úterý 25. listopadu 2014

Právnická (j)elita. Druhé vydání


Jednou za čas člověk potřebuje tak říkajíc nakopnout, aby ze sebe dostal to nejlepší. A o psaní dizertace to platí obzvláště. Problémem českých doktorských studijních programů, jejich obsahu a organizace, je však to, že takových motivačních nakopnutí neposkytují příliš mnoho. Průběh doktorského studia se povětšinou dělí na fáze překotného a intenzivního zájmu o osobu doktoranda (typicky v období opravování seminárních prací, hlídání u zkoušek, přípravy konferencí, spravování projektů, nutnosti ze dne na den zaskočit ve výuce nebo v lepším případě v období zápočtů, kdy jsou doktorandi v rámci svých předmětů povinni odevzdat vyučujícím plnění, jež zásadně nijak nesouvisí s tématem jejich dizertace) a naopak na fáze zdlouhavého a intenzivního nezájmu, v nichž vztah fakulty (resp. katedry, školitele) a doktoranda úspěšně připomíná pětadvacetileté vyčpělé manželství, ve kterém obě strany setrvávají bůhví proč. Aniž bych chtěla dále pokračovat ve stylu „všechno je špatně“ a „za všechno mohou fakulty, katedry nebo školitelé“ (protože tomu tak jistě není a k mnohému negativnímu přispívají i sami doktorandi svou vlastní neiniciativností a neaktivitou), faktem však zůstává, že času, který během svého studia doktorští studenti věnují tříbení tezí, struktury a obsahu vlastní dizertace, příliš mnoho není.

A tím se vracím zpět k oněm motivačním kopancům, které by měli doktorští studenti v souvislosti se svou dizertací vyloženě aktivně vyhledávat. Podle mého názoru dosud nejlepší platformu pro tato akademická nakopnutí poskytuje PhD workshop, který již podruhé uspořádala Česká společnost pro evropské a srovnávací právo, tentokrát ve spolupráci s brněnskou Právnickou fakultou. Myšlenka, jež stála u zrodu akce, je jednoduchá: poskytnout doktorským studentům prostor představit projekt své dizertace, tj. její cíle, metodologii a náčrt obsahu na jedné z kapitol, a zároveň jim dodat zpětnou vazbu, kterou zajišťuje nejen přidělený mentor, jenž je odborníkem na danou oblast, ale i další účastníci semináře (více o organizaci PhD workshopu zde). Průběh akce, jež byla již loni výstižně vykreslena jako příběh o tom, jak právnická elita potkala právnická jelita (viz např. článek Honzy Broulíka), je ve své podstatě velmi pěkným námětem pro tradiční vánoční pohádku (a pokud organizátoři pošlou zápis z workshopu Svěrákům, třeba se příští rok dočkáme pokračování Tří bratrů, kteří se tentokrát nebudou honit za nevěstami, ale za doktorským titulem, což bude jistě neméně dobrodružná podívaná).