neděle 24. února 2013

Pocta babičkám, a neprávničkám obzvláště


Být jediným právníkem v rodině má své výhody i nevýhody. Popravdě jsem vždycky tak trochu záviděla svým spolužákům, kteří se mohli pochlubit zástupy právnických profesí až do pátého kolena. O tom, jak to chodí v právních kancelářích, v soudních síních a obecně o právu toho povětšinou věděli tak nějak přirozeně více, a hlavně se pokaždé měli koho zeptat, s kým se poradit o právních otázkách a vůbec se mohli doma zasvěceně bavit a vstřebávat informace o právu. Možná tomu ve skutečnosti tak úplně nebylo, nicméně minimálně jsem si to o všech svých spolužácích, kteří se kdy zmínili, že jejich rodiče, prarodiče, strýcové či tety jsou právníky a právničkami, vždycky myslela. Představovala jsem si přitom, že jejich rodinné konverzace o studiu se nutně musí nést v jiném duchu, než tomu bylo v mém případě, kdy na dotaz: "Tak co teď děláte ve škole?" a můj: "(výčet právních předmětů a pojmů)" následovalo poněkud nejisté a lakonické: "Aha".

Naše rodina je naopak veskrze učitelská, se zastoupením téměř na všech stupních vzdělávacího procesu, tj. od mateřinky až po vysokou školu. Odborné zaměření je však poněkud jednostranné, a to prakticky výlučně přírodovědně-technické, díky čemuž se právo v naší rodině netěší nijak zvlášť výsadnímu postavení. Zejména otec, srdcem i duší přesvědčený matematik a fyzik, už samotná slovní spojení "právní řád" a "právní pravidla" považuje za zcela nepochopitelné oxymoróny, neboť skutečný "řád" je utvářen pouze fyzikálními zákony a jako o "pravidlech" lze hovořit nanejvýš v souvislosti s těmi matematickými, která nepřipouštějí výjimky. Tato skutečnost mi byla pravidelně, v rámci jednostranných matematicko-fyzikálních exhibicí, zdůrazňována, přičemž z mé strany mohlo následovat tak nanejvýš nejisté a lakonické: "Aha". Přírodovědní charakter však tradičně nabírají i naše debaty o jinak čistě společenskovědních tématech, minimálně už proto, že povětšinou začínají a končí velkým třeskem.

Stoprocentně nulový výskyt právníků v naší rodině má však tu výhodu, že právu a právnickým profesím je přisuzován poněkud nejasný, u starší generace, pak přímo tajemný či tajuplný obsah, jehož povaha je utvářena přinejlepším zpravodajskými relacemi, přinejhorším pak televizními filmy a seriály. V této činnosti vyloženě excelují zejména mé dvě babičky, které navzdory svému pokročilému věku (78 a 86 let) se snaží být neustále na stopě aktuálním informacím, aby mohly se svou vnučkou fundovaně konverzovat o právních tématech. Níže uvádím "the best of" kolekci z uplynulých dnů.

Babička 1) k problémům justice:

Babička: Teď máte v té justici problémy, viď.
Já: S čím, babi?
Babička: No, jak je na těch vrchních soudech málo soudců.
: Vrchní soudy mají docela úzkou agendu, na tu je tam soudců víc než dost.
Babička: Ne, ne, už to říkali i v televizi.
: A co říkali v televizi?
Babička: Ten Rychetský říkal, že je to problém.
: Tak to myslíš Ústavní soud, babi, tam je třeba jmenovat nové soudce.
Babička: Vždyť říkám, že na Ústavním soudě mají málo soudců. 

Babička 1) k personálnímu obsazení nejvyššího státního zastupitelství: 

Babička: Jsem četla, že za tu Veseckou teď jmenovali takovou šikovnou.
: Za Veseckou jmenovali Pavla Zemana, babi.
Babička: Nee, taková šikovná tam teď je. Katka.
Já (překvapena formou oslovení): Katka?!
Babička: No ta, jak teď odtajnila ty platy a jdou po ní.
: Lenka, babi. Lenka Bradáčová, to je vrchní státní zástupkyně.

Babička 2) k náplni asistenstké práce:

Babička: A co vlastně teď jako ta asistentka děláš?
: Píšu koncepty rozhodnutí, babi.
Babička: A to pak taky asistuješ u toho jednání jako taková ta přísedící?
: Ne, babi, to nedělám.

Zdálo se mi, že obsah i místo výkonu své práce jsem už objasnila dostatečně. Při poslední návštěvě se však ukázalo, že chybička se přece jen vloudila...

Babička 2) k soudní "hierarchii":

Babička: Tak co je, Helenko, u vás na Ústavním soudě nového?
: Nevím, babi, pracuji totiž na Nejvyšším soudě.
Babička: Já jsem myslela, že Ústavní soud je ten nejvyšší...

Zkrátka babičky nelze nemilovat (tím spíše, když se vám pak jedna z nich přizná, že v prvním kole prezidentské volby hlasovala pro Zemana a ve druhém pro Schwarzenberga, aby udělala radost oběma svým starším vnoučatům, protože je má obě stejně ráda).

Mám však pocit, že v životě právníka sehrávají babičky, a neprávničky obzvláště, často naprosto nezastupitelnou roli už tím, že jsou schopny nás vytrhnout z našeho velmi omezeného právního vnímání a myšlení a učí nás vysvětlit právní pojmy a instituty tak, aby jim porozuměl i naprostý laik, což je samo o sobě škola k nezaplacení. Zejména nám však vštěpují - v naší profesi podle mě tolik nezbytnou - pokoru a úctu k lidem a životu, a to jen tím, že nám zcela bezděčně, avšak o to důsledněji, připomínají, že jsou přece jen vyšší a spravedlivější místa, než je to, na kterém se právě nacházíme. A teď vůbec nemám na mysli onen "nejvyšší" Ústavní soud.

4 komentáře:

  1. Naprosto trefný post! Důsledky absence právníků v naší rodině vystihuje legendární dotaz naší mamky: "Katko, ale ty nejsi právník, že?" (myšleno právník=advokát)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji mockrát za komentář. Jsem ráda, že tyto pocity nesdílím sama ;) Mějte hezký den!

      Vymazat
  2. Helenko, skvělý postřeh. U nás v rodině je to úplně stejné:-)

    OdpovědětVymazat