, že výběr asistentů je jako "výběr parťáků do vojenských zákopů"...<br />
A jak to mají čeští soudci? Myslíte, že i u nás platí: jaký soudce, takový asistent? ;) <br />
<br />
PS. Jinak ultrazvídavé čtenáře, kteří by se chtěli dozvědět o asistentech soudců amerického Nejvyššího soudu více, možná zaujmou následující publikace (viz <a href="http://www.amazon.com/Sorcerers-Apprentices-Clerks-United-Supreme/dp/0814794041/ref=pd_bxgy_b_img_b/105-7821788-9265252" target="_blank">zde</a> a <a href="http://www.amazon.com/Courtiers-Marble-Palace-Influence-Supreme/dp/0804753822/sr=8-1/qid=1171295716/ref=pd_bbs_sr_1/105-7821788-9265252?ie=UTF8&s=books" target="_blank">zde</a>), o kterých svého času referoval rovněž Michal Bobek na <a href="http://jinepravo.blogspot.cz/2007/02/asistent-soudce-mezi-dones-sbrkou.html" target="_blank"><i>Jiném právu.</i></a><br />
<br />Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-67754852272457664512013-11-03T07:02:00.000+01:002015-08-09T01:06:41.245+02:00Povídky z právní kapsy<br />
Nejspíš nepřicházím s ničím novým, ani převratným, nicméně pro mě osobně je to pořád docela čerstvé zjištění. Poměrně dlouhou dobu jsem totiž žila v přesvědčení, že k napsání kvalitního rozhodnutí - v mém případě samozřejmě nanejvýš konceptu rozhodnutí - je zapotřebí zejména dobrá znalost práva, schopnost právní interpretace a argumentace a cit pro spravedlnost. V poslední době však na vlastní kůži čím dál tím více pociťuji, že neméně podstatnou ingredienci pro zpracování kvalitního rozsudku nebo usnesení tvoří rovněž dobrá znalost jazyka. A teď nemám na mysli pouhou gramatiku a pravidla českého pravopisu, jejichž znalost se ostatně rozumí samo sebou, nýbrž především schopnost formulovat text jasně, výstižně, srozumitelně a také čtivě. To se ovšem snadno říká, avšak hůře dělá. K osvojení této schopnosti nestačí jazyk pouze znát, je třeba ho skutečně ovládat a umně s ním pracovat. Pokud navíc člověk nemá v tomto ohledu talent od Boha, což je i můj případ, je zapotřebí se k oné lehkosti a kráse (právního) slova jednoduše propsat. A tak tedy doufám, že se k této schopnosti také jednou propíšu, a do té doby budu holt vytrvale škrtat a přepisovat.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSwH-Zpjl-Ms4BGnY6lJFd4fdhNfCxnhKJfJXbiSRJKWmCKIVTByxXI8D1BsvMC3wgMdxw0Qb0IzMVk-iTibuz4rFsVzw2e6V9QlaKlnTP5D49GXvd1bBScyv-JZXEtv9PR26LSQFm89Ok/s1600/PodpisKarla%C4%8Capka.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="178" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSwH-Zpjl-Ms4BGnY6lJFd4fdhNfCxnhKJfJXbiSRJKWmCKIVTByxXI8D1BsvMC3wgMdxw0Qb0IzMVk-iTibuz4rFsVzw2e6V9QlaKlnTP5D49GXvd1bBScyv-JZXEtv9PR26LSQFm89Ok/s320/PodpisKarla%C4%8Capka.jpg" width="320" /></a>V poslední době nicméně pozoruji, že můj běžný jazyk vlivem prostředí,
v němž se pohybuji, vyloženě degeneruje. Z nějakého důvodu jsme my právníci
(mylně) přesvědčeni, že čím delší a na právnické pojmy bohatší jsou naše větné
konstrukce, tím přesněji a srozumitelněji se vyjadřujeme. Uvědomila jsem si to ve
chvíli, kdy mne mladší sestra, jež nedávno v rámci svého studijního oboru musela absolvovat předmět ze základů práva, požádala, abych jí
objasnila několik právních institutů. I jala jsem se formulovat příslušné
teoreticko-právní definice. Nespočet varhánků naskakujících na jejím čele však
brzy napověděl, že pojmy nevysvětluji dostatečně přímočaře. Přidala jsem proto na intenzitě právních
termínů. Po pár dalších větách sestra nepřesvědčivě zahuhlala, že už tomu
rozumí, sbalila poznámky a urychleně opustila místnost. Když jsem později zpytovala
své svědomí, musela jsem chtě nechtě přiznat, že mluvím jako Marťan. Pohled na noční
stolek, na kterém se kopila anglicky psaná beletrie proložená právními
publikacemi, u nichž po večerech usínám (a myslím tím skutečně usínám, neboť
povětšinou víc jak dvě věty přečíst nestihnu), mne ujistil, že tudy cesta
nevede a je načase vrátit se k české literární klasice. Při nejbližší návštěvě knihkupectví jsem proto povolala mistra na slovo vzatého – Karla Čapka.<br />
<br />
<a name='more'></a>Povídky z <a href="http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/70/povidky_z_jedne_kapsy.pdf" target="_blank">jedné</a> a z <a href="http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/72/povidky_z_druhe_kapsy.pdf" target="_blank"><span id="goog_102987503"></span><span id="goog_102987504"></span>druhé</a> kapsy jsem v dobách povinné školní docházky měla ráda především pro jejich obsahovou nápaditost a čtivost. Nikdy jsem však nevěnovala pozornost právnímu rozměru Čapkova vyprávění (nejspíš proto, že mě dlouho ani nenapadlo, že bych někdy mohla studovat práva). Teprve nyní jsem si tak při opětovném pročítání jeho povídek uvědomila, kolik právních pojmů a institutů je v nich vlastně mezi řádky nenásilně objasněno. Ostatně posuďte sami...<br />
<br />
<b>K rozdílu mezi kontinentálním a angloamerickým právním systémem:</b> <br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>Každý znalec poměrů nahlédne, že tento příběh se nemohl stát u nás ani ve Francii ani v Německu, neboť v těchto zemích, jak známo, soudcové jsou povinni soudit a trestat hříšníky podle litery zákona, a nikoliv podle svého rozšafného rozumu a svědomí. Protože v této historii vystupuje soudce, který vynáší svůj rozsudek nehledě na paragrafy, nýbrž na zdravý lidský rozum, plyne z toho, že se následující událost nemohla stát jinde nežli v Anglii. </i></blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;"><i>Věštkyně</i>. In K. Čapek: <i>Povídky z jedné a z druhé kapsy</i>. Praha: Leda/Rozmluvy, 2009, s. 17</span>.</div>
<br />
<b>K práci státního zástupce a jeho vnitřní morálce:</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>Zkrátka byl to jeden z velikých procesů; na kterém si pan státní chtěl dát záležet; i pracoval na spisech s celou tou pílí a pronikavostí, která z něho učinila nejstrašlivějšího veřejného žalobce. Věc nebyla jasná; pan státní by byl dal nevímco za jediný přímý důkaz, ale jak věci stály, musil se spoléhat více na svou vyřídilku, aby dostal od poroty provaz pro pana Müllera; neboť vězte, že to je pro veřejného žalobce věc cti. </i><i>[...]</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Pan státní krátce odkašlal a posadil se tak, aby na jasnovidce co nejlíp viděl. "Tady je ten rukopis," řekl a vytáhl z náprsní kapsy nezalepenou obálku. "Prosím."</i></blockquote>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipRyOBm22aEyOb2lI7bpqMPAgWzbwMvikDtBkJiOdqoyusNTPZ_odgP6i_hgE4SGZ6jMLj-a64TY-6xHRsX5V-Ddb46cU-FxVoQRNI69-S0NB-XAYT4yXxCSvcjHZ4UgbFzpWlIrz9gxN0/s320/Pov%25C3%25ADdky+z+jedn%25C3%25A9+kapsy.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" width="235" /></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mamincinposlednipribeh.jpg?uselang=cs" target="_blank">Wikipedia Commons</a></td></tr>
</tbody></table>
<blockquote class="tr_bq">
<i><i>"[...]</i> Ne, to není obyčejný zločinec; tygr také není zločinec; tygr je veliký pán. Ten člověk by nebyl schopen žádné špinavosti, ale myslí si, že vládne nad životem lidí. Když je na svém lovu, vidí v lidech jenom kořist. Pak je zabije."</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>"Mimo dobro a zlo," zabručel pan státní s patrným souhlasem.</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>"To jsou jen slova," řekl princ Karadagh. "Nikdo není mimo dobro a zlo. Ten člověk má své přesné mravní pojmy; není nikomu nic dlužen, nekrade, nelže; zabije-li, je to, jako by dal na šachovnici šach mat. Je to jeho hra, ale hraje ji správně."</i><br />
<i></i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><i>[...]</i> Za chvíli běžel pan státní domů, nevnímaje ani, že prší. Já osel, říkal si hořce, já blbec, jak se mně tohle mohlo stát? Já idiot! Že já jsem v tom spěchu popadl v aktech místo Müllerova dopisu svůj vlastní rukopis, své poznámky k žalobě, a strčil to do té obálky! Já pitomec! Tak tedy to bylo mé písmo! Děkuju pěkně! Počkej, ty švindléři, na tebe si počíhám!</i></blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;"><i>Jasnovidec</i>. In K. Čapek: <i>Povídky z jedné a z druhé kapsy</i>. Praha: Leda/Rozmluvy, 2009, s. 24-25.</span></div>
<br />
<b>K povaze vyšetřovací vazby:</b><br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>"Koukněte se pan Roedl," řekl [strážmistr Kolda] po chvíli, "ono vám je vidět na vočích, že to s vámi není v pořádku. Já bych na vašem místě řekl všecko, a butete mít pokoj. Ale když nechcete, tak je taky dobře."</i> </blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><i>[...]</i> "Helejte, pane Roedl," začal zase po nějaké době, "tak my budeme zjišťovat vaši identitu; a vy zatím budete sedět u soudu a nikdo s vámi nebude mluvit. Člověče, nebuďte protivný!"</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Pan Roedl setrval v zarytém mlčení a pan Kolda, znechuceně bruče, si čistil dýmku. "No jo," řekl, "tak se podívejte: ono to může trvat třeba měsíc, než vás zjistíme; ale ten měsíc, pane Roedl, vám pak nezapočítají do trestu. Dyť je to škoda takhle ztratit měsíc trestu!"</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>"A když se přiznám," řekl pan Roedl váhavě, "tak..."</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>"Tak se na vás uvalí vyšetřovací vazba, že jo," vykládal pan Kolda, "a ta se vám započítá. Dělejte si, co chcete. Vy se mně nelíbíte, já budu rád, až si vás odvezou ke krajskému. Teda tak je to, pane Roedl."</i> </blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;"><i>Muž, který se nelíbil.</i> In K. Čapek: <i>Povídky z jedné a z druhé kapsy</i>. Praha: Leda/Rozmluvy, 2009, s. 61</span>. </div>
