sobota 29. června 2013

O prokrastinační chvilce...


Víceméně stejně spolehlivou samozřejmostí, jakou je ta, že ráno vyjde slunce a večer zapadne, že jen co si nastudujete poslední účinnou novelu o.s.ř., leží už na lavicích ve sněmovně nová, nebo že pouze v českých politických podmínkách se nejrychleji bujícím právním oborem může stát ústavní právo; je rovněž to, že ve chvíli, kdy před sebou tlačíte ranec deadlinů a svému okolí neustále opakujete, že nevíte, kam dřív skočit, máte tu největší chuť skákat nalevo a napravo a dělat - v mém případě momentálně číst a psát - něco úplně jiného než to, co byste v danou chvíli dělat měli. Taky si občas říkám, že kdybych se byla bývala věnovala odbornému výzkumu prokrastinace alespoň z půlky tak dlouho, jak dlouho ji sama provozuji, měla bych možná už v tuto chvíli zaděláno přinejmenším na profesuru...

Naposled jsem v jedné prokrastinační chvilce, během níž jsem opět projednou bezcílně bloumala internetem, narazila na knihu, jejíž název sliboval bezbřehou sudnici inspirace a tlačítko "vložit do košíku" se tak v tu ránu stalo neodolatelným. Výčitky kvůli drobnému zásahu do rozpočtu v důsledku koupě ještě drobnější publikace pomohlo překonat přesvědčení, že prokrastinace tentokrát nebyla zbytečná. Ostatně samotný autor publikace Mason Currey je důkazem toho, že prokrastinace může vést k velmi pozitivním, byť zcela nečekaným, výsledkům. Sám totiž ve své prokrastinační chvilce založil blog, který se věnuje každodenním rutinním činnostem a pracovním postupům významných osobností, a jeho obsah následně přetavil do knihy Daily Rituals: How Artists Work. A nutno říct, že je to velmi sympatické čtení.

Už úvodní obrázek přetisknutý z autobiografie Benjamina Franklina nastavil mému vlastnímu pracovnímu dni (snad s výjimkou počtu hodin spánku) velmi nelichotivé světlo:

Ideální pracovní den podle Benjamina Franklina.

Mason Currey sám sympaticky přiznává, že obsah knihy utvářely otázky, se kterými se potýká ve svém vlastním životě:
"How do you do meaningful creative work while also earning a living? Is it better to devote yourself wholly to a project or to set aside a small portion of each day? And when there doesn't seem to be enough time for all you hope to accomplish, must you give things up (sleep, income, a clean house), or can you learn to condense activities, to do more in less time, to "work smarter, not harder", as my dad is always telling me? More broadly, are comfort and creativity incompatible, or is the opposite true: Is finding a basic level of daily comfort a prerequisite for sustained creative work?
I don't pretend to answer these questions in the following pages - probably some of them can't be answered, or can be resolted only individually, in shaky personal compromises - but I have tried to provide examples of how a variety of brilliant and successful people have confronted many of the same challenges. I wanted to show how grand creative visions translate to small daily increments; how one's working habits influence the work itself, and vice versa."
Mason Currey: Daily Rituals: How Artists Work. New York: Alfred A. Knopf, 2013, s. XIII-XIV.

Některé zajímavé rituály spisovatelů z knihy přetiskla na svých stránkách Brain Pickings Maria Popova, samotná publikace však přináší mnohem širší paletu osobností, včetně malířů, filozofů a vědců. Pokud tedy postrádáte nápad, čím aktuálně zaplnit vlastní prokrastinační chvilku, mohu tuto knihu vřele doporučit. Mně se díky ní opět podařilo vlastní práci o nějakou tu hodinku, dvě, které jsem strávila jejím listováním, docela úspěšně a plnohodnotně odložit...

Žádné komentáře:

Okomentovat