Jednou za čas člověk potřebuje tak říkajíc nakopnout, aby ze sebe
dostal to nejlepší. A o psaní dizertace to platí obzvláště. Problémem českých doktorských
studijních programů, jejich obsahu a organizace, je však to,
že takových motivačních nakopnutí neposkytují příliš mnoho. Průběh doktorského studia
se povětšinou dělí na fáze překotného a intenzivního zájmu o osobu doktoranda
(typicky v období opravování seminárních prací, hlídání u
zkoušek, přípravy konferencí, spravování projektů, nutnosti ze dne na den zaskočit
ve výuce nebo v lepším případě v období zápočtů, kdy jsou doktorandi v rámci svých předmětů povinni odevzdat vyučujícím plnění,
jež zásadně nijak nesouvisí s tématem jejich dizertace) a naopak na fáze
zdlouhavého a intenzivního nezájmu, v nichž vztah fakulty (resp. katedry,
školitele) a doktoranda úspěšně připomíná pětadvacetileté vyčpělé manželství, ve kterém obě strany setrvávají bůhví proč. Aniž bych chtěla dále pokračovat ve stylu „všechno
je špatně“ a „za všechno mohou fakulty, katedry nebo školitelé“ (protože tomu
tak jistě není a k mnohému negativnímu přispívají i sami doktorandi svou
vlastní neiniciativností a neaktivitou), faktem však zůstává, že času,
který během svého studia doktorští studenti věnují tříbení tezí, struktury a
obsahu vlastní dizertace, příliš mnoho není.
A tím se vracím zpět k oněm motivačním kopancům, které by měli doktorští
studenti v souvislosti se svou dizertací vyloženě aktivně vyhledávat. Podle mého názoru dosud nejlepší platformu pro tato akademická nakopnutí
poskytuje PhD workshop, který již podruhé uspořádala Česká společnost pro evropské a srovnávací právo, tentokrát ve spolupráci s brněnskou Právnickou fakultou. Myšlenka, jež stála u zrodu akce, je jednoduchá:
poskytnout doktorským studentům prostor představit projekt své dizertace, tj. její cíle,
metodologii a náčrt obsahu na jedné z kapitol, a zároveň jim dodat zpětnou vazbu, kterou zajišťuje nejen přidělený mentor, jenž je odborníkem na danou
oblast, ale i další účastníci semináře (více o organizaci PhD workshopu zde). Průběh
akce, jež byla již loni výstižně vykreslena jako příběh o tom, jak právnická
elita potkala právnická jelita (viz např. článek Honzy Broulíka), je ve své
podstatě velmi pěkným námětem pro tradiční vánoční pohádku (a pokud
organizátoři pošlou zápis z workshopu Svěrákům, třeba se příští rok
dočkáme pokračování Tří bratrů, kteří se tentokrát nebudou honit za nevěstami,
ale za doktorským titulem, což bude jistě neméně dobrodružná podívaná).
Již má loňská pasivní účast na PhD workshopu byla velmi podnětným
zážitkem, který ve mně dosti dlouho rezonoval (viz můj loňský post zde). S implementací
nabytých poznatků to však – jak to tak bývá – již tak růžové nebylo. Zejména
ony bodře míněné rady o vhodném time-managementu při zpracovávání odborných
textů v mém případě dosud nepadly na úrodnou půdu a svůj výstup jsem přidělenému
mentorovi zaslala po překročení všech možných i nemožných termínů, tj. den před
konáním akce. Na druhou stranu - aspoň jsem šla letos také se svou kůží na trh. Mám-li tedy
srovnat své dojmy z loňského a letošního ročníku workshopu, tak zatímco loňská
srážka právnických jelit s elitami byla dosti tvrdá, respektive z prezentovaných
projektů po metodologické stránce neobstál snad ani jeden a výhrady byly kolikrát
vznášeny i k samotnému tématu a rozsahu vymezení dizertačních prací; letošní ročník
se nesl v pozitivnějším duchu (možná i díky tomu, že složení účastníků
nebylo ve srovnání s loňskem tak odlišné, a „noví“ doktorandi již zjevně
od svých kolegů věděli, do čeho jdou a jak se na akci připravit).
 |
| Ukázka práce, která to šíří svého tematického záběru poněkud nezvládla. Zdroj: Institut Václava Klause: Newsletter - říjen 2014, dostupný zde. |
V prezentovaných projektech byl rovněž viditelný posun k většímu empiričnu, což ostatně dokládaly i vznášené
dotazy na možnosti využití kvantitativních metod v právní vědě a vhodné
počítačové programy k jejich realizaci (majetnější zájemce lze v této souvislosti odkázat
např. na IBM SPSS a příručku k němu, najdou se však i volně dostupné programy,
např. R Project; vše se samozřejmě odvíjí od toho, jakou operaci s daty vlastně
potřebujete provést a kolik času jste ochotni nastudování programu věnovat; některé
postupy pak zvládne i MS Excel, tedy osvojíte-li si v něm – na rozdíl ode
mě – i jiné funkce než „sloučit buňky“). S tím také souvisí debata, zda právní věda je skutečně „vědou“ a zda i
v rámci ní jsou čistě doktrinální práce na ústupu (ne-li rovnou za
zenitem, jako je tomu např. v rámci politických věd, z nichž se obzvláště
v zahraničí stává čistá matematika). Odpověď na tuto otázku
není jednoznačná. Jak na workshopu zaznělo, v rámci českého rybníku si lze
s doktrinálním pojetím právních prací vystačit. Již méně to
platí v případě, ucházíte-li se se svým projektem o finanční podporu některé z grantových
agentur, a to nejen v zahraničí, ale i v České republice. Na druhou
stranu rigorózní a dizertační práce mohou být čistě deskriptivní nebo normativní,
a přesto oboru přinést něco nového, takže ani v tomto ohledu není potřeba
házet flintu do žita. Celkové vyznění druhého ročníku PhD workshopu se tedy
neslo ve veskrze pozitivním duchu à la: „Jste (téměř) na dobré cestě, jen tak dál!“, a já si pro sebe dodávám hlavně: „Nezastavovat, máme zpoždění!“.
Žádné komentáře:
Okomentovat