<div style="text-align: right;">
<br /></div>
<b>K "metodologii" práce kriminalisty: </b><br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>"</i><i><i>[...]</i> Takový nesmysl! Prosím vás, kdybych náhodou nebyl šel do té Dlážděné ulice a náhodou se nepodíval tomu gaunerovi na boty... Totiž," děl dr. Mejzlík sklíčeně, "byla-li to jen tak náhoda. To je právě to."</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>"Na tom přece nezáleží," mínil pan Dastych. "Mladý člověče, to byl úspěch, ke kterému si můžete gratulovat."</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>"Gratulovat!" vybuchl dr. Mejzlík. "Pane, jakpak si mám gratulovat, když nevím k čemu? </i><i><i>[...]</i> Dejme tomu, zítra mně dají nějaký mord; pane Dastychu, co budu dělat? Mám běhat po ulicích a koukat lidem bystrozrace na boty? Nebo mám jít za nosem a čekat, že mě nějaká předtucha nebo vnitřní hlas povede rovnou k vrahovi? Tak vidíte, to je ten případ. Celá policie si teď říká: Tenhle Mejzlík, ten má nos; z toho mládence s brejlema něco bude, to je detektivní talent. Vždyť je to zoufalá situace," bručel dr. Mejzlík. "</i>Nějakou <i>metodu člověk musí mít. Do svého prvního případu jsem věřil na všelijaké ty exaktní metody; víte, na pozorování, na zkušenost, na soustavné vyšetření a takové hlouposti. Ale když si teď probírám ten případ, tak vidím, že - Poslouchejte," vyhrkl s úlevou, "já myslím, že to byla jen šťastná náhoda."</i></blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;"><i>Případ dr. Mejzlíka.</i> In K. Čapek: <i>Povídky z jedné a z druhé kapsy</i>. Praha: Leda/Rozmluvy, 2009, s. 9-10</span>. </div>
<br />
Lehkost a krása jazyka navíc nejsou jedinými věcmi, kterým se lze z Čapkových povídek přiučit. Z jeho slohu především číší prachobyčejná
sympatická člověčina a vlídnost, jakých je dnes na stránkách knih i v životě po hříchu málo. A až sestra opět dorazí s nějakými právními nejasnostmi, hodím jí rovnou jeden výtisk Povídek z jedné nebo z druhé kapsy do rukou. Základy práva a morálky v nich totiž najde taky.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
</div>
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-71106597507774775942013-10-31T15:56:00.000+01:002015-08-08T23:59:47.506+02:00Jak zachránit Ph.D. studium za pět minut dvanáct. PS. Doufám<br />
Aniž bych o to nějak zvlášť usilovala, zdá se, že aktivizace tohoto blogu již tak nějak tradičně nastupuje v období povolebního kvasu. Totižto obecné rozčarování z povolební situace, které se je pravděpodobně pouze v ČR schopno dostavit zcela nezávisle na tom, jak člověk ve skutečnosti hlasoval, má zjevně v řadových občanech, tedy včetně mne, tendenci vyvolat pocit, že alespoň oni – když už toho politici nejsou schopni – by v rámci svých profesí něco dělat měli, neb pokud již ani oni nebudou pracovat, tak to také s námi všemi může dopadnout opravdu špatně. A v mém případě je v tomto ohledu obzvláště načase – v duchu osvědčených terapeutických schémat à la protialkoholická léčba – nalít si sklenku čistého vína.<br />
<br />
Tak tedy: jmenuji se Helena a jsem ve čtvrtém ročníku doktorského studia. Pokud vám uniká tragika (či komika, obé je možné) mého sdělení, vysvětlím: jsem totižto ve čtvrtém ročníku (v zásadě) čtyřletého doktorského studia s přesně – ano, Word to říká jasně – 70 z celkově nejméně 261 000 znaků, které jsou na obsah dizertační práce požadovány. Těch 70 znaků včetně mezer tvoří pochopitelně téma dizertace, avšak díky Bohu aspoň za něj. Příčiny tohoto neutěšeného stavu jsou zcela zřejmé a většinu z nich lze nepochybně přičíst osobě mé vezdejší, tj. zejména práci při studiu, dalšímu studiu při práci a studiu, jakož i mému dosavadnímu akademickému <a href="http://www.phdcomics.com/comics/archive.php?comicid=1015" target="_blank">(ne)nasazení</a>, nicméně jak to tak bývá, vnější faktory v podobě organizace, obsahové náplně a vedení doktorského studia se většinou viní snáze.<br />
<br />
Nad všemi uvedenými faktory jsem poslední říjnový víkend měla možnost velmi intenzivně rozjímat, a to společně s obdobně tápajícími doktorandy právnických fakult v ČR i zahraničí, kteří se sjeli do Olomouce, aby konfrontovali metodologii svých dizertačních projektů s názory mnohem zkušenějších akademických matadorů. Krátkou zprávu z akce o tom, jak právnická elita potkala právnická jelita, je možné nalézt <a href="http://www.zurnal.upol.cz/pf/zprava/clanek/v-olomouci-se-sesla-pravnicka-elita/" target="_blank">zde</a> (poděkování za výstižný příměr náleží Zuzce Vikarské). Několik uklidňujících, zneklidňujících a alarmujících postřehů, které jsem si z Ph.D. workshopu odnesla, níže.<br />
<br />
<a name='more'></a>Uklidňujícím zjištěním bylo, že metodologicky tápeme v podstatě všichni. Někteří více, jiní méně, avšak metodologie je očividně, zejména na českých právnických fakultách, zcela podceňovanou či přímo absentující součástí doktorských studijních programů. Důsledkem této zneklidňující skutečnosti je, že většina studentů má velký problém vůbec uchopit téma své dizertace, jakož i vhodně nastavit a formulovat metodologii vlastní práce (samozřejmě za předpokladu, že chyba nespočívá již v samotné volbě a šíři tématu dizertace). Pokud jste na tom navíc jako já, tj. ve čtvrtém ročníku studia, je tato metodologická bezradnost vyloženě <a href="http://www.phdcomics.com/comics/archive.php?comicid=1646" target="_blank">alarmující</a>.<br />
<br />
Zároveň nejspíš zklamu všechny, kteří na základě názvu tohoto postu očekávali zázračný všelék, neboť skutečně během celého víkendu jsem nepřišla na nic originálnějšího, než že je jednoduše třeba zasednout a začít vytrvale pracovat na odstraňování vlastních nevědomostí a nedostatků v této oblasti. Pátrání po příčinách je sice velmi lákavé, nicméně nic zásadního nad rámec výše uvedeného nejspíš nepřinese. Tak tedy - jak na to? Zde přichází opět uklidňující zjištění, neboť pochopitelně nejsem první, ani poslední, kdo nad touto otázkou hloubá, a je proto možné nechat si poradit od těch, kteří stejným procesem již úspěšně prošli. Blog <i><a href="http://thesiswhisperer.com/" target="_blank">The Thesis Whisperer</a></i>, který se věnuje tomu jak psát, a zejména jak dopsat dizertaci, se v tomto ohledu šikovnými radami jen hemží. Pokud svému předsevzetí o vytrvalé práci nad dizertačním projektem nepotřebujete dodat symbolický nádech v podobě vánočních zvonců a líbivé vůně cukroví (jakože vzhledem ke stavu své vlastní dizertace si takový luxus nemohu dovolit), můžete předeslané novoroční předsevzetí rovnou realizovat podle návodu <a href="http://thesiswhisperer.com/2012/01/16/my-name-is-inger-and-i-have-a-commitment-problem/" target="_blank">zde</a>. Přečíst denně jeden odborný článek a napsat cca 250 slov se při jakýchkoliv dalších pracovních či studijních aktivitách nezdá být až tak nerealizovatelným úkolem. Stejně tak je pravda, že i když se metodologie v právních vědách na českých fakultách nevyučuje, neznamená to, že se k potřebným informacím není jak dostat (viz <a href="http://www.bookdepository.co.uk/Methodologies-Legal-Research-Mark-Van-Hoecke/9781849464994?b=-3&t=-20" target="_blank">zde</a>, <a href="http://www.bookdepository.co.uk/Research-Methods-for-Law-Gabriele-Griffin/9780748633586" target="_blank">zde</a> nebo <a href="http://www.bookdepository.co.uk/Oxford-Handbook-Empirical-Legal-Research-Peter-Cane/9780199659944" target="_blank">zde</a>). Takže – jak říká má babička-neprávnička – s chutí do toho a půl je <a href="http://www.phdcomics.com/comics/archive.php?comicid=1648" target="_blank">hotovo</a>!<br />
<br />
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-41425802073461727062013-06-29T21:23:00.000+02:002015-08-08T23:49:32.890+02:00O prokrastinační chvilce...<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDOklWmHBKRy2XbHAiXKJHcmIaogOATlj6DQwq4ZgzZBt6VLJ6-nFnI_ECFqfqQK8PyAy1Yr8DbxVAMybf-K2RUpEYshScNsW3hYzGd3qO8PIN69ovXjbjJrc397AloButQ1Y6RNYdlTNX/s732/Daily+Rituals.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDOklWmHBKRy2XbHAiXKJHcmIaogOATlj6DQwq4ZgzZBt6VLJ6-nFnI_ECFqfqQK8PyAy1Yr8DbxVAMybf-K2RUpEYshScNsW3hYzGd3qO8PIN69ovXjbjJrc397AloButQ1Y6RNYdlTNX/s320/Daily+Rituals.jpg" width="217" /></a>Víceméně stejně spolehlivou samozřejmostí, jakou je ta, že ráno vyjde slunce a večer zapadne, že jen co si nastudujete poslední účinnou novelu o.s.ř., leží už na lavicích ve sněmovně nová, nebo že pouze v českých politických podmínkách se nejrychleji bujícím právním oborem může stát ústavní právo; je rovněž to, že ve chvíli, kdy před sebou tlačíte ranec deadlinů a svému okolí neustále opakujete, že nevíte, kam dřív skočit, máte tu největší chuť skákat nalevo a napravo a dělat - v mém případě momentálně číst a psát - něco úplně jiného než to, co byste v danou chvíli dělat měli. Taky si občas říkám, že kdybych se byla bývala věnovala odbornému výzkumu prokrastinace alespoň z půlky tak dlouho, jak dlouho ji sama provozuji, měla bych možná už v tuto chvíli zaděláno přinejmenším na profesuru...<br />
<br />
