sobota 9. listopadu 2013

Jaký soudce, takový asistent?


Při brouzdání na internetu jsem tuhle narazila na zajímavou polemiku o asistentech soudců Nejvyššího soudu USA, kterou svojí glosou vyvolal chicagský konstitucionalista Geoffrey R. Stone. Ve svém příspěvku popsal rozdílné preference konzervativních a liberálních soudců při výběru vlastních asistentů (tzv. law clerks), přičemž zkritizoval přístup konzervativních soudců, kteří si podle něj vybírají téměř výhradně z řad obdobně smýšlejících právníků. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a na blogu skupinky amerických profesorů práva The Volokh Conspiracy se tento týden objevily hned dva oponující příspěvky.

Soudci amerického Nejvyššího soudu mají na rozdíl od českých vrcholných soudců čtyři "full-time" asistenty. Jedná se povětšinou o čerstvé absolventy právnických fakult, kteří jsou u Nejvyššího soudu zaměstnáni po dobu jednoho roku, což vyplývá ze skutečnosti, že chod instituce jako celku je organizován v ročních cyklech (tzv. terms). Není pochyb o tom, že asistenti jsou pro americké soudce velmi důležití, na což poukazuje i Stone:
 „In each chamber, the Justice and the four clerks form a close-knit intellectual family. It is with their law clerks that Justices are able to speak openly and to engage in a candid give-and-take, testing ideas, theories and approaches as they consider the merits of each case. Moreover, in most chambers the law clerks play a central role in preparing drafts of a Justice's opinions."
Ostatně Stone se o tom, jak to chodí na vrcholu americké justice, přesvědčil na vlastní kůži, neboť stejně jako většina amerických profesorů a vrcholných soudců ve svých mladých letech pracoval jako asistent soudce Nejvyššího soudu, konkrétně liberála Williama J. Brennana.

Většina dnešních amerických asistentů ještě předtím než začne pracovat pro soudce Nejvyššího soudu sbírá nejdřív zkušenosti u soudců na nižších stupních justiční soustavy, nejčastěji na odvolacích soudech. A zde přichází Stoneovo zjištění: 18 z 20 (tj. rovných 90 %) asistentů vybraných letos konzervativními soudci (Robertsem, Scaliou, Kennedym, Thomasem a Alitem) dříve působilo u soudců jmenovaných republikány, zatímco pouze 9 z 16 (tj. 56 %) asistentů vybraných liberálními soudci (Ginsburgovou, Breyerem, Sotomayorovou a Kaganovou) v minulém roce pracovalo u soudců jmenovaných demokraty. Z toho Stone bez skrupulí vyvozuje dalekosáhlé závěry:
"What is really going on here is a combination of intentional insularity and ideological patronage. Instead of wanting to have their ideas tested and challenged by their clerks, the conservative Justices apparently want their law clerks to applaud and affirm their views. That is their prerogative, but it does not speak well of their judgment. And this pattern is also clearly about patronage - it is about the conscious and considered goal of the conservative Justices to promote the careers of conservative young lawyers. After all, a Supreme Court clerkship is a ticket to a very special future - important positions in government, judgeships, and perhaps eventually appointment to the Supreme Court itself. This sort of political patronage is surely unseemly, at best."
Na Stoneův příspěvek reagoval Eugene Kontorovich, který namítá, že ačkoliv procentuálně vyjádřená data mohou vypadat zajímavě, na jednom jmenování asistentů lze sotva stavět teorii, natož pak poukazovat na trend. Uvedená čísla je podle něj navíc možné interpretovat zcela opačně. Upozorňuje zejména na skutečnost, že v posledních dvaceti letech bylo na odvolací soudy jmenováno mnohem více konzervativních soudců. I když se počty v posledních letech srovnaly, lze se domnívat, že soudci jmenováni republikánskými prezidenty měli v mezidobí více času vybudovat si své jméno a uznání. Jejich doporučení tak může mít pro soudce Nejvyššího soudu větší váhu, než v případě jejich demokratických protějšků. Podle Kontoroviche lze předmětná čísla stejně tak dobře vysvětlit i tím, že soudci vykazují tendenci názorově se posouvat směrem od konzervatismu k liberálnějšímu myšlení, a proto je možné dospět k závěru, že na odvolacích soudech obecně existuje více soudců jmenovaných republikány, kteří se postupně přiklánějí na stranu liberálně orientovaných řešení, než soudců, kteří byli jmenováni demokraty a ubírají se konzervativním směrem.