Naposled jsem v jedné prokrastinační chvilce, během níž jsem opět projednou bezcílně bloumala internetem, narazila na knihu, jejíž název sliboval bezbřehou sudnici inspirace a tlačítko "vložit do košíku" se tak v tu ránu stalo neodolatelným. Výčitky kvůli drobnému zásahu do rozpočtu v důsledku koupě ještě drobnější publikace pomohlo překonat přesvědčení, že prokrastinace tentokrát nebyla zbytečná. Ostatně samotný autor publikace Mason Currey je důkazem toho, že prokrastinace může vést k velmi pozitivním, byť zcela nečekaným, výsledkům. Sám totiž ve své prokrastinační chvilce založil <a href="http://dailyroutines.typepad.com/daily_routines/2013/03/daily-routines-the-blog-is-now-daily-rituals-the-book.html" target="_blank">blog</a>, který se věnuje každodenním rutinním činnostem a pracovním postupům významných osobností, a jeho obsah následně přetavil do knihy <a href="http://www.bookdepository.co.uk/Daily-Rituals-Mason-Currey/9780307273604" target="_blank"><i>Daily Rituals: How Artists Work</i></a>. A nutno říct, že je to velmi sympatické čtení.<br />
<br />
<a name='more'></a>Už úvodní obrázek přetisknutý z autobiografie <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Benjamin_Franklin" target="_blank">Benjamina Franklina</a> nastavil mému vlastnímu pracovnímu dni (snad s výjimkou počtu hodin spánku) velmi nelichotivé světlo:<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWGCe2r32q39OJ16oc8Hfx4PJd7LzLT-fj250QtvxTMy-36zsMuOrdoBM3u6B4xs1uz7SMhoJJndEg_zDKz2YGe4q8Q5ZLFe0UR3C19Rpr0elZduiSF-2NNEWXYjQgiW-T-tVUw_HQ4mEO/s465/Daily+routine+of+Benjamin+Franklin.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWGCe2r32q39OJ16oc8Hfx4PJd7LzLT-fj250QtvxTMy-36zsMuOrdoBM3u6B4xs1uz7SMhoJJndEg_zDKz2YGe4q8Q5ZLFe0UR3C19Rpr0elZduiSF-2NNEWXYjQgiW-T-tVUw_HQ4mEO/s1600/Daily+routine+of+Benjamin+Franklin.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ideální pracovní den podle Benjamina Franklina.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Mason Currey sám sympaticky přiznává, že obsah knihy utvářely otázky, se kterými se potýká ve svém vlastním životě:<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>"How do you do meaningful creative work while also earning a living? Is it better to devote yourself wholly to a project or to set aside a small portion of each day? And when there doesn't seem to be enough time for all you hope to accomplish, must you give things up (sleep, income, a clean house), or can you learn to condense activities, to do more in less time, to "work smarter, not harder", as my dad is always telling me? More broadly, are comfort and creativity incompatible, or is the opposite true: Is finding a basic level of daily comfort a prerequisite for sustained creative work?</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>I don't pretend to answer these questions in the following pages - probably some of them can't be answered, or can be resolted only individually, in shaky personal compromises - but I have tried to provide examples of how a variety of brilliant and successful people have confronted many of the same challenges. I wanted to show how grand creative visions translate to small daily increments; how one's working habits influence the work itself, and vice versa."</i></blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">Mason Currey: <i>Daily Rituals: How Artists Work</i>. New York: Alfred A. Knopf, 2013, s. XIII-XIV.</span></div>
<br />
Některé zajímavé rituály spisovatelů z knihy přetiskla na svých stránkách <i><a href="http://www.brainpickings.org/index.php/2013/04/23/daily-rituals-mason-currey/" target="_blank">Brain Pickings</a></i> Maria Popova, samotná publikace však přináší mnohem širší paletu osobností, včetně malířů, filozofů a vědců. Pokud tedy postrádáte nápad, čím aktuálně zaplnit vlastní prokrastinační chvilku, mohu tuto knihu vřele doporučit. Mně se díky ní opět podařilo vlastní práci o nějakou tu hodinku, dvě, které jsem strávila jejím listováním, docela úspěšně a plnohodnotně odložit... <br />
<br />
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-38270303495054692942013-02-24T05:13:00.000+01:002015-08-22T02:04:57.759+02:00Pocta babičkám, a neprávničkám obzvláště<br />
<div style="text-align: right;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge9aLk0LqItS1MDEC-gRhplxJd6c2k00axfQ4QsH0Pl_yoZTZ1xiMsnEKorxspIVeNopbpAuph8D_ZhsNnbyG8tdSUM1OZ_y3Jhvhe62FPd4ufUr-9OR3mVfXZej_SVw1ciqySZSq67hjM/s1600/babicka_barunka_nemcova.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge9aLk0LqItS1MDEC-gRhplxJd6c2k00axfQ4QsH0Pl_yoZTZ1xiMsnEKorxspIVeNopbpAuph8D_ZhsNnbyG8tdSUM1OZ_y3Jhvhe62FPd4ufUr-9OR3mVfXZej_SVw1ciqySZSq67hjM/s1600/babicka_barunka_nemcova.jpg" style="cursor: move;" /></a></div>
Být jediným právníkem v rodině má své výhody i nevýhody. Popravdě jsem vždycky tak trochu záviděla svým spolužákům, kteří se mohli pochlubit zástupy právnických profesí až do pátého kolena. O tom, jak to chodí v právních kancelářích, v soudních síních a obecně o právu toho povětšinou věděli tak nějak přirozeně více, a hlavně se pokaždé měli koho zeptat, s kým se poradit o právních otázkách a vůbec se mohli doma zasvěceně bavit a vstřebávat informace o právu. Možná tomu ve skutečnosti tak úplně nebylo, nicméně minimálně jsem si to o všech svých spolužácích, kteří se kdy zmínili, že jejich rodiče, prarodiče, strýcové či tety jsou právníky a právničkami, vždycky myslela. Představovala jsem si přitom, že jejich rodinné konverzace o studiu se nutně musí nést v jiném duchu, než tomu bylo v mém případě, kdy na dotaz: "Tak co teď děláte ve škole?" a můj: "<i>(výčet právních předmětů a pojmů)</i>" následovalo poněkud nejisté a lakonické: "Aha". <br />
<br />
<a name='more'></a>Naše rodina je naopak veskrze učitelská, se zastoupením téměř na všech stupních vzdělávacího procesu, tj. od mateřinky až po vysokou školu. Odborné zaměření je však poněkud jednostranné, a to prakticky výlučně přírodovědně-technické, díky čemuž se právo v naší rodině netěší nijak zvlášť výsadnímu postavení. Zejména otec, srdcem i duší přesvědčený matematik a fyzik, už samotná slovní spojení "právní řád" a "právní pravidla" považuje za zcela nepochopitelné oxymoróny, neboť skutečný "řád" je utvářen pouze fyzikálními zákony a jako o "pravidlech" lze hovořit nanejvýš v souvislosti s těmi matematickými, která nepřipouštějí výjimky. Tato skutečnost mi byla pravidelně, v rámci jednostranných matematicko-fyzikálních exhibicí, zdůrazňována, přičemž z mé strany mohlo následovat tak nanejvýš nejisté a lakonické: "Aha". Přírodovědní charakter však tradičně nabírají i naše debaty o jinak čistě společenskovědních tématech, minimálně už proto, že povětšinou začínají a končí velkým třeskem.<br />
<br />
Stoprocentně nulový výskyt právníků v naší rodině má však tu výhodu, že právu a právnickým profesím je přisuzován poněkud nejasný, u starší generace, pak přímo tajemný či tajuplný obsah, jehož povaha je utvářena přinejlepším zpravodajskými relacemi, přinejhorším pak televizními filmy a seriály. V této činnosti vyloženě excelují zejména mé dvě babičky, které navzdory svému pokročilému věku (78 a 86 let) se snaží být neustále na stopě aktuálním informacím, aby mohly se svou vnučkou fundovaně konverzovat o právních tématech. Níže uvádím "the best of" kolekci z uplynulých dnů.<br />
<br />
<b>Babička 1) k problémům justice:</b><br />
<br />
<i>Babička</i>: Teď máte v té justici problémy, viď.<br />
<i>Já: </i>S čím, babi?<br />
<i>Babička</i>: No, jak je na těch vrchních soudech málo soudců.<br />
<i>Já</i>: Vrchní soudy mají docela úzkou agendu, na tu je tam soudců víc než dost. <br />
<i>Babička</i>: Ne, ne, už to říkali i v televizi.<br />
<i>Já</i>: A co říkali v televizi? <br />
<i>Babička</i>: Ten Rychetský říkal, že je to problém.<br />
<i>Já</i>: Tak to myslíš Ústavní soud, babi, tam je třeba jmenovat nové soudce.<br />
<i>Babička</i>: Vždyť říkám, že na Ústavním soudě mají málo soudců.<b> </b><br />
<br />
<b>Babička 1) k personálnímu obsazení nejvyššího státního zastupitelství:</b><i> </i><br />
<br />
<i>Babička</i>: Jsem četla, že za tu Veseckou teď jmenovali takovou šikovnou.<br />
<i>Já</i>: Za Veseckou jmenovali Pavla Zemana, babi.<br />
<i>Babička</i>: Nee, taková šikovná tam teď je. Katka.<br />
<i>Já (překvapena formou oslovení)</i>: Katka?!<br />
<i>Babička</i>: No ta, jak teď odtajnila ty platy a jdou po ní.<br />
<i>Já</i>: Lenka, babi. Lenka Bradáčová, to je vrchní státní zástupkyně.<br />
<br />
<b>Babička 2) k náplni asistenstké práce:</b><br />
<br />
<i>Babička</i>: A co vlastně teď jako ta asistentka děláš?<br />
<i>Já</i>: Píšu koncepty rozhodnutí, babi.<br />
<i>Babička</i>: A to pak taky asistuješ u toho jednání jako taková ta přísedící?<br />
<i>Já</i>: Ne, babi, to nedělám.<br />
<br />
Zdálo se mi, že obsah i místo výkonu své práce jsem už objasnila dostatečně. Při poslední návštěvě se však ukázalo, že chybička se přece jen vloudila...<br />
<br />
<b>Babička 2) k soudní "hierarchii":</b><br />
<br />
<i>Babička</i>: Tak co je, Helenko, u vás na Ústavním soudě nového?<br />
<i>Já</i>: Nevím, babi, pracuji totiž na Nejvyšším soudě.<br />
<i>Babička</i>: Já jsem myslela, že Ústavní soud je ten nejvyšší...<br />
<br />
Zkrátka babičky nelze nemilovat (tím spíše, když se vám pak jedna z nich přizná, že v prvním kole prezidentské volby hlasovala pro Zemana a ve druhém pro Schwarzenberga, aby udělala radost oběma svým starším vnoučatům, protože je má obě stejně ráda).<br />
<br />
Mám však pocit, že v životě právníka sehrávají babičky, a neprávničky obzvláště, často naprosto nezastupitelnou roli už tím, že jsou schopny nás vytrhnout z našeho velmi omezeného právního vnímání a myšlení a učí nás vysvětlit právní pojmy a instituty tak, aby jim porozuměl i naprostý laik, což je samo o sobě škola k nezaplacení. Zejména nám však vštěpují - v naší profesi podle mě tolik nezbytnou - pokoru a úctu k lidem a životu, a to jen tím, že nám zcela bezděčně, avšak o to důsledněji, připomínají, že jsou přece jen vyšší a spravedlivější místa, než je to, na kterém se právě nacházíme. A teď vůbec nemám na mysli onen "nejvyšší" Ústavní soud.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-63887687284376017512013-02-18T23:58:00.000+01:002015-08-23T10:58:26.985+02:00Ronald Dworkin online and forever<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil5FsCnVgQMA6zr5IqsrdrQ5M52mbO5pYdQnKxx-Lvr0Fn6RyRasqmXMfy9afBHMbHA4qqKjWNJ9fEhKRjGA56ntUWRD-H9dteQBd-uCpEi0t2sqhNDoAqJqCQ13aT98rwi3s52haqWxoh/s1600/Dworkin.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEil5FsCnVgQMA6zr5IqsrdrQ5M52mbO5pYdQnKxx-Lvr0Fn6RyRasqmXMfy9afBHMbHA4qqKjWNJ9fEhKRjGA56ntUWRD-H9dteQBd-uCpEi0t2sqhNDoAqJqCQ13aT98rwi3s52haqWxoh/s320/Dworkin.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: David Shankbone, <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ronald_Dworkin_at_the_Brooklyn_Book_Festival.jpg?uselang=cs" target="_blank">Wikipedia Commons</a></td></tr>
</tbody></table>
Jsem ještě příliš malé právní mládě na to, abych psala cokoliv o Ronaldu Dworkinovi (stručné životopisné sloupky <a href="http://www.nytimes.com/2013/02/15/us/ronald-dworkin-legal-philosopher-dies-at-81.html?pagewanted=1&_r=0" target="_blank">zde</a>, <a href="http://www.guardian.co.uk/law/2013/feb/14/ronald-dworkin" target="_blank">zde</a> nebo <a href="http://www.telegraph.co.uk/news/obituaries/law-obituaries/9873847/Professor-Ronald-Dworkin.html" target="_blank">zde</a>), takže tak ani činit nehodlám, nicméně případné zájemce o jeho dílo bych ráda odkázala na několik jeho esejí, které jsou volně dostupné na <a href="http://www.nybooks.com/contributors/ronald-dworkin-2/" target="_blank"><i>The New York Review of Books</i></a>, jehož byl jedním z přispěvatelů. Editoři portálu nyní učinili zajímavý časový průřez jeho dílem a vybrali <a href="http://www.nybooks.com/blogs/50-years/2013/feb/14/ronald-dworkin/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+nybooks+%28The+New+York+Review+of+Books%29" target="_blank">šest</a> <i>The New York Review</i> esejí z let 1968 až 2010. V českém právním prostředí by neměla zapadnout zejména ta z roku 1996 s názvem <a href="http://www.nybooks.com/articles/archives/1996/mar/21/the-moral-reading-of-the-constitution/" target="_blank"><i>The Moral Reading of the Constitution</i></a>: <i>"There is a particular way of reading and enforcing a political constitution, which I call the <b>moral</b> reading. Most contemporary constitutions declare individual rights against the government in very broad and abstract language (...). The moral reading proposes that we all — judges, lawyers, citizens — interpret and apply these abstract clauses on the understanding that they invoke moral principles about political decency and justice." </i><br />
<br />Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-48085524853371338352013-02-14T00:09:00.000+01:002015-08-08T19:14:29.610+02:00Svátek zamilovaných očima právníků<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZg-9AN6nxuU0JdZ_ZhIPAzLKcMWJNfpcRq0m2LKicNPonqAKu6t_2KFXIIpWE3TBgky5wTFsb-DEXTWPDnc1cwbI0thyphenhyphenr7i9-hPSjtwd3u8bYqk28nid40yMR_XriCa9xobU3xVIhFXqy/s1600/Paragraf.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZg-9AN6nxuU0JdZ_ZhIPAzLKcMWJNfpcRq0m2LKicNPonqAKu6t_2KFXIIpWE3TBgky5wTFsb-DEXTWPDnc1cwbI0thyphenhyphenr7i9-hPSjtwd3u8bYqk28nid40yMR_XriCa9xobU3xVIhFXqy/s1600/Paragraf.jpg" /></a><i>Přijde pán na poštu a všimne si, že u jedné přepážky stojí solidní padesátník v obleku s hromadou růžových obálek. Na každou z nich nalepí srdíčko a stříkne z lahvičky parfém. Pán poněkud překvapen se ho zeptá, co to dělá. Padesátník odvětí:</i> <i>"Rozesílám tisíc valentýnek s podpisem <span class="st">'</span>Hádej kdo!<span class="st">'</span>" "Ale
proč to děláte?" "Jsem rozvodový právník."</i><br />
<br />
O právnících, a advokátech obzvláště, se říká, že mají sklony k cynismu. Nemá cenu zapírat, něco na tom nejspíš bude. Když jsem tuhle hledala na internetu, našla jsem mimo jiné nabídku jedné americké advokátní kanceláře, která na Valentýna nabízí možnost vyhrát rozvodové právní poradenství <a href="http://www.inquisitr.com/513940/how-romantic-lawyer-offers-free-valentines-day-divorce/" target="_blank">zdarma</a>. Manželský pár, který zašle nejpůsobivější příběh s pádnými argumenty pro rozvod, vyhrává. No, nekupte to.<br />
<br />
<a name='more'></a>Svátek zamilovaných mají američtí advokáti vůbec velmi rádi, neboť podle statistik počet žádostí o rozvod po Valentýnu běžně <a href="http://blogs.findlaw.com/greedy_associates/2011/02/divorce-lawyers-love-day-after-valentines-day.html" target="_blank">vzroste</a> zhruba o 30 %. Romantické duše však jistě potěší, že se ve Spojených státech najdou i právníci, kteří nejsou tak zkažení, aby radostí výskali nad trpkým koncem manželského života svých spoluobčanů. Někteří výskají už na jeho začátku, například v texaském Houstonu soudci na Valentýna tradičně nabízejí svatební obřad <a href="http://www.yourhoustonnews.com/sugar_land/living/judge-continues-free-valentine-s-day-weddings-tradition/article_4a18300f-8c6d-5b9d-be35-62a69a7decf0.html" target="_blank">zd<span id="goog_1957659710"></span><span id="goog_1957659711"></span>arma</a>. Dost možná při troše štěstí najdete i advokátní kancelář, která vám k němu udělá slevu na předsvatební smlouvu. Zkrátka, občané, když už je ten Valentýn, milujte se a berte se... Ovšem nabízí se otázka, zda se nakonec nejedná o promyšlenou koordinovanou akci americké právnické komunity obecně. Uzavřené manželství nepochybně značně zvyšuje pravděpodobnost, že bude jednou rozvedeno (na rozdíl od manželství neuzavřeného). A koho opět povoláte do zbraně, až dojde k rozvodu? Samozřejmě advokáta. Na koho se obrátíte, aby vás rozvedl? Pochopitelně na soudce. Takže <i>Houstone, máme problém</i>. A zde je třeba výjimečně pochválit českého zákonodárce, neboť ten důsledně vychází ze zásady, že kdo oddává, ten nerozvádí. Tedy alespoň <i>de iure</i>.<i> De facto </i>nepochybně nelze vyloučit, že se vaše partnerka například nezakouká do oddávajícího...<br />
<br />
Nicméně nejen právničinou živ je právník. Ano, skutečně, i on je schopen vyšší formy citu, jakou je láska. Ne všichni si však na Amorově půdě počínají tak sebejistě jako v soudních síních, a proto se mi zdá velmi užitečné přetisknout několik valentýnských tipů, které připravila právnička a spisovatelka <a href="http://www.laurenwillig.com/" target="_blank">Lauren Willig</a> pro americké advokáty <a href="http://blogs.findlaw.com/second_circuit/2012/02/valentines-day-tips-for-second-circuit-attorneys.html" target="_blank"><i>(Valentine´s Day Tips for S<span id="goog_1563038689"></span><span id="goog_1563038690"></span>econd Circuit Attorneys)</i></a> a které lze nepochybně přiměřeně použít i v českém právním prostředí. Here we go:<i><b> </b></i><br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>1. Keep your law life and your love life separate.</b>
Lauren's first rule? Leave the office. Her second rule? Leave the office
in the office. "Having former felons deliver singing candy-grams is
probably also a bad idea, and will result in a <a href="https://www.youtube.com/watch?v=TzJm9vTCff8" target="_blank">Law & Order</a> episode."</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>2. Cite controlling authority.</b> If you spend more time
on memos than love prose, Willig suggests citing the experts in your
love notes. By experts, she clarifies "poets rather than <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Posner" target="_blank">Posner</a>."</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>3. Delay the inevitable</b>. The Second Circuit Court of Appeals is not in session <span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; font-size: 11pt; line-height: 150%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">[</span>on Thursday</i><i><i><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; font-size: 11pt; line-height: 150%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">]</span></i>, but arguments are scheduled </i><i><i><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; font-size: 11pt; line-height: 150%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">[</span></i>Friday</i><i><i><i><span style="font-family: "Calibri","sans-serif"; font-size: 11pt; line-height: 150%; mso-ansi-language: CS; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: AR-SA; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-font-family: Calibri; mso-fareast-language: EN-US; mso-fareast-theme-font: minor-latin; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">] </span></i></i>morning.