Orin Kerr naopak Stoneovi vytýká, že zcela pomíjí zákonitosti nabídky a poptávky. Je totiž všeobecně známo, že na amerických právnických fakultách studuje mnohem více liberálně smýšlejících studentů, než konzervativců. Naopak funkce federálních soudců jsou rozděleny rovnoměrně mezi republikány a demokraty, což vytváří nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, pokud jde o obdobně orientované asistenty. Podle Kerra soudci preferují asistenty se stejným politicko-právním přesvědčením, avšak na druhou stranu chtějí rovněž nejlepší možné asistenty. V důsledku této skutečnosti proto republikánští soudci odvolacích soudů běžně vybírají své asistenty rovněž z řad liberálně smýšlejících absolventů práv. Liberální soudci Nejvyššího soudu, pokud si přejí asistenty se stejným politicko-právním přesvědčením, tedy mohou své asistenty vybírat jak mezi právníky, kteří u odvolacích soudů působili v kabinetech republikánských soudců, tak mezi těmi, kteří pracovali pro soudce ustanovené do funkce demokraty.

Clarence Thomas
Foto: Wikipedia Commons
Další zajímavé (a lehce ironické) reakce lze nalézt rovněž zde a zde. Všichni kritici Stoneova článku se však shodují v tom, že k ověření jím popisovaných tendencí by bylo předně zapotřebí pracovat s mnohem reprezentativnějšími daty. Na celé polemice ústavních právníků je tak vůbec nejúsměvnější to, že při troše námahy lze v odborných databázích dohledat řadu empirických studií, které poměrně utěšeně osvětlují, jak se věci ve skutečnosti mají, a to přinejmenším pokud jde o onen sporný trend týkající se preferencí soudců Nejvyššího soudu při výběru asistentů. Opět pro jednou se tak potvrzuje, že ve chvíli, kdy právníci teprve začínají vraštit svá čela nad identifikovaným problémem, aby mohli nakonec objevit Ameriku, političtí vědci již dávno sypou z rukávu potřebná data a předkládají jejich možné interpretace (viz např. Ditslear, Baumm [2001]: Selection of Law Clerks and Polarization in the U.S. Supreme Court - článek je dostupný v databázi JSTOR; nebo Peppers, Zorn [2008]: Law Clerk Influence on Supreme Court Decision Making: An Empirical Assessment). Nicméně abych právníkům nekřivdila, některé studie na uvedené téma zpracovali rovněž profesoři práva (viz např. Nelson, Rishikof et al. [2009]: The Liberal Tradition of the Supreme Court Clerkship: Its Rise, Fall, and Reincarnation?).

Uvedené studie zejména poukazují na skutečnost, že zhruba od začátku 90. let minulého století dochází při výběru asistentů k výrazné názorové polarizaci. Na rozdíl od 70. a 80. let sahají v posledních dvou dekádách konzervativní soudci výrazně méně po asistentech, kteří předtím pracovali pro soudce jmenované demokraty, a to platí i při zohlednění poměru republikánských a demokratických soudců u odvolacích soudů (viz Ditslear a Baum 2001, s. 876-880). Pomineme-li tedy nevalnou metodologii Stoneova příspěvku a jeho svéráznou interpretaci příslušných dat pro letošní rok, výsledky empirických studií mu, zdá se, i v delším časovém horizontu dávají za pravdu. Obecně však platí, že soudci amerického Nejvyššího soudu si častěji vybírají asistenty ze stejného ideologického tábora (byť konzervativní soudci tak činí častěji, než liberálové). Na základě průzkumu bývalých asistentů bylo zjištěno, že právníci, kteří se považují za republikány, mají mnohem větší šanci stát se asistentem u těch nejkonzervativnějších soudců Nejvyššího soudu, než u těch nejliberálnějších (viz Peppers a Zorn 2008, s. 63-66). Nejdůslednější je ve svém přístupu k výběru vlastních asistentů republikánský soudce Clarence Thomas, který dosud nesáhnul po právníkovi, jenž by dříve pracoval pro soudce jmenovaného demokratickým prezidentem, ani v jednom případě. Údajně se nechal slyšet, že výběr asistentů je jako "výběr parťáků do vojenských zákopů"...
A jak to mají čeští soudci? Myslíte, že i u nás platí: jaký soudce, takový asistent? ;)

PS. Jinak ultrazvídavé čtenáře, kteří by se chtěli dozvědět o asistentech soudců amerického Nejvyššího soudu více, možná zaujmou následující publikace (viz zde a zde), o kterých svého času referoval rovněž Michal Bobek na Jiném právu.

Žádné komentáře:

Okomentovat