(Yes, we checked.) If you have to work on Valentine's Day, Willig says
it's okay to reschedule special time with your sweetheart either before
or after February 14. "Somehow, Valentine's Day always manages to land
in the midst of an important brief/trial/combination thereof. Looking on
the bright side, it's a great way to test the true character of your
partner. If he/she understands why you have to stay in the office and
sends treats - preferable edible or alcohol - to your desk, then you
know you have a keeper."</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>4. Pop the question</b>. While Valentine's Day engagements
may seem clichéd, that doesn't mean they're taboo. "Precedent serves a
purpose. There may be a few eye rolls and comments about lack of
originality, but, seriously, who wants to be proposed to on <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Presidents_Day_%28United_States%29" target="_blank">Presidents' Day</a>?"</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>5. Relax</b>. "To be honest, my lawyer experience taught
me a valuable lesson about Valentine's Day: it's just a day. While it's
great to celebrate the concept of love, there's no reason to tie
yourself in knots or make yourself and your significant other twitchy
over it."</i></blockquote>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">(<span style="font-size: x-small;">h</span>ypertextové odkazy v textu přidány)</span></div>
<div style="text-align: right;">
</div>
<div style="text-align: left;">
Pohodového Valentýna všem!<br />
<br /></div>
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-33665878962064652402013-02-13T02:35:00.000+01:002015-08-09T00:36:56.422+02:00Jak komentuje blogosféra rozsudek Nada proti Švýcarsku?<br />
Nepochybně na světě existují horší místa, kde člověk může nedobrovolně strávit část svého života, než u břehu švýcarského jezera s výhledem na alpské vrcholky. I zlatá klec je však stále klec, jak shledal ve svém nedávném rozsudku ve věci <i><a href="http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-113118#{%22itemid%22:[%22001-113118%22]}" target="_blank">Nada proti Švýcarsku</a></i> Evropský soud pro lidská práva (rozsudek ze dne 12. 9. 2012, stížnost č. <span class="s6B621B36">10593/08).</span> <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdhltlUVSUsJMkhLWPu0-JhNicod-iZv1PvUn0yvONSwvIUOK4-BQj_INgR6NA4V64-OaLa-v5AkGagQpahJOM-IwWxw3kv88XdcgHXK8NZkyjJk4d281Rn6nQ2II0Lrz8LI2kXH5UsYpb/s1600/Campione+d" italia.jpg="" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" italia.jpg="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdhltlUVSUsJMkhLWPu0-JhNicod-iZv1PvUn0yvONSwvIUOK4-BQj_INgR6NA4V64-OaLa-v5AkGagQpahJOM-IwWxw3kv88XdcgHXK8NZkyjJk4d281Rn6nQ2II0Lrz8LI2kXH5UsYpb/s320/Campione+d" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Campione d´Italia. Foto: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Campioned%27Italia.JPG?uselang=cs" target="_blank">Wkipedia Commons</a></td></tr>
</tbody></table>
O tomto rozhodnutí jsem již stručně referovala v zářijovém <a href="http://www.centrumlidskaprava.cz/sites/centrumlidskaprava.cz/files/attachement/bulletin/bulletin-iv-9final.pdf" target="_blank">Bulletinu Centra pro lidská práva a demokratizaci</a>. Teď po čase jsem se k němu při psaní komentáře pro Přehled rozsudků ESLP vrátila a při tom narazila na řadu příspěvků na zahraničních blozích. Byla by škoda, aby některé postřehy v nich uvedené zapadly, proto níže uvádím shrnutí těch nejzajímavějších z nich.<br />
<br />
Věc <i>Nada proti Švýcarsku</i> může též sloužit jako stručné opáčko ze zeměpisu. Osobně jsem například neměla o existenci jakési italské exklávy ve Švýcarsku valného tušení. Campione d´Italia se rozkládá na březích Luganského jezera a je vzdálena zhruba 1 km od italských hranic. Ačkoliv je obklopena švýcarským kantonem, formálně se jedná o italské území. Jedním z rezidentů této exklávy je i Yussuf Nada, 82-letý obchodník s italskou a egyptskou státní příslušností, který v Campione d´Italia žije od roku 1970. V důsledku přijetí protiteroristických sankcí OSN a jejich implementace Švýcarskem se však italská exkláva stala na několik let nejen jeho domovem, ale i vězením. Jak trefně komentuje <a href="http://eutopialaw.com/2012/11/15/the-singular-case-of-mr-nada/" target="_blank">Michael Armitage</a>, příběh je to jak z románu Alexandra Dumase snad jen s tím rozdílem, že místo aby pan Nada vzal spravedlnost do svých rukou a pomstil se svým věznitelům, obrátil se jako správný civilizovaný rebel se stížností do Štrasburku. (<i>Varování: pozor, dlouhý příspěvek!</i>)<br />
<br />
<a name='more'></a>Oč tedy ve zkratce šlo. Rezolucemi Rady bezpečnosti se jméno pana Nady dostalo na seznam osob spojených s Talibanem a Al-Káidou. Během svého pobytu v Londýně v roce 2002 byl proto zadržen a přepraven zpět do Campione d´Italia. Švýcarský kanton mu zároveň odňal povolení překročit hranice a následně rovněž odmítnul udělit dlouhodobější výjimku pro případ lékařského vyšetření a soudního řízení vedeného ve Švýcarsku a v Itálii. V roce 2005 federální státní zástupce ukončil vyšetřování s tím, že obvinění vůči panu Nadovi byla nedůvodná. Ten se následně domáhal, aby jeho jméno bylo odstraněno ze seznamu osob napojených na terorismus. Švýcarské orgány, včetně Federálního soudu, však shledaly, že jeho jméno nemůže být z vnitrostátního nařízení odstraněno, dokud se bude i nadále nacházet na seznamu Sankčního výboru OSN. Odstranění jména z tohoto seznamu se přitom podařilo uskutečnit teprve v roce 2009.<br />
<br />
Od tohoto rozsudku ESLP měla řada komentátorů velká očekávání. I když štrasburský soud měl již několikrát možnost zabývat se vzájemným poměrem závazků vyplývajících z rezolucí Rady bezpečnosti a z Úmluvy, výslovně se k hierarchii těchto závazků dosud nikdy nevyjádřil. Navíc věc <i>Nada proti Švýcarsku</i> poprvé umožňovala zabývat se přímo sankčním systémem OSN. Pro svoji důležitost tak rovnou putovala do velkého senátu ESLP, který dospěl jednomyslně k závěru, že bylo porušeno právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8 Úmluvy). Podle štrasburského soudu se švýcarské orgány nemohly jednoduše spoléhat na závaznou povahu rezolucí Rady bezpečnosti. Naopak byly povinny v rámci své diskreční pravomoci přijmout veškerá možná opatření k tomu, aby sankční režim přizpůsobily individuální situaci stěžovatele. ESLP rovněž v této souvislosti shledal porušení práva na účinný prostředek nápravy (čl. 13 ve spojení s čl. 8 Úmluvy). Uvedl přitom, že švýcarské orgány měly zajistit přezkum vnitrostátních implementujících opatření, tj. zejména zkoumat jejich soulad s Úmluvou.<br />
<br />
<a href="http://blog.eur.nl/esl/pil/2012/10/29/nada-v-switzerland/" target="_blank">Aleksandar Momirov</a> zkoumá čím to, že lidé s krátkými a chytlavými jmény mají tendenci výrazně utvářet judikaturu mezinárodních soudů (nejdřív <a href="http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=67611&pageIndex=0&doclang=cs&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=2635222" target="_blank">Kadi</a>, teď Nada). Žel k žádným zásadním závěrům nedochází a tak alespoň s úlevou, jako ryze mezinárodněprávně orientovaný blogger, vítá, že Švýcarsko není členem EU, a proto ESLP ve svém odůvodnění výjimečně nemusel zabředávat do složitostí unijního práva. Výchozí situace pro zaujetí stanoviska k hierarchii dotčených mezinárodních závazků (tj. zejména k čl. 103 Charty OSN, podle něhož v případě rozporu mají přednost závazky vyplývající z Charty), tak byla v podstatě ideální. Někteří komentátoři však poukazovali na skutečnost, že odpověď není zcela jednoznačná a ESLP si může vybrat hned z několika přístupů.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH9iTdTfSmRsEzA5YC1tGWzj_N43ydS7FZL64KNpqTYKLhr79lXRmEkdr648W3S8lDxBFaa6AQ_Q08WXRYHhSFtLDdqYHH386QyVA9u89Qt_Lrj2OHp-pF6e7kTqpcf6KBAWTCTW_jakHz/s1600/Montecristo+2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhH9iTdTfSmRsEzA5YC1tGWzj_N43ydS7FZL64KNpqTYKLhr79lXRmEkdr648W3S8lDxBFaa6AQ_Q08WXRYHhSFtLDdqYHH386QyVA9u89Qt_Lrj2OHp-pF6e7kTqpcf6KBAWTCTW_jakHz/s320/Montecristo+2.jpg" style="cursor: move;" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ostrov Montecristo... aneb najdi 10 rozdílů<br />
Foto: <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Montecristo-68.JPG?uselang=cs" target="_blank">Wikipedia Commons</a></td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: right;">
</div>
<a href="http://www.ejiltalk.org/more-on-nada-v-switzerland/" target="_blank">Marko Milanovic</a> v roce 2010 téměř prorockým způsobem a s přesností švýcarských hodinek nastínil, jakým způsobem se může argumentace ESLP ubírat. Štrasburský soud mohl v zásadě zvolit dvě cesty - buď se konfliktu mezinárodněprávních závazků a aplikaci čl. 103 Charty nějakou legitimní cestou vyhnout, nebo přistoupit k soudnímu přezkumu rezolucí Rady bezpečnosti <i>à la</i> <a href="http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=67611&pageIndex=0&doclang=cs&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=2635222" target="_blank"><i>Kadi</i></a>. Třetí možnost, tj. že by ESLP bez dalšího sklopil uši a dospěl k závěru, že rezoluce mají přednost před Úmluvou, by nejspíš evokovala nejdivočejší lidskoprávní horory, a proto ji lze i do budoucna s velkou pravděpodobností vyloučit. Milanovic si vsadil na první variantu a udělal dobře, nicméně způsobů, jak se "legitimním" způsobem vyhnout otevřenému střetu dotčených mezinárodních závazků, bylo ve hře hned několik.<br />
<br />
Částečně je ve svém přispěvku shrnul <a href="http://invisiblecollege.weblog.leidenuniv.nl/2012/09/12/nada-v-switzerland-the-ecthr-does-not-pu/" target="_blank">Tobias Thienel</a>: ESLP (1) si jednak mohl vypomoci tzv. souladným výkladem a interpretovat rezoluce Rady bezpečnosti tak, že jejich smyslem není porušovat základní lidská práva; (2) jednak mohl obdobným způsobem "souladně" vyložit Úmluvu a shledat, že se na daný případ nepoužije; (3) anebo se mohl inspirovat doktrínou Spolkového ústavního soudu <a href="http://www.utexas.edu/law/academics/centers/transnational/work_new/german/case.php?id=572" target="_blank"><i>(Solange II)</i></a> nebo svou vlastní doktrínou ekvivalence <i><a href="http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-69564" target="_blank">(Bosphorus)</a></i>, kterou uplatňuje vůči právnímu řádu EU, a dospět k závěru, že dokud bude právní systém OSN poskytovat ochranu lidských práv srovnatelnou s Úmluvou, nebude ESLP rezoluce Rady bezpečnosti přezkoumávat. Štrasburský soud však nakonec nenásledoval ani jeden z naznačených přístupů, zároveň se však ani nevydal cestou Soudního dvora EU.<br />
<br />
Důvodů, proč ESLP nepoužil postup <i>à la Kadi</i>,<i> </i>může být několik. Tím nejpádnějším z nich podle Thienela je striktní dualismus, na němž je rozhodnutí SDEU vystavěno. Dva mezinárodněprávní závazky, jakými jsou Úmluva a rezoluce Rady bezpečnosti, nelze od sebe tak snadno oddělit, jako to učinil Soudní dvůr v případě unijního a mezinárodního práva. Zkrátka, jak výstižně komentuje Milanovic: <i>We are not there yet</i>.<br />
<br />
ESLP však případ pana Nady odlišil rovněž od věci <a href="http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-105612" target="_blank"><i>Al-Jedda proti Spojenému království</i></a>, v níž použil souladný výklad rezolucí Rady bezpečnosti (zejména díky skutečnosti, že dotčená rezoluce byla formulována poměrně vágně). Tento postup však ve věci <i>Nada proti Švýcarsku </i>nebylo možné uplatnit, neboť <a href="http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/1390%282002%29" target="_blank">rezoluce č. 1390 (2002)</a> hovořila zcela jednoznačně. Osobám na seznamu Sankčního výboru jasně stanovila zákaz vstupu a tranzitu územím všech států. ESLP nicméně konstatoval, že Švýcarsko i přesto požívalo při implementaci rezoluce <i>"určité volnosti, která byla nepochybně omezená, nicméně přesto reálná"</i> (odst. 180). Tento závěr ve svých souhlasných stanoviscích do značné míry právem kritizovali hned čtyři soudci velkého senátu, podle jejichž názoru takto příslušnou rezoluci vyložit nelze. Hlavním argumentem pro konstatování porušení čl. 8 Úmluvy však byla skutečnost, že švýcarské orgány o výsledcích vyšetřování pana Nady, jež bylo ukončeno již v roce 2005, informovaly Sankční výbor teprve v roce 2009 (a proto se nakonec jednalo o stanoviska souhlasná). Za pročtení stojí zejména stanovisko švýcarského soudce Malinverniho, který obhajuje postup v duchu doktríny Spolkového ústavního soudu <a href="http://www.utexas.edu/law/academics/centers/transnational/work_new/german/case.php?id=588" target="_blank"><i>Solange I</i></a>. Podle jeho názoru ESLP měl přezkoumat soulad rezolucí Rady bezpečnosti s Úmluvou a zaujmout tak minimálně stejně přísný postoj jako Soudní dvůr EU.<br />
<br />
ESLP se nicméně rozsudkem <i>Kadi </i>nakonec přecejen zčásti inspiroval. V kontextu čl. 13 Úmluvy však dospěl k závěru, že to jsou především vnitrostátní orgány, jež mají zajistit přezkum souladu rezolucí Rady bezpečnosti s Úmluvou. <a href="http://eutopialaw.com/2012/11/15/the-singular-case-of-mr-nada/" target="_blank">Michael Armitage</a> v této souvislosti konstatuje, že ESLP je "<i>either inconsistent or incoherent</i>". Pokud to znamená, že Švýcarsko bylo schopno přezkoumat vnitrostátní implementující nařízení a shledat porušení práv zaručených Úmluvou, tak se ESLP ve skutečnosti nevyhnul řešení otázky hierarchie dotčených norem mezinárodního práva, jak tvrdil v souvislosti s čl. 8 Úmluvy. Pokud však výše uvedený závěr ESLP znamená, že Švýcarsko na jedné straně bylo schopno přezkoumat vnitrostátní implementující opatření, na straně druhé však nemohlo shledat porušení práv zaručených Úmluvou, pak podle Armitage není zřejmé, jak tento vnitrostátní přezkum může ve skutečnosti představovat účinný prostředek nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy.<br />
<br />
Nazdory veškeré kritice se však jedná o zajímavý rozsudek a jednomyslný výrok velkého senátu ESLP mu dává o to větší sílu. Jak uzavírá <a href="http://www.ejiltalk.org/european-court-decides-nada-v-switzerland/" target="_blank">Marko Milanovic</a>, <i>Nada proti Švýcarsku</i> je významné rozhodnutí, i když nakonec nejspíš ne až tak významné, jak mohlo být.<br />
<br />
No, a pokud jste se vážně dostali až k těmto řádkům, tak vás za odměnu čeká po vzoru <a href="http://ukhumanrightsblog.com/2012/10/05/when-the-un-breach-human-rights-who-wins/" target="_blank">Alasdaira Hendersona</a> hádanka: Víte kdy se stalo Švýcarsko členem OSN? Kdo by si chtěl vsadit na nějaké prehistorické datum v minulém století, tak by musel sáhnout hluboko do kapes. Švýcarsko se totiž stalo členem Spojených národů teprve 10. září 2002. Věděli jste to? Osobně jsem to až do přečtení tohoto rozsudku vůbec netušila ;)<br />
<br />Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-7272988668109427682013-02-05T13:02:00.000+01:002015-08-07T01:15:07.519+02:00Co mají Bídníci společného s Evropskou unií?<br />
<div style="text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEMMQbbd24xtW1ayro3wRQOs8yTn2yCoNPjkGbQGUeUzBnyF07oJnMekmImKqBQaylmT_ase9hZ2P5aW9HZVKA-RlfzyXJCP6Rq8aIw8s9C0KBhDuyJRTOgiIKQSb0-uba2L63v7QJaz2D/s1600/B%C3%ADdn%C3%ADci.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEMMQbbd24xtW1ayro3wRQOs8yTn2yCoNPjkGbQGUeUzBnyF07oJnMekmImKqBQaylmT_ase9hZ2P5aW9HZVKA-RlfzyXJCP6Rq8aIw8s9C0KBhDuyJRTOgiIKQSb0-uba2L63v7QJaz2D/s320/B%C3%ADdn%C3%ADci.jpg" width="216" /></a></div>
Přiznám se bez mučení - na první pokus jsem Bídníky nepřelouskala. Ve svých gymnaziálních letech jsem skončila někde na sto desáté stránce. Poté, co jsem se dozvěděla vše podstatné i nepodstatné o biskupu Myrielovi, o tom, jak žil, jakým byl člověkem, jaké měl snídaně i večeře, jsem si uvědomila, že na hodině literatury byla přece řeč o někom jiném. I vytáhla jsem sešit a zjistila, že hlavním hrdinou příběhu je jakýsi Jean Valjean, přičemž hlavní úloha biskupa Myriela v celém příběhu spočívá v tom, že mu daruje stříbrný příbor, což se odehrálo zhruba na oné sto desáté stránce. Mé netrpělivé pubescentní já bylo naprosto roztrpčeno skutečností, že právě strávilo dvě hodiny načítáním něčeho, co nemá pro další děj (s výjimkou onoho příboru) prakticky žádný význam, a knihu tehdy nemilosrdně zavrhlo.<br />
<br />
Druhý pokus, ke kterému jsem se odhodlala nedávno - a přiznávám rovněž bez mučení - částečně pod vlivem hollywoodského blockbusteru, jenž právě běží v kinech, vypadá už mnohem nadějněji. Částečně pak proto, že tím druhým důvodem, proč jsem se k Bídníkům vrátila, byla výborná esejistická glosa Adama Gopnika k jejich novému filmovému zpracování - <a href="http://www.newyorker.com/online/blogs/books/2012/12/the-persistent-greatness-of-victor-hugos-les-miserables.html" target="_blank"><i>The Persistent Greatness of Les Misérables</i></a> - publikovaná v časopisu <i>The New Yorker</i>. <br />
<br />
<a name='more'></a>Mnohem více než osobnost samotného Jeana Valjeana mě jak v knize, tak na plátně (a to nejen díky skutečnosti, že ho hraje můj oblíbenec Russell Crowe), vždy fascinovala postava policejního prefekta Javerta. Gopnik ve svém příspěvku poukazuje na skutečnost, že oproti knižní předloze je psychologie postav na divadle nebo na plátně nutně zredukována, a jako příklad uvádí právě Javerta:<i> </i><br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<i>To take one famous instance: <b>it is, crucially, not Inspector Javert’s personal malice or mercilessness, as legend has it and the musical suggests, that drives him to hunt down Jean Valjean; it is his absolute commitment to justice, which he interprets as a commitment to rules and their administration, to the parallel paper universe of absolute laws.</b> It is the crucial, therefore, that one of the climaxes of the books, Javert’s suicide, is, in a way, as much verbal as dramatic—the drama is driven from inside by the poetry, the language, and is preceded and climaxed by a flurry of Hugo’s antithesis. Thinking, Hugo tells us, in one of his most memorable aphorisms, always involves a certain amount of inner revolt. I think, therefore I doubt. Jean Valjean’s generosity towards Javert is what devastates him. “A benevolent malefactor, a compassionate convict, offering forgiveness in return for hate, favoring pity over revenge, preferring to himself be destroyed to destroying his enemy, saving the one who had brought him down, this loathsome angel, this vile hero, who outraged him almost as much as he amazed him.” <b>Devastating generosity, loathsome angels—what destroys Javert is not his implacable lack of compassion but his absolute certitude, which is inadequate to Hugo’s conviction that life is inexorably two-pathed, even when we struggle for just one. </b></i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<div align="right">
<span style="font-size: x-small;">(zvýraznění přidáno)</span></div>
</blockquote>
Popravdě nějak takto, navzdory všem dramaturgickým zkratkám, jsem postavu Javerta v divadle i teď na plátně vždy chápala, a právě proto mi přišla tak pozoruhodná. Bídníci jsou vůbec zajímavým mementem toho, jak zničující (až sebezničující) tvrdost zákona a právní formalismus občas mohou být. Věru, stojí za to si na to při psaní konceptů rozhodnutí tu a tam vzpomenout... Nicméně, abych se dostala k ústřední otázce tohoto postu, co tedy mají Bídníci společného s Evropskou unií? Odpověď mnozí nepochybně tuší: Viktora Huga. Gopnik ve svém příspěvku dále pokračuje:<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEaI1z7SHmU41jmHeJjq-t-pxSzWGCkS_SZJd3cD4Cjao1RieycVDmmXdmUTuOr9G7UtXGBGTAd9w0q6dkR_3N75dEGa5T2JA9RCE2hDGmjaMJfXmv-Eys1BX9p8PM-CIPMXmAJ3LoamvX/s1600/Hugo.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEaI1z7SHmU41jmHeJjq-t-pxSzWGCkS_SZJd3cD4Cjao1RieycVDmmXdmUTuOr9G7UtXGBGTAd9w0q6dkR_3N75dEGa5T2JA9RCE2hDGmjaMJfXmv-Eys1BX9p8PM-CIPMXmAJ3LoamvX/s320/Hugo.jpg" style="cursor: move;" width="227" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Viktor Hugo</td></tr>
</tbody></table>
<blockquote class="tr_bq">
<i>And this leads to the larger, if perhaps necessary, difference between the book and the show. <b>Les Misérables has highly specific politics that aren’t simply the politics of popular revolt and “sentimental” liberty. Hugo’s whole life as a writer and statesman was devoted to a single vision, the dream of “the Concert of Europe,” which is what we now call the European Union.</b> It was Hugo, who, during the International Peace Congress that was held in Paris in 1849, declared, <b>“A day will come when you France, you Russia, you Italy, you England, you Germany, you all, nations of the continent, without losing your distinct qualities and your glorious individuality, will be merged closely within a superior unit and you will form the European brotherhood.”</b> The idea of the European Union has by now been allowed to seem so narrowly bureaucratic that it is hard for us to recall that it once shone with the light of a romantic vision. Each year, the British historian John Julius Norwich publishes a “Christmas Cracker,” a commonplace book full of fragments of funny reading from the pas twelve months; for 2012, he includes Gerry Hanson pointing out that, while the Lord’s Prayer contains sixty-nine words, and the Declaration of Independence two hundred and ninety-seven, an E.U. directive on duck eggs contains twenty-eight thousand nine hundred and eleven words.</i> </blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i><b>O.K., it has its absurdities. But the dream of European union was for Hugo not just a way of preventing the disasters of war and approaching the problem of poverty; it was a larger way of insisting that cultural pluralism—indeed, pluralism of every kind—was essential to freedom. </b>Hugo kept Republican liberalism from seeming fatuous by insisting that the liberal Republican has a singular, mystic insight into the intrinsic doubleness of life. At the height of the twentieth century’s calamities, Hugo’s Romantic Republicanism could seem fragile and unconvincing; the Javerts then held the floor. There are many things wrong or encumbering or even foolish about the European Union, but when we watch “Les Misérables,” we should save a thought for how much of Hugo’s vision has now been achieved. <b>What Hugo wanted, and what he used all that melodramatic and storytelling power to promote, was a Europe accepting in its pluralism, and widely based in its prosperity. His ghost now has it.</b></i><br />
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: x-small;">(zvýraznění přidáno)</span></div>
</blockquote>
Vyznává dnešní Evropa opravdu pluralismus? Toť otázka. Ztělesňuje Evropská unie skutečně onen sen Viktora Huga o "koncertu Evropy"? Obávám se, že nikoliv. Občas nicméně stojí za to potlačit vlastní kritiku, přimhouřit oči nad unijním chlebem vezdejším a potěšit srdce nějakou tou vznosnou ideou, která - ať už ji chceme vidět či nikoliv - tam pořád, mezi všemi těmi nařízeními a směrnicemi, někde je.<br />
<br />
Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2055626616194623111.post-65205907628701297672013-02-01T21:32:00.000+01:002015-08-07T00:55:45.368+02:00Volím, volíš, volíme... Poděkování Karlu Schwarzenbergovi.<br />
Nějak začnu, uvidíme, co z toho vzejde, zejména zda vytrvám. Tolik ke vzniku blogu. Jedná se v podstatě o koprodukt všeobecné aktivizace občanské společnosti, k níž došlo nedávnou volbou prezidenta. Zkrátka nic už nebude jako dřív - Pražský hrad bez unijní vlajky, rodinný oběd bez politických disputací a můj facebook bez apolitických statusů. Král je mrtev, ať žije král.<br />
<br />
Velmi intenzivně na sobě pociťuji tzv. postvolební syndrom. Ráno vstanu, posnídám ihned, taky idnes a novinky.cz, zapiju to radiožurnálem a českou televizí, zkontroluji nálady virtuálního světa, sdělím své nálady světu, než si vyčistím zuby, je pomalu čas oběda a k němu ihned, idnes a novinky.cz... Nějak mi nedochází, že se již žádné zásadní informace, které by mohly ovlivnit mou volbu nebo volbu mých spoluobčanů, nedozvím. Odvoleno, sečteno, na dalších pět let hotovo. Ve vzduchu však zůstala viset jakási prazvláštní atmosféra, směsice emocí a myšlenek všeho druhu, a otázka, jak s nimi naložit. A jsme opět u vzniku tohoto blogu.<br />
<div style="text-align: right;">
</div>
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1aTn2e6ZbM0EIRrmWSYc3H1x2vev_5aF4eDaRjxJ4k3M1kdA1rYyx4dtJuvgSGAT_uY43B6SuBHYUexL8JXbzGq1Z_D39omLAlpPuMHHoGPu8Uqr-TuQAj25z-RFOtrS8mgoEuFGq30v0/s1600/profile.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1aTn2e6ZbM0EIRrmWSYc3H1x2vev_5aF4eDaRjxJ4k3M1kdA1rYyx4dtJuvgSGAT_uY43B6SuBHYUexL8JXbzGq1Z_D39omLAlpPuMHHoGPu8Uqr-TuQAj25z-RFOtrS8mgoEuFGq30v0/s1600/profile.jpg" /></a>Ačkoliv jsem nebyla jejím příznivcem, musím přiznat, že přímá volba prezidenta má něco do sebe. "Co" všechno budou teď nepochybně v nejbližších dnech a týdnech rozebírat na součástky politologové, sociologové, právníci, zejména se však o tom v nejbližších pěti letech přesvědčí samotní občané České republiky. Za tuto školu života patří přímé volbě velký dík, přinejmenším už za to, že nás (aspoň na chvíli) zvedla ze židlí a vytrhla z všeobecné politické apatie. Osobně však cítím potřebu poděkovat zejména jednomu z kandidátů, který v tomto ohledu zaktivizoval mě samotnou.<br />
<br />
<a name='more'></a>Pana Karla Schwarzenberga jsem měla možnost potkat osobně, stejně jako ho měly možnost potkat desítky mých vrstevníků, kteří se nějakým způsobem podíleli na organizaci českého předsednictví v Radě Evropské unie. Setkání to bylo velmi prozaické, málem jsem do něj vrazila, když jsem vybírala zatáčku na schodišti hlubockého zámku a řítila se hasit jakousi organizační nesrovnalost týkající se příjezdu polské delegace. Zatímco pracovnice Ministerstva zahraničních věcí, která ho tehdy doprovázela, mě okamžitě zdecimovala pohledem, Karel Schwarzenberg se pouze laskavě usmál a chvíli posečkal, abych onu zatáčku mohla vybrat pod co nejmenším úhlem. Vůbec celé zasedání <a href="http://www.zamek-hluboka.eu/vyznamne-navstevy-a-akce-na-hluboke/neformalni-zasedani-ministru-zahranici/" target="_blank">Gymnich</a> (tj. neformální zasedání ministrů zahraničních věcí), které se v březnu 2009 konalo na zámku Hluboká, muselo tehdy všem zúčastněným připadat tak trochu jako setkání třetího druhu. Tuším, že se nikdy předtím ani potom nestalo, aby ministr předsednické země toto zasedání hostil de facto na svém rodovém sídle mezi obrazy svých předků a zástupem jimi ulovených zvířecích trofejí. Celkový dojem byl impozantní, atmosféra téměř státotvorná. Pamatuji si, že polský ministr zahraničních věcí, kterého jsem tehdy provázela, v této souvislosti vyjádřil lehkou obavu, kde se bude konat zasedání Gymnich během polského předsednictví v roce 2011. Nešlo si přitom nevšimnout, že všichni, kdo se měli možnost s Karlem Schwarzenbergem blíže setkat, k němu chovali velkou úctu a hovořili o něm velice vlídně.<br />
<br />
Mě osobně si však Karel Schwarzenberg definitivně získal poté, co se mi do rukou dostala série rozhovorů, jež s ním v letech 1989, 1997, 2001 a 2008 uskutečnil novinář Karel Hvížďala a které vyšly knižně pod názvem <a href="http://obchod.portal.cz/schwarzenberg-karel--knizeci-zivot/" target="_blank"><i>Knížecí život</i></a>. Karel Schwarzenberg v nich hovoří o svých předcích, roli šlechty i české polistopadové politice. Na několika místech však mluví rovněž o právu a justici. Mám za to, že těch pár myšlenek stojí za sdílení:<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<b><i>Dobrá, vraťme se k tomu, co vás tady štve a štvalo. Mohl byste to nějak hierarchizovat a přesněji artikulovat?</i></b></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Řekněme především úpadek morálky. Sice se necítím být nějaký kazatel, ale vývoj korupce a prorůstání organizovaného a jiného zločinu do hospodářského světa, to všechno mě znepokojuje. Vzpomínám často na to, jak jsme byli v roce 1992 na Hradě a již jsme končili, bylo po volbách a bylo jasné, že se republika rozpadne. Tenkrát byl ekonomickým poradcem prezidenta Havla Mirek Zámečník a on v době, kdy průmysl u nás měly v rukou banky jako tehdy v Německu, nastolil tezi, že se vyvíjíme německým směrem. Já jsem se na něj podíval a povídám: Vidím jiné náznaky a spíš bych řekl, že se tady vyvíjíme sicilským směrem. Dodnes mě nikdo o opaku nepřesvědčil.</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<b><i>Bohužel, máte pravdu: lidé, kteří u nás tenkrát rozhodovali, včetně dnešního pana prezidenta Václava Klause, nadřazovali ekonomiku nad právo a zapomněli, že pro zrod kapitalismu byla důležitější stolice nezávislého soudce než trh, proto se zrodil kapitalismus v Anglii a Holandsku...</i></b></blockquote>
<div style="text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh10kH4DG2X4x7DHjy9H-wr8ImjZWwCL0QiJQgPH4RB47RKi1HIZM_NIIlNJSN0ILexzXiXZZ9lQ9AEAlJ92SMNdZTIK1jzqP17arQTRtZmzi4S6nkUep_vqFGc7Ah8dhkj5yo9eEE2y6h4/s1600/Kn%C3%AD%C5%BEec%C3%AD+%C5%BEivot.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh10kH4DG2X4x7DHjy9H-wr8ImjZWwCL0QiJQgPH4RB47RKi1HIZM_NIIlNJSN0ILexzXiXZZ9lQ9AEAlJ92SMNdZTIK1jzqP17arQTRtZmzi4S6nkUep_vqFGc7Ah8dhkj5yo9eEE2y6h4/s320/Kn%C3%AD%C5%BEec%C3%AD+%C5%BEivot.jpg" width="227" /></a></div>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Pokles vztahu k právu a pokles vědomí jeho důležitosti během padesáti let a po dvou totalitách je úděsný. Kromě toho, že přetrvává tolerance ke zlodějně, zabetonování tohoto stavu napomáhá obrovská byrokratizace. My často tvrdíme, že přemíra předpisů je dílem Evropské unie, ale to není pravda. Většinu těchto věcí jsme si způsobili sami. A již ze své práce v Senátu vím docela dobře, že někdy i celkem rozumné směrnice Evropské unie se tvořivostí našich poslanců a různých ministerstev ještě zpotvoří v něco mnohem složitějšího a neprůhlednějšího, a tím se vytváří podhoubí, z něhož vyrůstají právě ty záležitosti, které nám dělají starosti.</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<b><i>A není za tím vším, o čem mluvíte, stará česká schopnost rozptýlit odpovědnost tak, aby se nikdy nedal dohledat viník?</i></b></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Samozřejmě, že jde o rozptýlení odpovědnosti, ale taky o mylnou představu minulého režimu, že když všude dosadím kontrolora a kontrolora kontrolora atd., že tím věci vylepším. To je velký omyl. Něco mohu zlepšit, jen když dereguluji a učiním všechny procesy transparentní. V tomto směru jsme udělali pokrok hlavně tím, že prošel zákon o poskytování informací. Jenže stranou zůstaly další velmi důležité věci, jako to, aby politikům bylo znemožněno zasahovat do justice. To vše ukazuje na nezdravý vývoj, který považuji za velice vážný.</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Když jsme zažívali hospodářský vzestup, který ovšem brzy skončí, lidé korupci brali jako nutný doprovod tohoto růstu, ale tomu tak není. Je sice pravda, že vždy po velkých převratech obyčejně takový vývoj nastal. Když skončily napoleonské války, existovala obdobná bezuzdnost ve Francii, sám jsem to zažil v Rakousku a Německu po druhé světové válce. Jenže v těchhle dvou zemích včas zasáhli a období šíbrů a šmelinářů velice brzy skončilo.</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<b><i>Řádově po jaké době to skončilo?</i></b></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<i>Řekněme během deseti let... Jenže oni měli tu výhodu, že v obou zemích nacismus bohudík netrval tak dlouho jako komunismus a moci se ujali lidé, kteří v sobě měli řád a cit pro právo. Ať to byl Adenauer v Německu, nebo Raab a Fiegel a Schärf v Rakousku, ti všichni vyrostli v jiném prostředí a hned po válce dbali na to, aby právo bylo zase na prvním místě v hierarchii hodnot. U nás bohužel na počátku nebylo právo na prvním místě.</i></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
(K. Hvížďala: <i>Karel Jan Schwarzenberg. Knížecí život. Rozhovor s Karlem Hvížďalou</i>. 4. vyd. Praha: Portál, 2008, s. 163-165).</blockquote>
<br />
Každý měl ke svému rozhodnutí, koho volit, nepochybně své důvody. V mém případě tím určujícím argumentem byl vztah příštího prezidenta k Ústavě a k justici obecně. A v tomto ohledu jsem neměla důvod pochybovat, že by Karel Schwarzenberg nebyl dobrým prezidentem. S chutí jsem si tak připnula jeho volební placku a na facebooku sdílela vše, co jsem považovala za důležité, až to nepochybně muselo jít mnohým na nervy. Nicméně věřím, že to mělo smysl. Dopadlo to však, jak to dopadlo. Odpověď na otázku, jaký bude vztah příštího prezidenta k české justici, je zatím ve hvězdách. Svou frustraci z výsledků voleb jsem si šla léčit do knihkupectví a chtěla si "protestně" zakoupit aktuální ÚZ s Ústavou. U Dobrovského mi nicméně sdělili, že ho momentálně nemají, že bude až v březnu. Jak symbolické...<br />
<br />
Cenou útěchy mi však může být knižní pokračování <a href="http://www.iliteratura.cz/Clanek/31133/schwarzenberg-karel-hvizdala-karel-ed-knizeci-rozhovory-s-karlem-schwarzenbergem" target="_blank"><i>Knížecích rozhovorů s Karlem Schwarzenbergem</i></a>, které jsem dostala od svého otce jako bílou vlajku příměří po všech politických debatách a rozepřích, které jsme v posledních týdnech vedli. A za tu občanskou aktivitu, politické disputace i následný klid zbraní patří Karlu Schwarzenbergovi můj upřímný a velký dík.<br />
<br />Helena Bončkováhttp://www.blogger.com/profile/06900852590531396531noreply@blogger.com0